Oslněni sluncem

Neoslnilo ma ani slnko originálu, takže logicky ani zmodernizovaná verzia nevtiahla tak, ako som tajne dúfal. Občas som bol nadšený ako rozjarený Fieness (z letnej atmosféry), občas strácal reč ako Swinton (hlavne ako mohla zbaliť mladého playboya), občas som bol znudený ako Shoneaertsov frajírek a občas apatický ako Johnson. Guadagnino si už našiel svoj autorský štýl a tempo rozprávania, snaží sa o pocitové filmy, ale so zápletkou a celkom mu to ide. Ale trochu aj mimo mňa. No a možno by som sa zamyslel, či by nebolo lepšie urobiť z druhého bodu obratu prvý, vtedy by mohol mať film skutočné grády. 70% (24.01.2021)

Musím uznať, že výber hercov do jednotlivých rolí bol výborný, všetci pôsobili veľmi prirodzene a myslím si, že Ralph si to užíval - toho "šaša" dával fakt parádne. Letnú náladu z filmu cítiť bolo, lokalita očarujúca, natočené to nebolo zle ... lenže ten príbeh bol taký nijaký, preto s hodnotením už vyššie nejdem a nezachránili to ani dobré herecké výkony a ani Matthias. Muzika geniálna. 3,5* (19.07.2016)

[To randomly pissing Fiennes] Harry, come on, that's a grave. / Yeah, well, Europe is a grave. Derayův Bazén je dobrý, pomalu hořící film. Není divu, že je takový i remake Luca Guadagnino. Překvapí ale, jak moc je jiný, když se oproti předloze změnilo tak málo. Ve středomořské rezidenci, která připomíná spíš dům z Goddardova Pohrdání než tu z Derayova originálu, se setkávají čtyři osoby, jejichž vzájemný poměr neumožňuje užívat dovolenou v žádoucí pohodě. Rozpory vedou po několika liniích: pohlaví, věku, společenského statusu, touhy, naturelu, majetku, profese. Favorita si může divák vyvolit jen bude-li nespravedlivý, přesto akcelerace pudí přinejmenším jednoho kamsi ven... Mnohé dialogy (prý) pocházejí přímo z předlohy, optika remaku ale opouští příležitostně uzavřenost kvadratury a naznačuje sympaticky, že postavy řeší tzv. problémy prvního světa, snad aby nebyly ohrožovány čímsi palčivějším. Vítaná skoro neznatelná nadstavba: Několikeré mihnutí se kdesi poblíž se vylodivších migrantů- Mile starosvětský filmový zážitek by nebyl v této minimální konstelaci možný bez solidních herců, z nichž by nejníže stála Dakota Johnson, kdyby frekventovaně nesubstituovala charisma a omezené možnosti postavy nahotou, a nejvýše živelně nesnesitelný Ralph Fiennes, obstarávající 90% monologů i dialogů a tanečními čísly mistrně karikující Micka Jaggera. Zvláštní nutkání pustit si film ještě jednou. (18.11.2018)

Myslím, že řemeslně je to zvládnuté skvěle, ode všech zúčastněných. Co se na filmu všeobecně nelíbí, to je jeho chlad, bezvýznamnost. Jenže vtip je v tom, že právě takovým to mělo být! Jenom pózy a nedospělé hry lidí prolezlých hedonismem a falší (pop-music). Co skutečného mohou takoví lidičkové prožít? I ta smrt je v jejich podání jaksi pitomá a zbytečná. Leč symptomatická! Kolik jen hvězd pop-music zemřelo takhle blbě? No nic, tak podepíšeme fanouškovi cédéčko a máme tu epizodu za sebou. --- Soukromě si představuji, jak by se na takovém "šokujícím úmrtí génia" vyřádil bulvár. A Tilda by se slzou v oku přidala k dobrému, jak ta strašná událost navždy ovlivnila její (neexistující) uměleckou tvorbu. --- Pořád ta hra, hra na život, jen ne život sám. (17.11.2021)

Artové drámo s příměsí filmu o postupně se rozplétajících se nitkách, jimiž jsou postavy vzájemně provázané. Má to dost pomalý rozjezd a pak až zbytečně rychlý dojezd. Nevím, jak film vznikl, ale kdyby byl na základě nějaké šílené postmoderní otevřené divadelní hry, absolutně by mě to nepřekvapilo. Tilda je zvláštní tvor, ale vede rozhodně Fiennes, u kterého věřím, že musel dostávat průběžně srdeční záchvaty, protože tohle snad nemohl udýchat. Nejsem si však vůbec jist, jestli bylo pro film ospravedlnitelných 120 minut. (29.09.2016)