Umřít na lásku

Radši mám Sňatek bez domova, kde jsou obě poloviny zakázané romance velice sexy a do ošemetné situace se montují jen puritáni, a ne i politika, masmédia a společnost. Příběh je ale silný, tragický a solidně natočený a Annie Girardot hraje velmi procítěně. Problém jsem měla s tím věžákem – jejím hereckým partnerem. Pokud tohle byla nejrychlejší spermie, hrůza pomyslet, co by vyrostlo z těch pomalejších. Fakt je strašnej. Z filmu mi bylo smutno. I nejvytrvalejší odvaha jednou klesne, když je palba příliš dlouhá a umřít na lásku je vznešené a krásné, jenže to zatraceně moc bolí. (titulky zde) (27.02.2017)

Strhující film odhalující a tvrdě kritizující bigotnost a netoleranci francouzské společnosti v krystalicky čisté podobě, kdy se státní úředníci zaštiťují morálkou a vahou svých úřadů ve slepé víře, že násilím udrží staré a přežité pořádky v revolučním květnovém období roku 1968. Proti tomu stojí vztah profesorky a jejího studenta, kteří jsou odhodlání bojovat za svou lásku navzdory bigotnímu systému, který perfektně ztvárnil François Simon v roli Gérardova otce. Postupná proměna profesorky Daniele Guénot (Annie Girardot) byla famózní, životná a v důsledku tragická. André Cayatte je známým kritikem těchto poměrů, které dokázal mistrně přenášet na filmová plátna a vzbuzovat hluboké emoce. Úžasný filmový zážitek, který si rád znovu pustím. (14.12.2014)

Vztah učitelky a nedospělého žáka by si asi vysloužil mnoho odsudků a nesympatií ze strany veřejnosti i v současné době, předpokládám, že ani dnešní rodiče by pro synovu volbu příliš nadšení nesdíleli. V případě Daniele a Gérarda se ale nepochopení a odsudky ze strany Gérardovy rodiny a celé společnosti mění na tvrdý a nenávistný hon na oba zamilované, který ani jejich velká vzájemná láska nemůže ustát. Annie Girardot a Bruno Pradal vytvořili ve filmu vyjímečnou dvojici, u které člověk vnímá spíše mimořádnou souhru jejich osobností a pohodové souznění jejich vztahu než nějaký ten podružný věkový rozdíl. (01.03.2017)

Strhující psychologické drama zamilovaného páru (učitelky a studenta) s drtivým dopadem, ať už to jedna bere z jakékoli strany, láska vs. nenávist (rodiče) či zdravý selský rozum vs. státní úřady (diagnóza od lékaře, který pacienta nikdy neviděl a do kluka na té klinice sypali snad vše, co našli, děs). Zcela zapomenutá filmová perla s krásným hereckým obsazením, myšlenkou a ani nadčasovost se snímku nedá upřít, poklona.. (08.02.2020)

U tohoto filmu jsem si víc než jinde uvědomil tu klišovitost typologie obsazování herců. Záporné postavy musí vypadat odpudivě a tvářit se záporně. Tady: náhradnice za Girardotovou ve škole byla šeredná ženská. Od sociální pracovnice by člověk kůrku nevzal. Gerardův otec byl doslova karikatura člověka a vzhledem i chováním s realitou neměl nic  společného. Ředitel školy: upjatý snob. Jen Girardotová, Pradal a jejich kamarádi byli krásní lidé. Občas přemýšlím, proč někdy Radovan Lukavský nezahrál sadistického vraha. Asi by na to neměl, nebo to žádného režiséra nenapadlo. (22.12.2023)