Režie:
Pablo LarraínKamera:
Sergio ArmstrongHudba:
Carlos CabezasHrají:
Antonia Zegers, Alfredo Castro, Alejandro Goic, Alejandro Sieveking, Jaime Vadell, Marcelo Alonso, Roberto Farías, José Soza, Paola Lattus, Francisco ReyesObsahy(1)
Asi málokdo by ve skupině, kterou tvoří žena a různě staří muži a která vášnivě diskutuje o svém psím miláčkovi, jehož cvičí pro psí dostihy, rozpoznal duchovní a jeptišku, žijící ve společném domě na odlehlém chilském pobřeží. Hladce plynoucí rutinu, prokládanou modlením a občasnou snahou odpykat si pár svých hříchů, téměř surově naruší nový host. Krátce nato se na prahu domu objeví muž, jenž stále více křičí a obviňuje nově příchozího kněze z hříchů a nepřístojností. Zdánlivě drobná událost odstartuje sled situací, které nevratně změní osudy nedobrovolných obyvatel podivného domu. Přední latinskoamerický režisér s nadhledem nahlíží pod pokličku nejen katolické církve, ale dotýká se mravního svědomí každého z nás. S pochopením, ale také nekompromisností a bez přetvářky sleduje lidské slabosti svých hrdinů a nutí diváka k zamyšlení nad způsobem jeho života. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (17)
Jackie byla úžasná, Spencer předpokládám, že bude taky, a tak jsem se rozhodl se kouknout od Larraína na nějaký jeho další film. Vybral jsem si náhodně tenhle a asi se už na jeho další dívat nebudu. Bylo to jako ok, ale prostě čistě podprůměrný. Nějak mě to nezaujalo a není to moje Billa, takže to není podle mého gusta. Každopádně v tom jeho styl od Jackie vidím a má to tu tvář. Co oceňuji bylo tedy zmlácení toho ,,bezďáče‘‘ a jednoho z toho domu. Působilo to fajn. Vyhodnocení: I teď, když jsou prázdniny, tak se učím fyziku a pořád ji prostě nechápu :/ ()
Velmi intimní výpověď o stáří, pokání a nápravě, která nemusí vždycky vyjít, tak jak jsme doufali. Co si myslet o starcích, kteří provedli špatné věci před 50 lety? A máme právo je vůbec hodnotit po takové době? Možná je podstatné, jaký je člověk teď a ne jaký byl, ale otázkou je, zda se vůbec může změnit. A samozřejmě, zda lze změnit katolická církev... ()
Klub je pro mě připomenutím toho, že bych si ve Varech měl číst nejen krátké popisky, ale i ty dlouhé. Podle krátkého popisu jsem čekal film, ve kterém skupina jedné ženy a několika mužů řeší různě životní záležitosti včetně náboženství. Kdybych věděl, že dostanu film, kde snad každá třetí věta je o polykání spermatu a jiném prznění dětí kněžími, vybral bych si na závěr festivalu něco jiného. Žádná postava není svatá a každá je tak trochu svině, ale to mi na hlavní sdělení celovečerního filmu přijde málo. ()
Jakkoli je pro mě téma krize katolické církve v Chile vzdálené, musím ocenit jak technickou a řemeslnou stránku filmu, tak výkony hlavních představitelů a precizní režii. Rovněž poslední třetina filmu - pokání a hříchy, které mu předcházely, mě zaujala a musím přiznat, že takové rozuzlení jsem nečekal. Na pomezí tří a čtyř hvězd. ()
Nic pro romantické duše. Zatímco Spotlight je víc o novinářích, tenhle jde mnohem víc k podstatě toho, jak otřesná může být morální perverze, která se odívá do náboženského jazyka. Je to fakt hrozná podívaná a blbý je, že film je sice fiction, ale je celkem nepopiratelný, že v Chile vědí, o čem to točili. Víru v Boha ten film určitě zdravému člověku nevezme, je to víc o nemocnejch lidech (není tam postavy, která by nebyla psycho) a neschopnosti čelit pravdě. ()
Galerie (18)
Photo © Fabula
Reklama