Dellamorte Dellamore

Môžem priznať, že od filmu som nečakal veľa, no ostal som milo prekvapený. Od začiatku si vás neudržuje len atmosféra či jednoduchý (no za to veľmi dobre prepracovaný) nápad, ale aj postavy včetne ústrednej dvojice - zabijak živých mŕtvych, "inžinier" Francesco Dellamorte a jeho spolupracovník, prežraný "roztomilý" Gnaghi, ktorí sú zahraní excelentne a obľúbite si ich hneď. Film doprevádza aj kvalitný čierny humor, satira alebo trochu tej psychológie, romantiky a drámy, takže každý si tu niečo nájde. Nečakajte od toho splatter a lá Braindead , ten je úplne inde. (30.01.2018)

Ani napodruhé nedoceněno. Zajímavě hororově poetická atmosféra a pěkné záběry, ale to je z mé strany taky tak všechno. Na hranici mezi vtipnem a trapnem a originalitou a nesmyslem se Dellamorte Dellamore alespoň pro mě zhoupává spíše na tu negativnější stranu. Nemám rád filmy, kde se může stát sebevětší blbost, aby byla omluvena nějakým vyšším, ale nikdy nevyřčeným či ani nenaznačeným smyslem. (19.05.2008)

V dětství toužíme po tom stát se kosmonauty, policisty maximálně popeláři, ale hrobaře nechce dělat zřejmě nikdo, ale na druhou stranu někdo to dělat musí. Francesco Dellamorte (Franta Smrt:-) neměl se svým jménem snad ani jinou možnost a tak spravuje malý hřbitůvek, kde po večerech zahání zombíky revolverem a krumpáčem zpět do hliněné postele. Cemetery man je černo-humorný, existencializační pokus, ve kterém nechybí naprosto nic (je tu sex na hrobu nedávno zesnulého manžela, líbání se zombičkou sice fešnou, ale pořád je to zombie, je tu i oživlá mrtvola na motorce a spousta dalších). Snad v žádném jiném filmu jsem neviděl tolik headshotů. To vše je zabaleno do velice půvabné vizuální stylizace a do velice bizarního scénáře (,, Nahoře jsou tři mrtví. Ten maniak je zabil. Jé vy máte v ruce zbraň. To je dobře, alespoň se ubráníte.") I když by filmu prospělo menší zkrácení, tak mě dokázal připoutat k obrazovce. Když připočtu dobrou hudbu a zajímavý závěr, tak musím dát 4* (10.09.2007)

Mimoriadne uletený výlet do záhrobníckeho prostredia, pri ktorom i Jacksonov Braindead pôsobí mainstreamovo. Samozrejme nemyslím množstvom krvi, o ktorú tu vôbec nejde, ale o autorskú štylizáciu, ktorá tu prekvapivo nepôsobí lacne ani smiešne a má svoju osobitú, sympatickú poetiku. Záležitosť pre veľmi úzku divácku obec. (28.01.2008)

DD funguje skôr v jednotlivých sekvenciách, ako v celku. Zjednodušene povedané. Trochu obšírnejšie povedané, DD je v každej sekvencii takmer geniálny, ako po vizuálnej stránke, tak po dialógovej a niekedy aj filozofickej. Lenže keď sa to celé pospája, pôsobí to na mňa ako scény z viacerých filmov, ktoré sú občas atmosféricky úplne odlišné. Pokope to drží iba Rupert Everett, pre ktorého je to podľa mňa jeho životná úloha. Záver a pointa mohla byť všelijaká, Soavi sa vydal ťažko filozofickým a ťažko vysvetliteľným smerom. Možno tým stratil v poslednej tretine polovicu divákov, ktorí boli spočiatku nadšení. Ja ešte nie som rozhodnutý. Rozhodne mám ale rád filmy, kde je veľa tém na premýšľanie. Láska, smrť, násilie, samota, moc, peniaze. Všetko v jednej veľkej skrumáži. 70%. (29.08.2013)