Reklama

Reklama

Stále spolu

  • angličtina Always Together (festivalový název) (více)

Petr a Simona spolu žijí dvacet pět let. Mají devět dětí, se kterými bydlí v maringotkách na šumavské louce – bez televize, počítače a tekoucí vody. Autoritativní Petr sám sebe nazývá „profesionálním otcem." Potomky vede ke svobodě a souznění s přírodou a zároveň se je snaží chránit před škodlivým vlivem konzumní společnosti. Do školy chodí děti jen na přezkoušení - vysokoškolsky vzdělaní rodiče je učí doma. Rodinná soudržnost, která v dnešním západním světě už prakticky nemá obdoby, působí na první pohled idylicky. Při bližším pozorování však začínají vyvstávat pochybnosti. Film Stále spolu zkoumá, jaká je cena za svobodný život stranou společnosti, a ptá se: existuje recept na ideální rodinu? (Aerofilms)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (123)

Djoker 

všechny recenze uživatele

Čekal jsem, že jim budu fandit, ale naprostý opak byl pravdou. Z pokrytectví mistra Mlčocha a pohledu na jeho zbídačené děti mi bylo celou dobu na blití. Ani v mém případě neproběhla socializace úplně v pořádku, ale jeho koktající a vykulení potomci jsou naprosto nepřipravení na kontakt s okolním světem. Profesionální otec sice velkolepě odmítá konzumní společnost, ale když jde o dávky, tak neváhá nastartovat jedno ze svých aut a vyrazit do města. Pro některé zdejší naivky ještě dodám, že podpora v nezaměstnanosti netrvá věčně a diktátor Mlčoch dojí stát ve stylu barevných na přídavcích na děti. Tam je jedno, jestli člověk vůbec někdy pracoval. Samozvaný Ježíš má však i jiné příjmy. Jeho deset otroků vyrábí hudební nástroje, provozuje kapelu a pěstuje cokoliv prodejné. Pak není problém cestovat po Evropě v karavanu. Navíc si může užívat neustále rozkazy a peskování neposlušných. Prostě hovado. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Český Captain Fantastic ze Šumavy... Formálně není dokument režisérky Evy Tomanové ničím výjimečný, je to spíš jen taková podprůměrná dokumentární tvorba, nulová kreativita, jak režijní, tak i kamerová či střihová, ovšem obsahově jde o velmi zajímavou dokumentární sondu do života alternativně smýšlející a žijící rodiny, jejíž životní styl připomíná tradiční (kupříkladu romské) nomády nebo možná životní styl Středoevropana před nějakou tou stovkou let, nápodobni patriarchálnímu modelu a žití v harmonii s přírodou. Patriarcha Mlčoch se svou manželkou jsou ideálně vybraní představitelé - on vzděláním inženýr, ona učitelka, jejichž IQ garantuje cílovému diváku dokumentární tvorby jakous takous empatii a možnost porozumění (stejný případ byl výše zmíněný Sundance hit Captain Fantastic, oč jinak by vyzněl film, kdyby alternativně žijící hrdina byl velmi nízké inteligence a životního rozhledu) a i přesto narazí na morální a hodnotové odsouzení (osobně mám také problém s filozofií ,,profesionálního otcovství" - at si pan Mlčoch klidně vychovává své děti, jak chce, ale za své!) - většina dětí z mého pohledu pedagoga i obyčejného diváka má objektivně problémy s komunikací a je velmi špatně socializovaná. Na druhou stranu oč méně se děti či oba dospívající hoši umějí vyjadřovat, o to lépe jsou na tom po stránce fyzické či hudební aktivity. Celý film je dobrým dílkem k mozaice názorů v právě vedené společenské debatě, kam až má právo stát zasahovat při výchově dětí, zda je jejich výchova cele v moci rodiny, či zda má odpovědnost (a kontrolu) přebírat stát. V Norsku by takováto rodina zcela jistě žít nemohla a Barnevernet by zřejmě panu Mlčochovi a jeho manželce děti odebral a umístil je do péče pěstounů a přeneseně státu, u nás (naštěstí) ještě stále manželé Mlčochovi mohou své děti vychovávat podle svého hodnotového rámce a svých rodičovských zásad. Važme si téhle svobody...rodina Mlčochových je jejím lakmusovým papírkem... ()

Reklama

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Dokument, jehož tvůrci se bojí zasáhnout, konfrontovat, vyvolat jakýkoliv zajímavější rozhovor kladením zásadních otázek a třeba i větším tlačení na pilu při snaze získat na ně odpověď. Rodina ujetého Petra, který o sobě tvrdí, že žije v souladu s přírodou a ztracenými ideály, přitom posílá své děti vydělávat (nejen) na naftu (!), chodí si na úřad pro dávky a o soběstačném životě nemůže být ani trochu řeč. Nabízí se tolik otázek, na které by divák chtěl znát odpověď, ale bohužel režisérka je nepoloží a jen z uctivého odstupu sleduje to zvláštní šumavské a španělské divadlo o jednom otci, který uklidil svoji rodinu na samotu, aby nad ní mohl mít absolutní moc. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Kdybych neměl možnost číst rozsáhlý rozhovor s Evou Tomanovou v Reflexu, měl bych tendenci posuzovat její dílko shovívavěji. Jenže právě v onom rozhovoru natolik odhalila svůj pohled na projekt, že výsledek považuju za fatální prohru. Na první pohled chybí dokumentu konfrontace. Jenže co si budeme povídat, pokud by režisérka vyvolala v panu Mlčochovi pocit ohrožení, pochopitelně by ucukl a z filmu by nic nebylo. Přesto se dalo postupovat odvážněji a nasbírat podstatně víc materiálu. Bylo možné vyzpovídat příbuzenstvo, sousedy, využít několikaměsíční odluky nejstarší dcery od šéfa rodiny atd. Eva Tomanová ale udělala největší chybu v tom, že se nechala, stejně jako zbytek rodiny, panem Mlčochem ochočit. Ztratila odstup a na projektu je to zkrátka znát. V podstatě ani nepochopila, v čem spočívá síla materiálu, který objevila. Na rodinku Mlčochových se dá nazírat v podstatě třemi způsoby. Za prvé jako na projev alternativního životního stylu, ale ten je podle mého zcela nepodstatný. Za druhé jako na projev patriarchálního uspořádání společnosti, kde nejstarší muž představuje vůdce klanu, který rozhoduje o fungování komunity. A za třetí, a to je podle mého úsudku právě případ mlčochovské famílie, jako na komunitu fungující v duchu a podle mechanismů náboženských sekt. Extrémně dominantní, manipulativní a sebevědomý muž měl to štěstí, že narazil na extrémně submisivní manipulovatelnou ženu s nízkým sebevědomím, a výsledkem je přesně to, co má divák možnost pozorovat. Spousta mužů musí panu Mlčochovi závidět, protože dostat tenhle materiál do ruky znamená užívat si svou absolutní dominanci a utvářet svoji partnerku k obrazu svému. Vůbec tady nepomáhá, že paní Mlčochová má vysokou školu a není hloupá. K sektářskému způsobu života a nejrůznějším ideologiím inklinují mnohem víc vzdělaní lidé. Kdyby Tomanová pochopila, oč tu jde, mohla krásně zachytit prostředí, které je jinak kameře naprosto nedostupné, protože nejrůznější Parsifalové nebo Škrlové jsou dost chytří na to, aby si drželi média od těla. Pan Mlčoch rozhoduje o všem a i když teoreticky nic nebrání členům rodiny odejít, ve světě mimo rodinu by neobstáli, protože o tom světě nic neví a neumí se samostatně rozhodovat. Celkový dojem: 35 %. ()

Dragoni 

všechny recenze uživatele

Dokument o nevšední rodině čítající devět dětí, která žije téměř bez kontaktu s civilizací někde na šumavské louce. Děti docházejí do školy pouze na zkoušky, a rodina vyrazí jednou za čas do zahraničí přivydělat nějaký ten mrzký peníz a poznat jiný kraj. Dokument bez otázek a i odpovědí, kterých by se dalo položit opravdu mnoho. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (2)

  • Poutní kostel Narození Panny Marie ve Strašíně je místo, kam jde rodina v závěru dokumentu pokřtít Viktorku. (Atjov91)

Reklama

Reklama