Horor v Dunwichi

Hodně zajímavý a rozporuplný film. Dal by se shodit, že se v celém filmu nic hororového nestane, že není nic ukázáno a že je to vlastně nuda. Jenže v roce 70 asi líp Lovercrafta natočit nešlo. Režisér si pomohl uhrančivým Stockwellem, zajímavým hudebním motivem a barevnými psychedelickými filtry, značícími útok zla, čímž dodal filmu působivou atmosféru. A já se dobře bavil, protože ono netušené a nepojmenované zlo je zde zajímavější než nějaká hnusná příšera. (09.01.2014)

Takhle to dopadne, když se na veskrze temnou předlohu vrhne banda zfetovanejch hipíků. Po slibném začátku začne kolem dvacáté minuty nabíhat trip v pastelových barvičkách. Blik. Růžová. Blik. Modroučká. Blik, blik. A frekvence s postupujícím dějem houstne. Já si nic nevzal, takže mi duhový stroboskop nedělá úplně dobře. Uf. Tohle zpracování se k HPL hodí asi jako k bejkovi vemeno. (09.12.2015)

Jeden z tých lepšie urobených filmov od Lovecrafta.Ale nie verne podľa poviedky.Film je už ovplyvnený dobou doby vzniku filmu.Niektoré scény sú prevzaté od Lovecrafta,ale od hlavného zdroja sa dosť hodne líši.Na filme je vidno,.že ťaží z desivej a tajomnej atmosféry gotiky ako takej.Nie je to ani tak boj dobrá a zlá,ale skôr súboj chaosu a ľudstva ako celku.Zaujímavé je aj prepojenie klasického horroru s vlnou hippies a psychedelie.Je pravda že film vypadá dosť lacno,aj lacný bol,ale za pozretie určite stojí. (28.03.2009)

Velmi volně převyprávěný a tradičně moderně pojatý Lovecraftův příběh stojí hlavně na třech věcech: 1) geniálně démonickém Deanu Stockwellovi, který si hlavní postavu Wilbura neskutečně užil a vtiskl ji přesně to, co potřebovala, celý film je tak vlastně o něm a vůbec to nevadí; 2) hodně dobře pojatém a ztvárněném neviditelném bestiálním monstru, docela nápadité a jak by řekl klasik – prosté, ale účinné a 3) sympatickém zjevu a vzhledu Sandry Dee. Film obecně není nijak zvlášť špatný, i na ty hrátky s barevnými filtry si člověk nakonec zvykne, za jeho největší negativum ale považuji fakt, že na rozdíl od mnoha jiných filmů (a lovecraftovských adaptací zvlášť) se u něj zpočátku výborná atmosféra čím dál více vytrácí a samotný závěr je takový nemastný neslaný (kromě Dee na obětním oltáři, samozřejmě). Za hodně povedené naopak považuji animované úvodní titulky a hlavní hudební motiv. (28.07.2012)

Pokoušet se zfilmovat Lovecraftovy povídky a novely je něco podobného, jako chtít převést do obrazů Musilova "Muže bez vlastností". Nemít vlastnosti je stejné jako mít vlastností příliš mnoho. "Hrůza v Dunwichi" nepatří mezi Lovecraftovy vrcholné prozy, ale je dost dobrá, jen ne pro filmařinu; a hlavně ne pro tu, která se snaží různé příběhy vzájemně kombinovat, na to jsou příliš specifické. Navíc použitá technika barevných filtrů je asi stejně odpuzující jako by zřejmě byla i vrcholná počítačová animace. Film a novela tak mají společnou pouze sílu inkantace, z níž (ve správný čas a na správném místě) se hrůza rodí, přežívá a zaniká. (12.02.2023)