Nelly a pan Arnaud

Tohle je velmi zajímavej kousek, jehož největší síla spočívá v pocitech, který vzníkají s dobrých dialagů,ale především ve vynikajících hereckých výkonech madam Beart a pana Serraulta. Jejich společný scény jsou typickou ukázkou perfektní francouzský herecký školy, kdy vzájemný pohledy dokážou mít v sobě větší obsažnost než tuny keců. Filmařská lahůdka pro fajnšmekry a filmový frankofily současně. (12.04.2014)

Můj pátý Sautetův snímek a tentokrát s pěti hvězdičkami váhat nebudu. Zatím jsem si říkal, že tomu stále malinko chybí, ale v tom to právě bylo! Sautet je geniální svojí obyčejností - ovšem tou nejkrásnější možnou. Tato "komedie nejistoty", jak jí sám Sautet nazval, je ale skutečnou perlou. Setkání kultivovaného, starého, dobře situovaného staršího pána (Michel Serrault) s mladou ženou (Emmanuelle Béart), pokořovanou lhostejností svého muže i finančními starostmi. Ona mu přepisuje na počítači jeho rukopis a při tom se vytvoří neskutečná blízkost - trochu rozmarná hra, spřízněnost duší. Vrcholem je scéna, kdy si Arnaud prohlíží spící Nelly. Nic se nestane, ale je v tom úplně všechno!! Žádná láska - neříkám, že se mi nelíbí nejrůznější filmová zpodobnění lásky - sám Sautet je v tomto oboru mistr nad mistry. Ale tady je to něco víc - absolutní DŮVĚRA, ta nejkrásnější, nejčistší důvěra, která i mně vhání slzy do očí. Důvěra, která je ovšem tak hluboká, že vlastně nemůže mezi lidmi fungovat a musí vztah ukončit. Sautet jako nejlidštější režisér a Emmanuelle Béart jako ta nejhlubší a nejsilnější (o jejím něžném půvabu a kultivovanosti není pochyb) žena současného filmu. (28.07.2005)

V krátké době je to už druhý snímek od Claude Sauteta, který jsem měl možnost vidět, a mám pocit, že ode mě pan Sautet dostane přezdívku Uspávač hadů. Připadám si jako někdo, kdo jde na návštěvu, klepe a vůbec mu neotevřou. Ten film se mnou nekomunikoval a nijak jsem do něj vůbec nebyl schopný proniknout. Můžu mluvit o půvabech Emmanuelle Béart, o zralém herectví Michela Serraulta, ale o filmu vlastně nemám co sdělit. Byl mi naprosto ukradený, stejně jako jeho postavy, jejich dialogy a veškeré dění na obrazovce. Po pár desítkách minut jsem začal z nudy pročítat staré noviny pohozené na stole a zoufale hledal, co by mě vytrhlo z letargie. Ten film není žádný brak, není mizerně natočený, je pro mě jen zoufale nezajímavý. Celkový dojem: 25 %. (21.08.2014)

Kterak stárnoucí soudce a obchodník Arnaud poznává talentovanou opisovatelku Nelly. Velmi jemně podaný příběh s francouzskou noblesou. Nic tomu nechybělo, devadesátá léta se vyznačovla touto formou příběhů, vzpoměňme slavnou Červenou barvu, chtěli se odlišit od sedmdesátých a osmdesátých let, natočit jiné, než tuhé kriminální příběhy a akční filmy. Sautet je toho důkazem. Šlo mu, na co sáhl.. jeho poslední dílo. (11.07.2015)

Veškerá síla tohoto filmu tkví ve dvojce Serrault a Béart. Ten jejich vztah neměl obdoby a celé se to točilo ohledně toho, jak šarmantně se oba k sobě chovají. Od toho se odvíjí i veškeré pozitivní nálady a pocity, který tento film přináší. Hra očima je tady dost zřejmá. Poctivá Francie, u mě ale s problémem, že jsem se nedokázal přenést přes tu filmově až moc poklidnou atmosféru. (13.04.2014)