Stále spolu

Silné téma, slabé zpracování. Dokument o "jiných lidech", vyznávajících jiné životní hodnoty, ne ty diktované konzumní společností. Je položena spousta otázek, na které se ovšem v dokumentu nenachází odpověď. Škoda, že mnohdy zajímavé sekvence jsou nechány bez bližšího vysvětlení či dalšího komentáře. Dokument tak vyznívá do ztracena. Na konci si člověk pomyslí: No, dobrý, a...? (23.01.2016)

"Dobrý den, dovolte abych se představil, jsem XY, praktikující katolík z Pardubic a chtěl bych vám položit dotaz pane Mlčochu, protože jsem řádně pohoršen. Vám to přijde normální?" Jj, takových zhrozených praktikujících katolíků je (jak tak koukám po komentářích) docela dost. Vůbec nevim, jestli by se mi film tolik líbil i bez tý cca hodinový diskuse potom, přímo se starym Mlčochem, ale tak jsou prostě karty rozdaný. Ta diskuse byla ale vynikající, starej se umí docela dobře vyjadřovat, i když pro pochopení odpovědí musí člověk trošku číst mezi řádky (za lecos se stydí, tak kolem toho tak tancuje no). Na dokumentu hodnotim hlavně 2 věci, námět a střih, takže jsem byl spokojenej. Lze tomu vyčíst ale poměrně často určitou zmatečnost - mnoho zdejších rozčílených mudrců například hudrují, že Mlčochovi žijí jenom z dávek. Tak za prvý to neni pravda (kapela, výroba nástrojů, nábytku, pěstování plodin...) a za druhý i kdyby, tak každej ví, že pro dávky potřebuje mít člověk taky odpracováno (pokud to zrovna neni někdo z řad našich "italských" přátel, kterym dávky společně s obecnym plně vybavenym bytem přiklepne úřednice s nožem na krku). A za třetí, i když je jejich hlavní příjem asi nějaká podpora, tak aspoň svym způsobem života nikoho neobtěžujou. Navíc, oni toho, jak se zdá, zas tolik neutratí. Nebo tu často někdo hází super vtípky na téma "no s kym asi to dítě má" - kdo neni retard, tak si všimne, že tam "naše ozdoba - Dorotka" ke konci má přítele a docela se o něm i mluví. Mně se prostě líbí, že se pan Mlčoch neschovává za nějaký alternativní pozérský kydy, ale jasně říká, že takhle žije prostě proto, že to má rád a třeba automatická pračka mu nesmrdí. Děti pode velikosti: Dorotka, Kašpar, Prokop, Silvestr, Severín, Horymír, Perla, Irenej, Rosa. (80%) (10.07.2015)

Návrh na alternativní název: Pokrytecký psychopat a jeho továrna na asociální neurotiky. __Z hlediska formy je film konvenční, ale z kontextu je cítit, jak omezený prostor režisérka měla: V případě konfrontace by se Petr kousnul a natáčení by skončilo, v případě podlehnutí Petrovým manipulacím by dokument ztratil jakýkoliv smysl. Pokud to nešlo během natáčení, o to víc bych však žadonil po větší vynalézavosti v postprodukci. __ Autorka filmem předává hlavně emoce a atmosféru; informací je pomálu a otázky si klade divák sám - což je vlastně dobrá koncepce. Proč by autorka sama měla řešit sociální singularitu tohoto typu? Zamířením kamery na sebejistého, cholerického a navenek licoměrného (uvnitř zřejmě velmi vypočitavého) člověka poodhalí další hranici našeho společenského uspořádání. Tady totiž nejsou v konfronaci "konzumní" a "přírodní" způsoby života nebo "konvenční" a "alternativní" koncepce rodiny (to jsou jen zcestné interpretace a záminky pro racionalizaci). Tady jsou v konfrontaci sebestředný jedinec, který chce kojit svoje autoritářské (a jiné zvláštní) potřeby a zneužívat slabostí sociálního státu, a státní instituce, které neví, co si počít s parazitem! Z tohoto pohledu je film zajímavým příspěvkem do celospolečenské diskuze. (26.05.2015)

Po zhliadnutí tohto dokumentárneho filmu som zostal mierne šokovaný, dosť prekvapený, ale hlavne poriadne nasratý. Vlastý, zarastený blbec Mlčoch by si zaslúžil poriadne po papuli. Za to ako týra, manipuluje a terorizuje svoju rodinu by mal sedieť v base. Jeho hlúpa, submisívna manželka Simona by sa mala liečiť na psychiatrii. Dvoch najstarších synov treba urýchle niekde izolovať, pretože z nich pod vplyvom ich despotického otca vyrástli nepredvídateľní psychoši. Ostatné deti zveriť sociálke a tie najmladšie umiestniť do normálnych rodín na prevýchovu. To čo predviedol egocentrický blázon Petr Mlčoch v tomto dokumente je jasný príklad dlhodobého, systematického domáceho násilia. ** (01.12.2015)

Než se člověk rozepíše a začne hodnotit život Mlčochových je třeba poukázat za jednu zásadní věc. Většina dětí (hlavně dospělý kluci i dcera) má katastrofální vyjadřovací schopnosti. Koktání a další neklamné znaky narušené komunikační stránky u všech potomků jsou jednoznačně dány autoritativní povahou otce, který se však dostává, už na úroveň (milovaného) tyrana. Edukační stránka potomků byla (je) v pořádku, naneštěstí komplexní mentální rozvoj jedinců je limitován libovůlí guru Mlčocha. Najít si výživné kritiky na životní styl polobezdomovecké rodiny není problém. Dle mého názoru negativa převažují. 67%. (17.12.2015)