Inspektor Lavardin

Chabrolův pohled na pojem spravedlnosti a způsoby jejího uplatňování je skutečně osobitý. Zdánlivě plytký film je naopak neokázalou hlubokou sondou do života maloměsta i jedné rodiny. Způsob vyšetřování nejvíce připomíná stejně zrádnou idyličnost důkladných postupů rady Vacátka z HŘÍŠNÝCH LIDÍ MĚSTA PRAŽSKÉHO. Klopotná pouť hlavních hrdinů ke ctnosti ne domněle plakátové, ale skutečné odhaluje v povrchové idyle až nečekaně mnoho kazů. Mravní relativismus je vyvažován eticky pragmatickým autorským pohledem. Film, který není špičkový, nelze považovat ani za průměrný. Systémové přednosti francouzské školy neopouští ani nezrazuje a diváka, ochotného pozorně sledovat jeho průběh, určitě nezradí. Poiret navíc není hercem do počtu, ale víc než slušným vkladem do hodně povedené kytice hereckých osobností kinematografie země galského kohouta. (27.08.2007)

Francouzský Hitchcock obsadil do hlavní role nezvyklé detektivky autora veleúspěšné hry Klec bláznů. A možná i proto mu vtiskl netradiční rysy a přiměl svého vyšetřovatele až k nestandardní nadsázce a občasné ironii. Lavardina považuji za jeden z nejzdařilejších Chabrolových filmů, byť nad jeho pointou jsem musela dost dlouho kroutit hlavou. (22.05.2012)

Pohoda podzimu na francouzském maloměstě přechází po vraždě morálně angažovaného katolického spisovatele v přehlídku dekadencí, svědčících o zvrhlosti, jíž za paravánem spořádanosti venkova tuší každý - světácký divák z detektivek a venkovský z vlastní bohaté zkušenosti. S poza scény se kdo ví odkud rojí katolíci, buzny, smažky, dealeři, kuplíři, podvodníci a šlapky. Lehce netradičně pojatá kriminálka však ve finále překvapivě nevzrušeně odbočuje mimo žánr, který obvykle trvá na odhalení a ztrestání viníků v právním smyslu toho slova. Francouzská amorálnost, kterou by kupříkladu v britské detektivce nepřipadla v úvahu, trhá detektivku z kořenů a přesazuje ji do půdy, v níž plodí ušlechtilejší rostliny. Kvalitu nenápadné výstřednosti umocňuje představitel hlavní role Jean Poiret. Komik a dramatik se na rozdíl od jiných bavičů, kteří se vzdálí od svého kopyta, úplně nevystříhává komediální polohy, nýbrž s ní pracuje jako s maskou, jíž jeho postava postava před ostatními zakrývá vážně míněné kriminalistické odhodlání. Zmatení podtrhává nápadná podoba Poierota s Leslie Nielsenem, jehož postavy to mívaly s vážností přesně naopak :-) (06.09.2020)

Zpočátku to vypadalo na jednu z dalších obdobných kriminálek. Že si člověk hned může představit, jak asi bude probíhat vyšetřování, kam asi sklouzne vztah mezi vyšetřovatelem a paní domu a tak dále.Lavardin si ale počínal při své práci přece jenom jinak, než jsem čekala, a hlavně jeho konečné vyřešení případu mě hodně překvapilo. A překvapení a originalitu mám ráda, proto hodnotím jako nadprůměr. (19.03.2024)

Na tento film jsem se podíval hlavně kvůli Jeanu Poiretovi (nezapomenutelný pan seržant z Mockyho hororové komedie La Grande Frousse !), kterého jsem už déle chtěl vidět v hlavní roli. A měl jsem určitě šťastnou ruku ve výběru... Jean Poiret vtisl svému osamělému detektivovi takřka dokonalou tvář a já tady úplně hltal každý jeho pohled, záblesk ve tváři, každé gesto, tón projevu... a zároveň si při tom užíval i nesmírnou ironickou nadsázku, v postavě inspektora Lavardina pravidelně přítomnou. Claude Chabrol stvořil netradiční stylovou detektivkou, ve které vedle humoru skvěle funguje rovněž perfektní atmosféra s velkým kusem tajemna a stále větší napětí nejen ve vyšetřování ústředního případu, ale i pokud jde o ojedinělý přístup k věci ze strany pana inspektora. Přičemž krásnou kulisu v tomto líně odvjíjejícím se příběhu tvoří všechny ty roztodivné vedlejší postavy... Jo, takže dneska to máme po dlouhé době za pět, skvěle, pánové! [90%] (14.07.2021)