Žánrovka (S03E05)

Zas a znova geniální. Toto pondělí jsem místo každoročního mlácení žen raději (a vlastně z donucení kvůli globálnímu problému) seděl doma a zkoukl další epku nevšedního Westworldu, v němž máme konečně možnost se dozvědět, kdo je vlastně tím hlavním zaporákem a jak široce amorální jeho možnosti jsou. Tyto nově zjištěné skutečnosti hází ironický prostředník směrem k minulým sériím a samotné Dolores, jejíž emancipační šíření svého druhu musí jíti stranou, jelikož je tu mnohem větší nepřítel, jež celičké lidstvo ironicky podrobil údělu totožně zkaženému proti němuž Dolores bojovala v parku. Nolan mladší ještě ke všemu umí game changing situace dávkovat a epizodu proložil na Westworld velmi stylizovanou podzápletkou drogového tripu, v němž projevil další cit pro ironii a přiřadil ji tomu nejpovolanějšímu s letitou zkušeností (Aaron). Droga ještě ke všemu měla velmi zajímavý a originální průběh působnosti stojící na hudbě složené z orchestrialních coverů známých klasik pana Djawadiho (mnou nejvíce rezonovala Ziggyho klasika) a pro tuto sérii nově nalezené lásky pro originální písně (nejvíce mě zaujala Iggyho Nightclubbing, jež ještě dolaďovala drogové téma se svým nesmazatelným poutem k legendárnímu Trainspottingu, plus hudební výběr také čítal znatelný tribute pro mistra Kubricka). Tuto lahůdku akorát narušovala téměř nic nepřinášející Bernardova linka, ale to je jediná vytknutelná vada a minimálně viditelný vroubek. Geniálně atypická epizoda pro ještě atypičtější sérii... (13.04.2020)

V podstate prelomová epizóda tretej série, čo je ale aj celkom logické, keďže sme v jej polovici. Osobne som ale myslel, že k tomu, čo sa Dolores podarilo, dôjde až vo finále a bude to mostíkom k štvrtej rade. Tak ale aspoň sa dej hýbe poriadne vpred a nič ho nebrzdí. Jedna smrť dôležitého človeka prebehla vcelku nedôstojne, vlastne pardon, dve násilné úmrtia boli pre obete nedôstojné. Nedá sa nič robiť, ide sa ďalej... (05.05.2020)

První epizoda druhé půlky třetí sezóny nám přinesla trip k pochopení zničeného světa moderní  budoucnosti, kde si ani člověk nemůže sám ani zavázat tkaničku, aby ho někde někdo nesledoval (alespoň počítače). Dolores pokročila stále blíže ke svému cíli a její cíl se k ní i sám postupně přibližuje. Jde stále ale o to, jak je její protivník silný a jak se ona dokáže poradit s tím, že se z ní stala jedna z nejhledanějších osob na světě a její největší přítel je nejmocnějším člověkem na světě, dalo by se říct až „bohem“.Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodl, že to je nejlepší díl, co jsem zatím viděl. 95 % (13.04.2020)

Když byla jen jedna série, byla mojí nejoblíbenější epizodou The Bicameral Mind. Ve druhé sérii ji překonala The Riddle of the Sphinx. A i ta byla nyní sesazena právě epizodou Genre. Tvůrci ukazují, že to stále mají kam posouvat. Honička v autech za doprovodu Jízdy valkýr od Richarda Wagnera byla naprosto geniální. Jinak Serac je skvělý záporák, který v podobě "velkého bratra" až dosud působil téměř nezranitelně. Ale nemůžu se zbavit otázky, jestli Dolores je skutečně ta, které máme fandit. (14.04.2020)

Od látky Genre som čakal aj žánrový vizuál, ktorý by zladil prípadne aj farby a filtre k súčasnému dianiu. Takto to bol len hudobný podmaz. Možno snáď v inej realite 🙂 Každopádne so rád že sme videli čo Genre spôsobuje aj z pohľadu užívateľa. V tejto časti sa stalo fakt že veľa, Dolores si ide svoje a rozplieta sieť predikovanej budúcnosti ktorá má viesť k ideálnej budúcnosti. V celku nebezpečna mašinka dvoch bratov (16.11.2020)