Režie:
Josh MondScénář:
Josh MondKamera:
Mátyás ErdélyHudba:
Kid CudiHrají:
Christopher Abbott, Cynthia Nixon, Kid Cudi, Ron Livingston, Makenzie Leigh, David Call, Jeanette Dilone, Rosemary Howard, David Harris, Patrick Murney (více)Obsahy(2)
Newyorčan James White (Christopher Abbot) je lehkomyslný dvacátník se sebedestruktivní sklony, povaleč, který navzdory své inteligenci není schopen si udržet práci. Přežívá na gauči své matky Gail (Cynthia Nixon), která jeho životní styl neschvaluje a navíc bojuje s rakovinou. James řeší situaci útěkem k sexu a drogám do té chvíle, kdy začne být Gailin stav opravdu vážný a on se musí postavit tváří v tvář realitě, kterou nemůže ignorovat. (Artcam Films)
(více)Videa (5)
Recenze (55)
Poměrně intenzivní kus, který představil novou zajímavou tvář: energického Christophera Abbota. I kdyby nic jiného, tak právě on stojí za pozornost. Ale postupně. Tahle nezávislá vlaštovka vypráví poměrně intimní příběh, kterak se musí jeden mladík vypořádat s výzvami dospělosti, respektive s hrozbou ztráty milovaného rodiče. Má se osamostatnit, začít pravidelně vydělávat, ale starání se o matku je optimální záminkou, jak to ještě na čas odložit. Snímání hlavního protagonisty převážně ve velkých detailech nijak neruší, režisér má cit pro to vystihnout daný moment, nikam nespěchá, nepodlézá – ač je trochu přímočarý. ()
Film o nevyrovnanom mladíkovi, ktorý balansuje medzi nezodpovedným flákaním sa a zodpovednosťou k ťažko chorej matke, to znelo celkom sľubne. No napokon bohužiaľ nedokážem zdieľať to všeobecné nadšenie z tohto filmu. Proste mi to prišlo celé príliš chladné a bezemočné. Nie som síce žiadny milovník presladeného klišé, ale ani úplného emočného chladu. Ale jedno sa mi predsa len páčilo, a síce tá zmena Jamesovho charakteru, ktorý sa v závere tak pekne o trápiacu mamu postaral. Ale inak po dejovej stránke dosť bieda. Za mňa ani len na hranici priemeru. ()
James White má na víc než na klasický cancer-plot, ačkoli i ten ovládá s bravurou a v druhé polovině jím otevírá záběr i pro druhého člověka, skrze což demonstruje svou coming-of-age proměnu. Bezchybným tahem bylo zlanaření kameramana Saulova syna, který formálně zpracovává podobnou psychologii protagonisty, tedy uzavření se před světem, který je pro něj příliš hostilním, nepochopitelným a opovrženíhodným. Což je asi docela depresivní, kdy jeden z těch filmů se odehrává v Osvětimi a druhý v současném New Yorském Upper Eastu. Klíčová je pro to úvodní scéna, ve který se vyřízený James motá po klubu, kde se snaží překrýt agresivní rap sluchátky, ve kterých mu prozpěvuje Ray Charles, nicméně jakkoli v tom na chvíli najde klid, rap se začne opět vracet s vyšší intenzitou a přebrat kontrolu. Stejně jako James White, žijící ve světě, hledající klid sám v sobě, neustále pod útokem vlivů vnějšího světa. Tahle realistická verze Henry Chinaskiho pro 21. století bez sympaťáckého bonvivánství, neustále doprovázená únavou, pokašláváním a agresivní apatií si zaslouží více pozornosti. ()
V podstate som prežil niečo podobné, čo James White, paradoxne však práve táto paralela s osudmi rodičov ma od neho vzdialila a to čisto subjektívne preto, že som skrátka iný človek ako James. Ide o vydarený nezávislý film, kde mi ale na konci chýbala nejaká tá skutočná katarzia. Taktiež je od začiatku zrejmé, kam film smeruje, čo ale nemusí byť na škodu veci, od začiatku je totiž jasné, že na melodrámu sa tu nikto nehrá. Dilema s hodnotením, vzhľadom na hore uvedené subjektívne dôvody dávam za silné tri. ()
Zrána v baru, dopoledne pro změnu... zase v baru, tedy v gay(sic!) baru, samozřejmě - a máme tu přežívací typ z iGenerace, kolikátý už... Jen další nahlédnutí pod pokličku poločasu rozpadu tradičních hodnot, proto netuším, co mě mělo oslovit na rozvrácené rodině s evidentním pochybením v matčině výchově, to snad všichni víme, máme to denně na očích... a že nakonec hošíček vzbudil nějakou tu lítost, tak to je teda fakt pecka! Když už se chce někdo probírat morálním marastem, který nám zbyl z primární jednotky společnosti, ať tedy předloží relevantní příčinu následků, namísto bezpředmětného rochnění se v důsledcích. Co jako? A že jste to vy, trochu si zavěštím a dodám pointu - sice úplně netuším, jakým směrem se bude nesympatický James ubírat, ale role milujícího otce v pařížském bytě jeho cílem určitě nebude (leda by měla matka hodně vysokou pojistku), je už totiž vcelku neodvratně lapen do osidel svého mizerného životního stylu. Ohledně zpracování - kamera vlezlá až obtěžující a na hudbu si nevzpomínám, takže jasno... a komu že to mělo být dvacet? Ale jděte! Jen Cynthii Nixon se ta rakovina dala skutečně věřit. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (3)
- Režisér Josh Mond si pro svůj debut zvolil ryze osobní téma – příběh vlastní matky, která zemřela na rakovinu. Původně měl v úmyslu zpracovat jiné téma, ale nakonec svůj názor změnil. (Zdroj: Artcam)
- Natáčení trvalo 22 dní. Z toho se natáčelo 18 dní v New Yorku a 4 dny v Mexiku. (Karn)
- Tři hlavní postavy produkční společnosti Borderline Films – Antonio Campos, Sean Durkin a Josh Mond – fungují jako kolektiv a s každým novým snímkem si vyměňují role. Mond a Durkin tak produkovali filmy Antonia Campuse Afterschool (2008) a Simon Killer (2012), který spolu s Mondem produkoval Durkinův snímek Martha Marcy May Marlene (2011). U filmu James White se Mond, dlouhodobý producent skupiny, poprvé ujímá režisérské role. (Zdroj: Artcam)
Reklama