Love

Pornografie slovem, nikoli obrazem. Podobně umělecké kompozice rozmanitě propletených těl jako u Noého v hardcore pornu neuvidíte. Těla jsou přitom snímána převážně v celcích (nikoli fragmentarizovaně), v nichž je nápaditě a přitom poměrně decentně pracováno s barvou, hrou světla a stínů i hloubkou prostoru (ačkoli 3D efekt si uvědomíte spíše díky výstřiku do kamery). Ovšem tuctovým příběhem a strojenými větami, které hrdina s tváří mladého Dennise Hoppera (ovšem bez jeho charismatu a živočišnosti) pronáší, nemá Love k pornoprodukci daleko. Neochota vést jasnou dělicí čáru mezi láskou a sexem není moc efektivní, pokud jinou než tělesnou podobu lásky příliš neberete v potaz. Podstatná část vztahu Murphyho a Elektry je rekapitulována prostřednictvím strkání jistých objektů do jistých otvorů, na což je sice zásluhou hezkých těl mladých herců pěkný pohled, ale uniká mi, co jiného než vzrušení si z toho má divák odnést (ale rád si to nechám vysvětlit od toho, kdo Noého záměrům rozumí lépe). Chápu, že fyzické pojetí lásky odpovídá skutečnosti, že protagonista je sebestředný čurák, který ničím jiným než vlastním čurákem moc nepřemýšlí (má ovšem dobrý filmový vkus, jak dokládají plakáty z filmů jako M, Taxikář nebo Zrození národa, mezi které jako kdyby se režisér chtěl se svým dílem zařadit). Noé se ale neumí rozhodnout, zda kvůli tomu Murphyho odsuzovat (čemuž odpovídají vnitřní monology, odhalující, jak velký čurák ve skutečnosti je), nebo s ním soucítit - stesk za láskou v podobě, v jaké na ni Murphy vzpomíná, není po většinu filmu nijak relativizován (nemluvě o autobiografických rysech postavy nebo jeho pojmenování syna jménem Gaspar). Teprve v poslední třetině neúměrně dlouhého filmu se mění způsob, jakým jsou intenzivní sexuální sblížení rámována. Už ne jako aktivita krásná a příjemná, ale temná, vysilující a vyprázdněná. Tedy podobně jako ve Studu. Vzhledem k tomu, že tyto temnější scény se chronologicky odehrály před těmi příjemnějšími, jsme vedeni k přehodnocení i dříve viděného. Vyvstává otázka, zda Murphy nebyl po celou dobu, co jsme jej sledovali, nikoli muž bezhlavě zamilovaný, nýbrž prostě závislý na sexu. Ambivalentní závěr, značící možná propad do pekla vlastních vášní, možná upřímně míněný soucit s Murphyho příliš pozdním (jako v každém melodramatu) procitnutím, však v kontextu mnoha předcházejících minut nevnímám jako podnětnou výzvu směrem k divákovi, ale pouze jako poslední projev tvůrčí bezradnosti, kterak natočit smysluplný film, který by s divákem komunikoval téměř výhradně pomocí erotických scén. Jiní tvůrci, například Nagisa Óšima v Koridě lásky, dokázali předložit funkční řešení. Gaspar Noé jenom dvě hodiny zkouší možné způsoby a zuřivě si při tom honí ego. Chvílemi podmanivě, povětšinou nezajímavě. 50% (11.09.2015)

Noého mazľavý vrt do jadra vzťahu, zmieseného zo sĺz, krvi a spermií. Veľmi zmyslová snímka, miešajúca olovnatú melanchóliu so sentimentom aj čiernym humorom, zaliata jedným z dlhodobo najlepších soundtrackov a veľmi krehkou, sladko-horkou erotikou. Sledovanie filmu pripomína chuť čučoriedok s tvarohom a cukrom. .......... LOVE sa dá rozložiť na Posledné tango v Paríži (kde je maslo vystriedané koksom) zliate s 9 songs v maximálne spomalenom víre "noeovského" výtvarného cítenia a naratívnych hier. ....... Okrem lásky medziľudskej je to tiež film o láske filmovej - mizanscéna je skoro vždy nasýtená odkazmi na tucty filmov, od Enter the Void, cez Flesh ForFrankenstein, až po Birth of Nation, čím sa vytvára veľmi husté podhubie, podprúd hlavného diania. (20.11.2015)

Nikdy bych nečekal, že se u novinky Gaspara Noého budu nudit. Love se snaží působit strašně kontroverzně a relevantně k mezilidským vztahům, nicméně je to jen součást naoufklého hype. Ve skutečnosti totiž tato novinka není ničím jiným než po prohlédnutí explicit ničím jiným, než jen tuze prázdným snímkem, který kromě špatných hereckých výkonů a hrubých nepřirozených dialogů za dvě a půl hodiny v kině téměř nic nenabídne. Těch pár nápaditých momentů je fajn, pokořování hranic cenzury filmu taky, nicméně spíše než lásku film připomíná bezpředmětnou sebehanu. (26.09.2015)

Ako by povedal major Haluška z Čiernych barónov – a zase j*bú! Miestami som mal síce pocit, že Love je skôr o sexe, než o láske, ale vo svojej podstate ide hlavne o príbeh veľmi zvláštneho páru, za ktorého zážitky by sa nehanbil ani ten najväčší bohém. Dej snímky nie je nijak hlboký, jeho spracovanie ma však zaujalo a napriek tomu, že ma správanie hlavnej dvojky občas vytáčalo, som bol veľmi zvedavý, ako sa ich vzťah vlastne vyvinie. Úplne rozumiem každému, kto film ohodnotil dvomi či dokonca jednou hviezdou, ale taktiež chápem aj opačnú stranu barikády, ku ktorej sa radím. (28.06.2019)

Předností člověka je inteligence, řešit problémy, kdyby byl život jenom o jebání, od většiny zvířat bychom se moc nelišili. Vystává otázka, jestli je člověk schopnej projebat celej svůj život, za cenu ztráty vlastní lidskosti. Sledovat filmy Gaspara Noého je vždycky tak trochu „out of body experience“. To platilo a hlavně pořád platí především pro Enter the void. S Love v tom ovšem pokračuje a svým záběrováním pořád dokáže spolehlivě roztočit hlavu diváka a kutálet jí skrze lidské tužby a emoce až do depresí nasáklého finále. Jenomže celý je to až moc dlouhý a až příliš jednotvárný, beze snahy šokovat (leda nějaký vyjevený puberťáky), nebo uhranout. (22.12.2015)