Ostrovní zprávy

Úžasné komorní drama, ve kterém děj stále odhaluje nová tajemství a přitahuje pozornost diváka, až je vám líto, že to skončí. Nadchlo mě především herecké obsazení, které celkově považuji za extra-třídu. Ačkoliv Čokoláda byla možná lepší, stále doporučuji každému koho nudí věčné romatntické komedie a trapné akční filmy v našich kinech... (22.01.2004)

Kevin Spacey ako dalsi z Hallstromovych stroskotancov,tentokrat na uprsanom rybarskom ostrove je jednoznacnym tahacom celeho filmu.Hallstrom ma jasny cit pre reziu a rozpravanie pribehu.Problem vsak je,ze jeho posledne filmy sa na seba privelmi podobaju,pricom Ostrovne spravy nie su ani tak dobre ako Pravidla mustarne a ani tak mile ako Cokolada.Su proste tak priemerne dobre. (21.08.2006)

Neukotvení, neutěšení, neutišitelní Anderseni, z letoviska /v/ran a kormoránů, erbenovské Bretaně severu. Duše jako pohupující se vory, které sevřely závory, do náruče baladické jistoty. Do tváří naráží slaný mokrý dech větroví. Po citech plují řezavé mraky. Oči zapadané melancholií, rty k sobě tiskne chlad, kapky bílé Polárky. Roztáhni ten křehký, niterný vějíř, vzdor studu a tajemství. Vytáhni z něj střepy, záblesk slibných těšítek. Života těžítka. Prostorný, zateplený domov. (09.02.2021)

Prijemny film o jednom luzrovi, ktoremu sa na zaciatku filmu stane par zlych veci, ale odvtedy uz sa to len postupne zlepsuje az k dokonalemu happyendu. Skoro jak z nejakej rozpravky. Spacey predvadza skvely vykon a miestami sa neda nespomenut na jeho slavnu postavu Lestera z Americkej krasy, ked bol este za chudaka. Zaujme aj mnozstvo hviezdne obsadenych vedlajsich postav. Napriklad vtipne otravny Pete Postlethwaite. Pred rokmi sa mi film pacil ovela viac. Teraz mi uz ako taka pecka nepripada. Uz ma tak nedojal ako volakedy, ale stale je to prijemny film v ktorom sa vsetko na dobre obrati. 6/10. (19.11.2017)

Švédský klenot Lasse Hallström miluje outsidery, samotáře, podivíny. Je v jejich případě chápavě vlídný a jejich snahu o změnu popostrkuje až nefilmovými prostředky. Jeden takový, uvězněný v následcích svérázné výchovy, se právě zakoukal do temperamentní běhny, aby následující roky pečoval o jejich dcerku a sledoval, jak si nezodpovědná matka tahá domů milence a s jedním to při jedné autonehodě nezvládne. Pak zaklepe jistá svérázná teta a přesvědčí ho, aby začal znovu. Úplně jinde. Vykoupení se nabízí. Stejně jako nová láska, noví přátelé, nové možnosti. Hallström, který má tak znovu sakra velké pochopení pro lidské slabosti a podivínství, opět boduje. Jen to tentokrát není tak suverénní a přesvědčivé vítězství. Prvním problémem je asi to, že hlavní hrdina není zrovna zajímavý. Spíš doslova matný. Nehrát ho skvělý Kevin Spacey, byl by to vyloženě průšvih. Další problémem se jeví i to, že režisér lehce ustoupil prostotě vyprávění, která zdobila jeho předešlé kousky. Obyčejnost Gilberta Grapea, to byla radost. Tady chybí. Jinak potěší náladová kamera, hudba Christophera Younga a několik herců ve vedlejších rolích. Ač hrají „jen“ to, co jim scénář dovolí. (07.06.2016)