Tohle je náš svět

Typický „Sundance movie“. Feel-good tragikomedie s pohodovým soundtrackem, výstředními, ale sympatickými postavami a předvídatelným vyústěním. Syrový úvod, zachycující první ze série rituálů podmiňujících Bodevanův vstup do dospělosti, přitom dává naději, že půjde o film více pravdivý než podbízivý a nenabízející na komplexní problémy pohádkově snadná řešení. Jenomže z oslavy života mimo systém, který člověka zbavuje jeho individuality, se film záhy láme v obehraný příběh o nezbytnosti socializace a respektování společenských pravidel. Postavy sice nejsou ochotny přijmout normy světa, kterým tak dlouho opovrhovaly, bezezbytku, ale jejich proměna je stejně vázána na podřízení se dominantní ideologii. Byť režisér citlivě rozložil pozornost mezi všechny členy rodiny, jímž vévodí Mortensenův prakticky dokonalý hrdina (jehož mytologizaci, patrnou již z originálního názvu filmu, Ross nijak neproblematizuje), nedokáže zamaskovat, že mu postavy slouží hlavně jako chodící argumenty na podporu konzervativní myšlenky o významu šťastné rodiny. Film díky líbivým záběrovým kompozicím, mírně cynickému humoru, přiměřené dávce patosu a dobře načasovanému užití povzbudivé hudby vyvolává zamýšlené emoce, ale ty rychle odeznívají, protože nestojí na přesvědčivém základu. Věřit nelze ani postavám, které se příliš snadno vzdávají všeho, zač tak dlouho a usilovně bojovaly, a v důsledku ani rádoby nonkonformnímu proti-konzumnímu poselství. 70% (03.08.2016)

Forma a styl natočení filmu je vlastně v rozporu s tím, o čem je. Snaží se nám přiblížit způsob výchovy odproštěný od konzumních a tradičních způsobů myšlení a činností a přitom je natočen vyumělkovaným konzumním způsobem. Vtipné je ovšem to, že si toho jsou autoři nejspíše vědomi, neboť tam dali ten poslední záběr. Poslední záběr, který konečně ukazuje život v plné nahotě, obyčejný, nudný, plný dlouhých okamžiků ničeho. Za to jim patří plus. Můj vztah k hlavní postavě se během sledování vyvíjel, od počátečního odmítnutí, až po přijetí toho, že některé jeho způsoby myšlení jsou mi vlastní. Neuvěřil jsem příliš tomu, že by způsob této výchovy zapříčinil nesmyslnou geniálnost všech jeho dětí, stejně jako oddanou poslušnost i v době puberty. Navíc film ukazuje dva extrémní světy, aby ukázal rozdílnost obou pohledů a přesto se mi zdálo, že toho bylo málo, přišlo mi i, že tam bylo málo konfliktu. Znám tyto rodinné ideové třenice až příliš dobře osobně, aby mi to tady nepřišlo příliš "slabé" a povrchní. Je to naivní a jednoduchý snímek, který je mi v lecčems sympatický, v lecčems moc ne, ale tak to bývá. (28.01.2017)

Rodinná adventura s leitmotivem KAM S NÍ... hm, tak to jo. Škoda jen, že mi moje ohraničenost nedovoluje porozumět srandě a užít si ji stejně, jako natureman Viggo a jeho polodivoká rukojmí s encyklopedickými znalostmi - a to jsem se domnívala, že všechny zvrácenosti velkým plátnem už prošly. Film o naprosté neúctě k čemukoli, především pak k životu - rodinné sounáležitosti, výchově, tradicím, morálce - chcete-li k civilizaci - v tom správném slova smyslu. To všechno spláchli do stoky spolu s úchylným přáním osoby, kterou omlouvá snížená příčetnost z přemíry rodinného štěstí na samotě u lesa, odkud je hippie-busem do KFC jen co by kamenem dohodil... Ovšem neopomněli se přitom pokusit o výsměch hodnotám, které se při veškeré námaze ještě nepodařilo zadupat do země, jako již obligátní snahou předvést nematrikové katolíky coby zkostnatělé, bigotní karikatury. Když už se zabývat alternativním způsobem života, což takhle dosadit do filmových postav jinší zálesáky, no ale to už jsem v docela v jiném světě, jakož i žánru... (07.12.2016)

Není to tak dlouho, co jsem viděl tenhleten film o fousatým pošukovi, co se svou submisivní ženou a tlupou dětí žije alternativně v lese na Šumavě (i když teda alternativně a nezávisle žije jenom vocaď pocaď, protože chodit si pro sociální dávky mu až tak nevadilo). Některé rysy tu ve filmu jsou taky, některé ne - třeba to, že Viggo vlastně svoje okolí terorizuje, je tu spíš lehce naznačené. Zato asociálnost dětí v kontaktu s reálným světem tu taky je docela pěkně vidět a v pár místech se stává i zdrojem humoru, kdy nejstarší syn žádá slečnu o ruku namísto toho, aby ji standardně požádal jen o pohlavní styk. Je docela sympatické, že tvůrci lesnímu muži až zas tak moc nefandí a třeba děda, který by mu děti nejradši nechal odebrat, je tady podaný jako docela slušný a rozumný chlap, co měl holt smůlu na potrhlou dceru a ještě potrhlejšího zetě. PS: Noam Chomsky je pitomec. (23.08.2016)

„Naprosto geniálny film pre vnímavých ľudí, ktorí v tom uvidia priezračnú krásu, ako už dávno nie...” Uznávam, že je film trochu neohrabaný, neotesaný, jednak kvôli ostrému a občas vulgárnemu, ale spontánnemu scenáru, alebo že hlavní hrdinovia žijú kdesi v lese, totálne sa zriekli konzumného spôsobu života, majú atypické mená, detí je šesť, otec je jeden, matka, nevedno kde je ? Tatko sa rozhodol, že svoje decká bude vychovávať úplne INAK. Bez elektriny, bez PLAYSTATION, bez televízora, bez akýchkoľvek výdobytkov techniky. Každý večer kniha v ruke, poprípade si zaspievajú. Aj múdri sú, majú byť z čoho. Zavčasu ráno vstávajú, aby si poriadne zabehali, majú extrémne tvrdý tréning, tatko ich absolútne nešetrí. Sú perfektne pripravení na život ? V lese, áno, v civilizácii, hm... ťažko povedať, veď okrem existencie v prírode, nemajú ani šajnu, ako to beží vo svete ! Vrátim sa k ich matke, jeho žene. On sa volá Ben. Ona sa volala Leslie. Spáchala samovraždu. Už dlhšiu dobu s nimi nežila. Oni všetci sa rozhodnú, že pôjdu na pohreb, vzdialenom niekoľko stoviek kilometrov. Pritom, nie sú tam akosi pozvaní... Nasadajú do MINI - autobusu, a hor sa do veľkého dobrodružstva. Isť na takú vážnu vec, nie je bohvieaká sranda, ale toto sú nevyspytateľní ľudia, a tak sa dá od nich čakať čokoľvek... A ako to dopadne, nebudem prezrádzať. Celý, celučičký film stojí a spadá na fenomenálnom - Viggovi Mortensenovi, nepredajnom hercovi, objavujúcom sa v nezávislých snímkoch, ako je aj tento, Matta Rossa, s emotívnym soundtrackom, špičkovou kamerou a výpravou, taký trochu atypický ROAD - MOVIE snímok, na aký sa nezabúda, aspoň v mojom prípade určite, NIE ! (20.10.2016)