Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na lavičce v parku vypráví jedna klepna druhé příběh mladého muže, který právě prošel okolo. Jeho matka Helena byla před lety krásnou a nadanou studentkou zpěvu. Platonicky ji miloval spolužák Vilém, syn obchodníka se šněrovačkami. Po absolventském večírku konzervatoře svedl Helenu lehkomyslný Martin. Druhý den odjel do Paříže a nepodával o sobě zprávy. Dívka s hrůzou zjistila, že je těhotná. Přivítala proto spásnou nabídku k sňatku od věrného Viléma. Uplynulo osm let. Vilém zvelebil závod, zamiloval si syna Ivana jako vlastního a i Helena měla svého muže ráda. Pak však přijel Martin a znovu zatoužil po Heleně. Tušil, že je Ivan jeho synem. Žena Martinovu dvoření odolávala a Ivan "strýčka" instinktivně nenáviděl. Večer před Martinovým odjezdem popíjeli šampaňské. Když si šel Vilém lehnout, opilý Martin Helenu objal. Náhodný svědek Ivan to prozradil Vilémovi... (ČSFD)

(více)

Recenze (22)

raroh 

všechny recenze uživatele

Nepochopitelně zapomentutý film, který dokázal secesní stylizaci dovést k dokonalosti a předznamenal tak svým způsobem jak Nočního motýla, tak Stříbrný vítr (všechny mimochodem nasnímal Ferdinand Pečenka). Dr. Jan Branberger (též zcela neprávem zapomenutý skladatel, přesto ředitel pražské konzervatoře a autor hudby např. k Bílé nemoci) velmi přesně zkomponoval hudbu období secese (u nás představovanou hlavně Josefem Sukem a Vítězslavem Novákem), která filmu dodává věrohodnou autenticitu. Domnívám se, že Haas se malinko v postavě skladatele, kterou sám hrál, inspiroval svým bratrem Pavlem. Ten byl silný a vážný introvert, ovšem rodina Haasova nebyla nijak extremně bohatá (měla se co ohánět) a jako student kompozice na konzervatoři u Leoše Janáčka v Brně musel pomáhat v obchodě svého otce (ve filmu je rodina naopak dobře zajištěná). Řekl bych, že se ve snímku odrazilo i nacionální prostředí Brna (třebaže film je lokalizován do Prahy), které Haas v mládí poznal - Haasova rodina mluvila česky a v Brně představovala dost výjimku mezi obchodnickými kruhy (přišla z východních Čech). Jazykové soupeření mezi češtinou a němčinou je na rok 1938 podáno přitom velmi jemně a nepateticky. Úplnou samozřejmostí je práce herců, Haas jako plnohodnotný člen činohry Národního divadla nesáhl vedle a své kolegy vedl téměř dokonale. ()

Luxocculta 

všechny recenze uživatele

Vůbec ne špatné. Herecky příjemná Štěpničková i Haas. Zvlášť Štěpničková. Prostřihy na Šlemrovou a Rašilova mi přišly jak z (žánrově) jiného filmu. I konec by si to, podle mě, zasloužilo lepší, blíž k dramatickému ladění ústředního děje – Rašilova hláška jakoby patřila spíš k nějaké komedii. Celkově ale zanechalo příjemný dojem. ()

Reklama

Adiemus 

všechny recenze uživatele

Překvapivě netuctový scénář, marně jsem odhadovala, jak příběh dopadne; ve hře byla i zbraň, ale použití doutníku bylo vlastně logické. Jiřina Štěpničková mi typově nesedla, pokud jde o meziválečné filmy, pořád je to pro mě spíš Maryša, Muzikantská Liduška nebo Viktorka. Škoda, že se nikdo neobtěžoval (a asi ani nebude) tento film remasterovat, ve srovnání s jinými by si to zasloužil. ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Krásná Jiřina Štěpničková v roli absolventky konzervatoře podlehne na večírku svodům spolužáka a tím se dostane do potíží.. Záchranu jí poskytne galantní Hugo Haas, který ji už dlouho miluje a dítě přijme za vlastní.. Moc se mi líbil závěr, kdy celou situaci vyřeší syn a ač teprve sedmiletý, dokázal to „vypálit“ naprosto správně.. ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Hodně rozkolísané. Scény, které lze brát smrtelně vážně a které mají velmi životnou atmosféru (např. večírek na začátku), jsou střídány výjevy nepřesvědčivými a komickými. Měla jsem z toho takový dojem, že se Haas pokouší o černý humor, ale nemá dost odvahy, aby to úplně přiznal. Hezky režíruje sám sebe, ale ostatní moc nezvládá. Zvlášť Jozef Budský je osudový muž jak noha. I výbornou scénu s doutníkem svou teatrálností nakonec zabil. Vizuálně film vypadá slušně a velice zajímavé je použití filmové i diegetické hudby, ale scénář a postavy jsou mrtvé, jakkoli někde za nimi lze vytušit upřímnou snahu o útok na lidskou povrchnost a oslavu skutečných citů. ()

Galerie (13)

Reklama

Reklama