Eden

Filmů o trosečnících je velmi málo a ještě míň jich vzniklo v posledních deseti letech. Kdybych to měl ještě zúžit, tak absoultní minimum jich za něco stojí a Eden mezi ně nepatří. Příběh sleduje členy fotbalového týmu + pár lidí okolo, kteří ztroskotají na ostrově a víc než o přežití jde o jejich psychologickou stránku. Což by nebylo zlé, ale ubírá to na uvěřitelnosti. Naši hrdinové totiž místo průzkumu ostrova a snažení se najít jído raději hrají fotbálek na pláži. Když už se tedy uráčí něco dělat, tak si film hraje s myšlenkou, že se z člověka v takové situaci stává zvíře. Ano, to je nejspíš pravda, ale za 10 dní když nikdo nehladoví? Holky navíc mají po celou tu dobu nejspíš stále své Schauma u sebe a většině chlapů nenaroste na xichtě jediny chlup. A třešnička pak je, že se celou dobu jen perou a hádají o jídlo z letadla, ale že by někoho napadlo zkusit chytit rybu? Ne, to je napadne až když jídlo opravdu dojde... Jednoduše ten film je jak nějaká povrchní představa naivního velkoměšťáka, který v životě neviděl špínu a šamponek dle něj zůstáva šamponkem i když je v ohrožení života. (01.02.2016)

Sexy dobrodružství šlehnuté pořádnou dávkou napětí a nečekaných zvratů? Nečekejte! Na hřišti se poplácávali po zádech, tady brzy neznají bratra. Návrat fotbalového týmu letadlem se mění v drama o základních instinktech a touze přežít. Respektive by se jím rádo stalo. Jenže stavět na nijakých základech se moc nedá. Všechno je uspěchané, z přátel se stávají neomalená hovádka jen po pár dnech, přesto tvůrci s ničím zajímavým nepřijdou. Namísto vykreslení osudů zbídačených trosečníků tady máme marný pokus o psychologické drama, u kterého jen můžeme přemýšlet, kdo se choval víc absurdně: tvůrci nebo postavy na plátně? (03.10.2015)

Lacinější verze příběhu literárního autora Williama Goldinga, který byl také zpracován do filmu pod stejnojmenným názvem „Pán much“ (1990). Takže i zde jakoby se tvůrci, ohledně protagonistů příběhu, drželi hesla: Zoufalá situace si žádá zoufalé věci. Každý z přeživších novou situaci po letecké katastrofě, po psychologické stránce, pojme jinak, a tak se vzájemné vztahy vyvíjí, jak se vyvíjí. Naprosto unylý scénář ve své nevýraznosti pojmout dramatické chvíle spořádaně, a hodně často i v logice, ztrácí celý koncept na zajímavosti a filmové zábavě. Je to film jak z produkce Disney Channel, kdy je jedno, co se děje, hlavně že se něco děje. Psychologie prostě nefunguje, takže to všechno vypadá, že všichni jen nesmyslně blbnou, jak v nějaké televizní survival reality show. Tohle se hodí skutečně jen pro doplnění televizního programu pro chvíle divácké nudy při špatném počasí. Než tohle, tak opravdu lépe zhlédnout, nebo si alespoň připomenout, onen výše zmíněný film „Pán much“ (1990), kde vše funguje několikanásobně lépe. (07.11.2022)

Ocitli se v ráji, ale byli v háji. Hned zkraje je záhodno upozornit, že tvůrci se zřejmě nechali velmi volně inspirovat služebně starší drámou "Přežít". Havárie letadla a sportovní tým představují styčné body. A hory vystřídal neznámý ostrov. Ale pojetí se záhy liší. Zatímco ragbisté spolu vzorně v Andách spolupracovali, sem tam své kamarády pojídali, fotbalisté nemají vůbec ustálené mravy, chovají se prasácky a podrážejí se jak můžou. Divák tedy čeká, komu z přeživších hrábne nejdřív, nebo kdo si bude chtít zásoby, pěkné holky a nevím, co ještě, urvat pro sebe. Není komu fandit. Herecká omladina byla záměrně vybrána tak, aby na diváka působila maximálně nesympaticky, a to i ve chvílích, kdy se někdo chtěl chovat spravedlivě, rozumně, hrdinsky, nebo jakkoliv kladně. A to je plus filmu. Ano, rozbíjení spolupráce sportovního týmu, který na hřišti vždy táhl za jeden provaz, bylo podáno bez skrupulí. Smysl pro fair play byl krásně potlačen. Dalším plusem byl casting. Maníci správní nesympové, dvě holčiny rajcovní, divákům musí dvojka Jessica Lowndes a Leore Hayon imponovat. Erotické scény s nimi jsou slabé, ale jsem za ně rád, neboť jim výslovně doporučuji, aby se příště plazily jen a pouze po mně. Pro českého diváka je raritou, že se ve filmu objeví "Vendulka utěšitelka" Eva Jeníčková, která zde má za manžela trenéra týmu Jamese Remara. Oba se však zdrží jen na mžik, než zahynou. Nejméně propracovaný byl na filmu scénář. Nejde jen o to, že možnost nezmapovaného ostrova je v současnosti takřka vyloučena, hůře se i věří, že na ostrově není žádná fauna, tedy možnost obživy, až na výskyt bobulí, které kdosi naznal jedovatými, postavy se často chovají divně, což ne vždy se dalo přisuzovat stresové situaci a provázejí je i divná úmrtí, jedna z holek se neuměla rozhodnout, který muž je pro ni a pro její vagínu ten pravý, hygiena byla tabu, přesto všichni vypadali ok atd. Ani režie nebyla úplně prvotřídní. Debutující Shyam Madiraju se sice snažil být originální, ale současně se mu povedlo z filmu udělat něco, co osciluje mezi "Přežít, "Modrou lagunou" a "Trosečníkem", přičemž místy je film protkán příjemně drastickými scénami a má větší spád, než všechny mnou jmenované filmy. Emočně je film trochu plochý, ale řada scén je fakt povedených. Nate Parker, který si zahrál ve filmu černouška Slima, je také autorem námětu a spolu se známým režisérem a producentem Jaume Colletem-Serrou si řekli, že splatí dluh žánru a to tím, že namísto jednotlivce vrhnou na opuštěný ostrov početnou skupinku trosečníků, kteří v rámci přežití používají unfair postupy a taktiky a neštítí se ničeho, co by jim pomohlo přežít. Kdyby vás ale na filmu vůbec nic nezaujalo, třeba ani malebnost ostrova, příjemná kamera, či technicky vyšperkovaná zvuková stopa, můžete čumět Jessice Lowndes na prsa, zadek a obdivovat její perfektní vlasový styling. Trosečníkům zdar! 70% (28.09.2015)

Fotbalisti žuchnou s letadlem u neobydleného ostrova. Nemají co jíst, nemají co pít, ale nejvíc povyku je, když mají kde smočit nebo když jim moře vyplaví kopačáky. No prostě fotbalisti. Pak jim pomalu, ale jistě konečně dojde, že maj teda asi docela problém a začnou se chovat jako zvířata... to vše v rozmezí 10 dní lol. Tupej film, s tupejma postavama, tupým nevěrohodným dějem a tupým uspěchaným koncem. (04.07.2020)