Třináctka

Tisíckrát omleté téma problémů dospívání, natočeno pro mě né moc sympatickým (touha být stejná jako nejoblíbenější holka na škole, "nakupování" různých serepetiček na sebe, výlety do města "na lov",... - tohle všechno mě nějak absolutně míjí - dá se říct, že podobnými zoufalci opovrhuji - zkažené dětství se dá kompenzovat i jinak), avšak zároveň - v rámci možností - nenudícím stylem (mimochodem, je poznat, že autorkou je žena). Jako klady bych uvedla velmi uvěřitelnou Evan Rachel Wood (kdo by si tehdy pomyslel, že za pár let bude tohle děvčátko chodit s vy-/zasloužilým Antikristem) a jednu absolutně dokonale kýčovitě geniální scénu, ve které jde lidská důstojnost i cokoliv jiného už definitivně stranou a zůstává jen zvířecí pud matky, která se snaží uchlácholit těžce zkoušeného potomka a olizuje mu rány (vzniklé sebepoškozováním). Bohužel, jediná scéna na celý film je trochu málo... (07.06.2007)

Byl by to pravděpodobně daleko lepší film, kdybych dokázal chápat proč to ta holka dělá. Takhle jsem jen doufal, že už jí dá rychle někdo zaucho aby se probrala. A v tom je kamen úrazu. Režisérka se spíš identifikuje s matkou a veškerá psychologie puberťaček spočíva v efektních nic neříkajících cool záběrech (i když možná právě tak se hrdinky vidí:), ale to řezaní se, bez psychologického přesahu nebo jakéhokoliv vysvětlení jsem už fakt nepobral, možná je to tím že nejsem sebedestruktivní třináctka. (24.04.2009)

To je přesně ten problém. Mladý holky vypadaj starší a sou nadržený jak námořník v přístavu po několikaměsíční plavbě. Generace teenek jednadvacátýho století je fakt hloupoučká, naivní, ale zároveň cool a sexy. Z pohledu spolužáků super, z pohledu matky peklo. A dost záleží na benevolenci diváka a jeho pohledu na film, protože v několika ohledech je Třináctka třináctkou. Evan Rachel Wood je btw dosti talentovaná holka, co se hraní i vzhledu týče. (25.12.2009)

Třináckta, neboli "Thirteen", všimněte si slova složeného z více slov, ale mě jde hlavně o to teen, TEEN je to tu všechno. Film jako celek vůbec nepůsobí jako celek, spíše prostě jenom náznak začátku i konce. S kamerou se tu opravdu nikdo nepatlal a hážou si tu sní jako s igelitovou taškou při cestě z nákupu. Je to tak jak jsem řekl, člověk si prostě musí na pár věcí zvyknout. Co se týče příběhu, tak tady se neztratí opravdu ani ten nejnechápavější divák na světě... příběh je tak jasný a přímočarý jako když padá z nebe k Zemi kámen, opravdu. Chodí se svou kamarádkou kam se jim zachce a chovají se neuvěřitelně ujetě... fetujou je to prostě nářez jak má být, a to nemluvím o rodinných vztazích dcery s matkou, které jsou opravdu "síla"... je tam i pár romantických scén, ale asi tak jako hub po období sucha. Hoky se tu chovají naprosto "šíleně", a musím to stále opakovat, protože na tom stojí celý film... ale šílené holky by se neobešly bez dobrých herců, kteří se tu naštěstí více méně vyskytují. Holly Hunter si svou hlavní roli opravdu vychutnala, je to samý křik a nadávky... Další věc je slovník, který je opravdu pestrý do všech směrů, ale nejvíce asi (jak jinak) do sprostých a vulgárních slov kterých je tu víc než-li dost! Když se naše malá třináctka urve na maminku že ji už nechce vidět a ať už jde do hajzlu apod. tak sem si v duchu pomyslel "to je tedy něco". Hudba je ucházející a dobře zvolená k jednotlivým scénám a prostředím. Tento film do mně ale jaksi promluvil, nevím jak, jestli kladně či záporně ale méně jak *** bych nedal. Záleží na povaze diváka. (22.09.2004)

Nedokážu si vysvětlit hodnocení na ČSFD (na IMDb je to přeci jen lepší - 7,2), protože svou syrovostí, sebevědomou kamerou a někdy až puntíčkářskou dokonalostí jednotlivých výbuchů a návalů hněvu, respektive zoufalství, mladé Tracy a její matky Meg, se tenhle snímek řadí téměř k takovému klenotu, jakým je film Requiem za sen. Jasně, v něm hrála fantastická trojice Leto, Burstyn, Connelly a bylo to uvěřitelnější, neboť všichni byly výrazně starší, ale on je právě tohle důvod, proč Třináctka u mě vystoupala až k nejvyšší metě. Tyhle příběhy se dějí i ve třinácti letech a nejsou poplatné pouze jednomu období života. Kdybych si měl představit dětství postavy Jennifer Connelly z Reqiuemu za sen, tak by to byl přesně příběh Tracy (i když vím, že ona ve skutečnosti pocházela z bohaté rodiny). Kruté, děsivé, deprimujicí a pravdivé. Věřil jsem všem třem hlavním protagonistkám každé slovo, a to se mi nestává často. Zahoďte předsudky a tenhle film si vychutnejte. [srpen 2006] (20.08.2006)