Melanie: Dar života a smrti

„Reakce subjektu. Mimořádné napodobení vypozorovaného chování. Otazník.“ –Stále si to myslíte, doktorko Caldwellová? –Ne. –Jsme živí? –Ano. Jste živí. –Tak proč bychom pro vás měli zemřít my? Je jedno, kto je pod skalpelom, keď zomiera za chyby niekoho druhého - je to zle. Dej sa vlečie, zachraňuje to malá Melanie, ktorej záverečné počínanie bolo nečakané. Ale aj tak priemer. (21.02.2017)

Tento příspěvek do zombie žánru lze minimálně označit za velice působivou a zajímavou podívanou, které se toho dá sice spousta vytknout, na druhou stranu ale prostě zrovna v této zkoprnělé hororové kategorii jde i tak o svěží závan, který u publika určitě může zabodovat velice výraznou, takovou bezútěšnou, typicky „syrově britskou“ atmosférou, která po celou dobu neoplývá přílišným optimismem, což jen potvrdí vynikající závěr, dále musím zmínit i několik pasáží, které nelze nazvat jinak, než jako strhující a nacházející se především zhruba v prostřední části filmu, která mě navíc díky tomu bavila jednoznačně nejvíc, fajn jsou ale i přesvědčivé výkony většiny zúčastněných herců, akce a krvavých efektů se tu pak zrovna příliš nevyskytuje, pokud k nim ovšem dojde, je to zatraceně povedené oživení, no a samozřejmě možná tím největším kladem je originální zápletka, která disponuje hlavně nepředvídatelností a nápaditostí. Jak jsem ale zmiňoval, i těch výtek není málo, a to ať už se jedná o nevyvážené tempo filmu, což pro mě byl asi ten nejzásadnější problém, kdy se tu nachází až příliš mnoho hodně hluchých míst, dále tu téměř vůbec nefungují emoce, či zde zcela chybí momenty napětí, prostě to vše snižuje zábavnost a především intenzitu tohoto snímku, u kterého je ještě ale také nutné zmínit, že svým celkovým pojetím není určitě určen pro komerční obecenstvo, jako spíš pro to, dovolím si snad tvrdit, až klubové, jelikož se v podstatě jedná o komornější typ hororu, což davové ovace jistě nevyvolá. Já jsem ale s daným výsledkem určitě spokojen, a to především kvůli jeho zmiňované působivé atmosféře a celkové netuctovosti. Takže doporučuji, ale určitě ne každému. (07.05.2021)

Velmi dobře zachycený post apokalyptický svět, který sužuje houba, měnící lidí v zombie. Zápletka se točí kolem nakažené dívky Melanie a pár postav z prostoru vojenské základny, kde se snaží nalézt lék z dětí trpících touto nemocí, ale na rozdíl od ostatních zombie jsou při smyslech. Od začátku se člověk vžije a fandí ústřední hrdince a na druhou stranu chápe drsné chování lidí na základně. Ve filmu se s postavami velmi dobře pracuje, budují vztahy a mohou se opřít o výborné obsazení. Akce se vydařila skvěle, zombie vymazlené po všech směrech a celkově film vypadá vizuálně dobře. Určitě to chtělo některé pasáže zkrátit, ale vše spěje k povedenému závěru a jako road movie rozhodně nadprůměrný počin......7/10 (04.03.2017)

Upřímně? Čekal jsem více. To už je na tom žánr tak špatně, že i tahle oschlá jednohubka dostává uznání? Má to celkem hezkou výpravu a lokace, celkem sluné herecké výkony a temnou notu. Na druhou stranu hlavní "hrdinka" mě spíš celý film iritovala, než cokoli jiného, a ostatní postavy to moc nezachránily, protože někdo zapomněl, že by jim mohl dát trochu hloubku a zapracovat hlouběji na vzájemné interakci. Navíc k nesympatické a otravné holce tu máme další problém - prapodivná skladba tempa filmu, která poskakovala jako detektor lži při vyprávění Vicky Pollardové. V neposlední řadě celý příběh - obsah filmu - ve mně vyvolal pocit, že jsem zrovna viděl něco, co mělo dvacet minut, a ne skoro dvě hodiny. Ještě teď dumám, jak se jim to podařilo takhle nenápadně roztáhnout. Mám teď trochu pocit, jako když otevřete velký balík chipsů, a v něm, kromě vzduchu, jsou jen dva chipsy. Dal bych dvě hvězdičky, ale za zvolený žánr přivřu oči. Což je mnohem příčetnější rozhodnutí, než tomu dát čtyři hvězdičky za to, že "hrdinkou" post-apo filmu je malá holčička (co je to za dementní komentář?). Každopádně lehké doporučení fanouškům žánru, ostatním jen ve velké nouzi. (03.01.2018)

Dětská/Teen dystopie je vážně metla současné filmové tvorby, žánru sci-fi především. Naštěstí nepostihla zlaté období z přelomu století, jinak by vzniklo tak maximálně "28 životních lásek poté", "Úsvit rtěnek" a "REC" by se netočil v činžáku, ale ve fotbalové akademii FC Barcelona. Tento film je ukázkovým příkladem, že pokud by v něm nebylo ani jedno dítě (a je mi fakt u prdele, že jde o adaptaci knihy), pak mohl fanoušek žánru dostat po hodně dlouhé době skutečně nadprůměrný zombie film z postapokalyptického prostředí, ve kterém nechybí nic, co musí žánr v 21. století obsahovat, a to je především nebezpečnost samotných zombies (ne, vy šetřílci z WD, s těmi svými ploužícími se parodiemi a telenovelou se můžete jít zahrabat do minulého století, kam patříte). Bohužel, ačkoliv je zde krev, akce a na zombie horor celkem stereotypní ale stále fungující zápletka, nestojí to v podstatě za pozornost. Čtvrtinu stopáže tvoří výuka dětí v provizorní škole a kolem poloviny jakési nezajímavé sledování holky jak chodí po městě, což bylo až nesnesitelné ve chvíli, kdy si dala s dalšími dětmi batlle, kdo bude lépe parodovat zvířecí chování, drsně se tvářit, dětským hlasem řvát a rozmachovat se s ohebnou gumovou napodobeninou baseballové pálky, kterou se postprodukce ani neobtěžovala zamaskovat nějakým důmyslnějším střihem. Bylo mi až trapně za dospělé herce, když kolem nich ve vážně se beroucím hororovém filmu pobíhala školka a cenila na ně teatrálně zuby, aby demonstrovala svojí nesmírnou nebezpečnost. Dospělí herci tedy dostali k dispozici tu zbylou čtvrtinu filmu k nástřelu celé zápletky a reálií zničeného světa, předvedení akce a vlastně všeho zábavného, co ve filmu za ty dvě hodiny bylo. Zbytek tvořil již zmíněný balast v podobě cesty do duše dítěte, jehož mozek je obklopen houbou - jo, bylo to přesně tak debilní jak to zní. 60 % (28.01.2017)