Co se šeptá

Nepochopitelně zapomentutý film, který dokázal secesní stylizaci dovést k dokonalosti a předznamenal tak svým způsobem jak Nočního motýla, tak Stříbrný vítr (všechny mimochodem nasnímal Ferdinand Pečenka). Dr. Jan Branberger (též zcela neprávem zapomenutý skladatel, přesto ředitel pražské konzervatoře a autor hudby např. k Bílé nemoci) velmi přesně zkomponoval hudbu období secese (u nás představovanou hlavně Josefem Sukem a Vítězslavem Novákem), která filmu dodává věrohodnou autenticitu. Domnívám se, že Haas se malinko v postavě skladatele, kterou sám hrál, inspiroval svým bratrem Pavlem. Ten byl silný a vážný introvert, ovšem rodina Haasova nebyla nijak extremně bohatá (měla se co ohánět) a jako student kompozice na konzervatoři u Leoše Janáčka v Brně musel pomáhat v obchodě svého otce (ve filmu je rodina naopak dobře zajištěná). Řekl bych, že se ve snímku odrazilo i nacionální prostředí Brna (třebaže film je lokalizován do Prahy), které Haas v mládí poznal - Haasova rodina mluvila česky a v Brně představovala dost výjimku mezi obchodnickými kruhy (přišla z východních Čech). Jazykové soupeření mezi češtinou a němčinou je na rok 1938 podáno přitom velmi jemně a nepateticky. Úplnou samozřejmostí je práce herců, Haas jako plnohodnotný člen činohry Národního divadla nesáhl vedle a své kolegy vedl téměř dokonale. (16.09.2011)

Vůbec ne špatné. Herecky příjemná Štěpničková i Haas. Zvlášť Štěpničková. Prostřihy na Šlemrovou a Rašilova mi přišly jak z (žánrově) jiného filmu. I konec by si to, podle mě, zasloužilo lepší, blíž k dramatickému ladění ústředního děje – Rašilova hláška jakoby patřila spíš k nějaké komedii. Celkově ale zanechalo příjemný dojem. (28.04.2020)

Překvapivě netuctový scénář, marně jsem odhadovala, jak příběh dopadne; ve hře byla i zbraň, ale použití doutníku bylo vlastně logické. Jiřina Štěpničková mi typově nesedla, pokud jde o meziválečné filmy, pořád je to pro mě spíš Maryša, Muzikantská Liduška nebo Viktorka. Škoda, že se nikdo neobtěžoval (a asi ani nebude) tento film remasterovat, ve srovnání s jinými by si to zasloužil. (16.04.2012)

Krásná Jiřina Štěpničková v roli absolventky konzervatoře podlehne na večírku svodům spolužáka a tím se dostane do potíží.. Záchranu jí poskytne galantní Hugo Haas, který ji už dlouho miluje a dítě přijme za vlastní.. Moc se mi líbil závěr, kdy celou situaci vyřeší syn a ač teprve sedmiletý, dokázal to „vypálit“ naprosto správně.. (03.07.2021)

Hodně rozkolísané. Scény, které lze brát smrtelně vážně a které mají velmi životnou atmosféru (např. večírek na začátku), jsou střídány výjevy nepřesvědčivými a komickými. Měla jsem z toho takový dojem, že se Haas pokouší o černý humor, ale nemá dost odvahy, aby to úplně přiznal. Hezky režíruje sám sebe, ale ostatní moc nezvládá. Zvlášť Jozef Budský je osudový muž jak noha. I výbornou scénu s doutníkem svou teatrálností nakonec zabil. Vizuálně film vypadá slušně a velice zajímavé je použití filmové i diegetické hudby, ale scénář a postavy jsou mrtvé, jakkoli někde za nimi lze vytušit upřímnou snahu o útok na lidskou povrchnost a oslavu skutečných citů. (14.05.2012)