poster

Nelly a pan Arnaud

  • Francie

    Nelly et Monsieur Arnaud

  • Itálie

    Nelly e Monsieur Arnaud

  • Německo

    Nelly & Monsieur Arnaud

Drama

Francie / Itálie / Německo, 1995, 106 min

  • kajda.l
    *****

    V jednoduchosti je krása a tento film je krásný hned ve dvojím provedení. Když má tvůrce cit pro film, dokáže i z jednoduchého, místy banálního příběhu vykouzlit oslňující podívanou stojící výhradně na silném herectví a funkčních dialozích (viděno v českém dabingu). Poutavost některých scén byla neodolatelná, např. když sledujete rozhovor Arnauda s Nelly. V hlavním záběru je on a ji divák může sledovat v odlesku zrcadel, krásná hra pohledů a očí. Ovšem hlavní jednoduchou krásou tohoto snímku je Nelly v podání neuvěřitelné Emmanuelle Béartové, naprosto neodolatelná ženskost v každém detailu. Velká část francouzských hereček jsou nádherné ženy, ale Emmanuelle, ač hrála "šedou myšku" zcela obyčejnou ženu, je svou jemnou ženskostí někde úplně jinde, pro mě určitě. "Každý touží po lásce, ale když ji potká, zalekne se. Najednou se jí bojí". Film to není pro každého, jen se zde mluví a všecho tak poklidně plyne. Nikde nic nebouchá, nikdo nesouloží, krev nestříká a nikdo vulgárně nenadává. Kdo tyhle věci ve filmech nepotřebuje, určitě si tento příjemný kousek užije. Na plný počet to asi není, ale jako poděkování, že jsem díky němu objevil Béartovou (a patrně i Sauteta) jdu do plných.(17.4.2014)

  • Pohrobek
    *****

    Můj pátý Sautetův snímek a tentokrát s pěti hvězdičkami váhat nebudu. Zatím jsem si říkal, že tomu stále malinko chybí, ale v tom to právě bylo! Sautet je geniální svojí obyčejností - ovšem tou nejkrásnější možnou. Tato "komedie nejistoty", jak jí sám Sautet nazval, je ale skutečnou perlou. Setkání kultivovaného, starého, dobře situovaného staršího pána (Michel Serrault) s mladou ženou (Emmanuelle Béart), pokořovanou lhostejností svého muže i finančními starostmi. Ona mu přepisuje na počítači jeho rukopis a při tom se vytvoří neskutečná blízkost - trochu rozmarná hra, spřízněnost duší. Vrcholem je scéna, kdy si Arnaud prohlíží spící Nelly. Nic se nestane, ale je v tom úplně všechno!! Žádná láska - neříkám, že se mi nelíbí nejrůznější filmová zpodobnění lásky - sám Sautet je v tomto oboru mistr nad mistry. Ale tady je to něco víc - absolutní DŮVĚRA, ta nejkrásnější, nejčistší důvěra, která i mně vhání slzy do očí. Důvěra, která je ovšem tak hluboká, že vlastně nemůže mezi lidmi fungovat a musí vztah ukončit. Sautet jako nejlidštější režisér a Emmanuelle Béart jako ta nejhlubší a nejsilnější (o jejím něžném půvabu a kultivovanosti není pochyb) žena současného filmu.(28.7.2005)

  • Anderton
    ***

    Emanuelle Beart v niektorých filmoch pôsobí ako jedna z 10 najkrajších žien sveta, ale Sautetovi maskéri sa rozhodli, že pre jeho film o hodnotách duše a priateľstva z nej urobia klasickú šedú myš. S jej tvárou to tak úplne nejde, takže sa vybláznili na nevkusných svetríkoch. Vo filme sa síce prekvapivo mnoho rozpráva, avšak to podstatné je vyjadrené pohľadmi a mimikou tvárí. Nechcem tvrdiť, že Nelly a pán Arnaud je priemerný film, mne ale v závere chýbal pocit katarzie, alebo aspoň pocit spriaznenosti s postavami a ich rozhodnutiami, ktoré tento pocit mali vyvolať. Tým nechcem povedať, že sa režisér mal ubrať sentimentálnou cestou a doslovnosťou, vyžaduje však od diváka maximálnu empatiu s postavami.(12.4.2014)

  • Malarkey
    ***

    Veškerá síla tohoto filmu tkví ve dvojce Serrault a Béart. Ten jejich vztah neměl obdoby a celé se to točilo ohledně toho, jak šarmantně se oba k sobě chovají. Od toho se odvíjí i veškeré pozitivní nálady a pocity, který tento film přináší. Hra očima je tady dost zřejmá. Poctivá Francie, u mě ale s problémem, že jsem se nedokázal přenést přes tu filmově až moc poklidnou atmosféru.(13.4.2014)

  • gudaulin
    *

    V krátké době je to už druhý snímek od Claude Sauteta, který jsem měl možnost vidět, a mám pocit, že ode mě pan Sautet dostane přezdívku Uspávač hadů. Připadám si jako někdo, kdo jde na návštěvu, klepe a vůbec mu neotevřou. Ten film se mnou nekomunikoval a nijak jsem do něj vůbec nebyl schopný proniknout. Můžu mluvit o půvabech Emmanuelle Béart, o zralém herectví Michela Serraulta, ale o filmu vlastně nemám co sdělit. Byl mi naprosto ukradený, stejně jako jeho postavy, jejich dialogy a veškeré dění na obrazovce. Po pár desítkách minut jsem začal z nudy pročítat staré noviny pohozené na stole a zoufale hledal, co by mě vytrhlo z letargie. Ten film není žádný brak, není mizerně natočený, je pro mě jen zoufale nezajímavý. Celkový dojem: 25 %.(21.8.2014)