Bratranci

Ich otcovia boli bratia, a tak Paul Thomas s Charlesom sú teda bratanci. Zatiaľ čo ten prvý vedie bohémsky spôsob existencie v Paríži, tak ten druhý, zdá sa, že je úplne iný, t. j. učenlivý typ, ktorý to chce v živote kamsi dotiahnuť ? Z vidieku prichádza do francúzskej metropoly, kde to poriadne žije, k bratancovi, čo obľubuje poriadne výstredné dianie okolo seba, s množstvom večierkov buržoáznej spoločnosti, nočné hýrenie, aké nenachádza obdoby, ale i napriek tomu sa celkom dobre adaptuje do nového prostredia, kde si dokonca ešte nájde i priateľku Florence. A dá sa povedať, že ak nechce byť „čiernou ovcou” , prispôsobuje sa náročným požiadavkám Paula Thomasa, ktorý je maximálne nevyspytateľný, nikdy neviete, čo sa mu v hlave odohráva, čo ho zrovna napadne, čo urobí pred hosťami ? Blíži sa záverečná skúška z univerzity (pre oboch), a tak našťastie včas zatiahne ručnú brzdu, čiže sa Charles začne riadne „bifliť” , aby nedajbože nevyhorel v deň D, čo by jeho mamu asi totálne položilo na lopatky, ale vidno, že Paul to má akosi celé na háku, neučí sa, skôr ho zaujíma, že byť zaujímavým u kamarátov je oveľa zaujímavejšie, ako sa na prvý pohľad môže zdať... ? Obávaný dátum už visí nekompromisne na vlásku, pretože Paula to čaká ešte o deň skôr, čo je pre Charlesa dostatočná motivácia-jednoznačne uspieť ? _ Chabrol je podľa mňa asi najlepší zo „spratkov” , a la francúzska nová vlna, keď Jean-Claude Brialy s Gérardom Blainom si tentokrát dokonca vymenili party, pretože predtým (Krásny Serge) to bolo úplne naopak, Jean-Claude bol za dobrého, ale teraz je tak hrozne nesympatický, čo len podtrhuje, že je mimoriadny herec, a to isté platí aj o jeho kolegovi Géradovi Blainovi. S blížiacim sa koncom, t. j. so samotným finále ma režisér a scenárista v jednej osobe opäť priklincoval do sedačky ! (17.12.2019)

Můj první Claude Chabrol a popravdě říkám nic moc. Filmoví teoretici si ale můžou pošmáknout. Je to film přímo pro ně, kdy se můžou nechat unášet na francouzské nové vlně. Najdou si rozkol mezi zhýralostí a odpovědností, mezi venkovem a městem, mezi láskou a sexem, mezi povinností a užíváním si života… a pak o tom můžou sáhodlouze diskutovat. Sám jsem viděl bandu převážně protivných charakterů, kteří měli pseudointelektuální kecy, stále něco předstírali, nebyli upřímní a pořádali večírky, kterým se za nás říkalo chlastačky. Motiv, průběh a výsledek byl často stejný. :-) Ale abych jen nekafral. Nudné pasáže se střídaly s těmi zajímavějšími. Popíchnutí do Francouzů recitováním německé poezie při hudbě Wágnera byla jedna z nich. Také se občas objevila zajímavá myšlenka, kdy se objevil záchvat upřímnosti a postavy si dokázaly narovinu něco vyříkat. Závěr byl z filmařského hlediska taky fajn. Nad Chabrolem hůl rozhodně nezlomím, ale dnes to bylo jen za slabší tři hvězdy. (09.02.2023)

Po svém skvělém vstupu do světa filmu (u Krásného Serge jsem si odpustil komentář, abych do něj nevnášel další zbytečná slova ) by nebylo fér (i když ani ve filmu se moc fér nehraje) chtít od Chabrola, aby vzápětí natočil film stejně dobrý nebo snad ještě lepší. U Bratranců je zajímavý diskurs "ztotožnění", který sdílím spolu se Sandiegem***: "Pařížská zlatá mládež nastupující šesté dekády je téma, které jde vždy trochu mimo mě. Nedokážu se s postavami ztotožnit, připadají mi povýšenecké a vyprázdněné, jejich hodnoty jsou mi zcela cizí…" Postavy Paula a Charlese jsou příliš vyhraněné, a v tom smyslu i příliš obecné; divák je jimi sevřen z obou stran a jeho vlastní manévrovací prostor je tak příliš omezen. (26.04.2016)

Stylove cisty film, presne dle konvenci francouzske nove vlny. Pouzito je renoirovske pohyblive ranovani, kdy ram kamery nesleduje postavy, nybrz postavy sleduji ram, vchazi do nej a nejakou dobu v nem vydrzi a posleze zase odejdou. Pri rozhovorech nejsou uzity klasicke figury zaber-protizaber, dialog je sniman jako celek na jeden zaber, kdy vsichni jeho akteri jsou v ramu. Pribeh je podan velice zvlastni formou, ktera nemusi byt stravitelna pro kazdeho. Sledujeme zajimavou neprimou umeru mezi postavenim obou hlavnich hrdinu. Cim vice Charles klesa na mysli, tim vic roste naskok Paula, ktery si vsak neziskava pro ferovymi prostredky. Ke sledovani tohoto filmu je potreba recepcni aktivity divaka, bez ni tento filmovy zazitek nefunguje. (18.07.2006)

Latentní obdiv k fašismu (či nacismu) nemohl ani jinak než tragicky skončit, navíc podán téměř formou romantické opery (využívající ale i klasické - za doprovodu Mozarta) s hudbou od Wagnera (což se samozřejmě pro obdiv k fašismu samo nabízí) z Tristana a Isoldy (stejný motiv použil Buňuel ve svém zpracovnání Na větrné hůrce). Jen mě překvapuje, že Chabrol byl napadán z nekritického postoje k zobrazovanému, nemohu si pomoci, já kritiku vnímám jako velmi silnou. (28.02.2011)