Papírové hlavy

První půlka uchopená líp, než druhá. A prorocké finále. Ale mělo by to mít aspoň dvojnásobnou stopáž, divák se neubrání pocitu jistého "nevytěžení". A pokud to v dnešní době připadne někomu příliš jednostranné, černobílé či očerňující - vnímám to jako dílo vzniklé v době, kdy se běžný Čech a Slovák stále ještě teprve pomalu dozvídal, co se to tady v těch 50. a následujících letech vůbec dělo. (09.08.2015)

Hanák poskytuje na poli celovečerného filmu pohľad na čs históriu od roku 1945, takže pozor, nie je to iba obžaloba čisto komunistického režimu, dotýka sa aj sudetských Nemcov. Vyťahuje dôležité okamžiky histórie, dokumentuje archívnymi zábermi a výpoveďami svedkov, sem tam sa objaví prirovnanie a metafora. Stále som však mal pocit, že skoky sú príliš veľké, že bolo toho natočené omnoho viac (napríklad chýbajú reštitúcie proti cirkvi) a ako cca 10 dielny seriál pre televíziu by boli Papierové hlavy niečím absolútne výnimočným. Na to ale asi neboli v tej dobe prostriedky. Hanák neskáče v čase, všetko je prísne časovo chronologické, čo je asi dobre, film tak plní funkciu ako umeleckého dokumentu, tak svojou prehľadnosťou aj informačno-výchovného. (20.03.2016)

Legendárny film od Dušana Hanáka spracováva dejiny Československa od konca 2. svetovej vojny až po november 1989. Samotné Slovensko sa nedokázalo vyrovnať so svojou minulosťou a film Papierové hlavy sú reflexiou o slobode v neslobode. Nedostatkom dokumentu je, že slovo dostala iba jedna strana mince, čím mi trocha chýba konfrontácia. Ani záverečné paralely nie sú jednoznačné. Je rozdiel v totalitnej minulosti a súčasnosti na Slovensku?? Neviem, z dokumentu mám zmiešané pocity je veľmi tendenčný a jednostranný. (01.11.2015)

Výborně strukturovaný dokument, který mixuje výpovědi lidí postihnutých komunistickými represemi a hrané pitoreskní pasáže, které metaforicky ilustrují zobrazovanou dobu, s úryvky z projevů funkcionářů a dobových týdeníků, čímž se vytváří až tragikomický kontrapunkt. Toto funguje dokonale. Slabinou Papírových hlav je fakt, že příčiny a okolnosti některých důležitých momentů (rok 68, Charta 77) vůbec nevysvětluje a zůstává u nich pouze na povrchu. Nejpůsobivější jsou určitě padesátá léta a rok 89. V prvním případě je ponecháno hodně prostoru autentické a emotivní výpovědi dobových svědků. V druhém případě je naopak velmi výmluvný obraz sám o sobě. Smutnou tečkou je pak konec, který reflektuje mínění lidí v prvních letech demokracie. (17.11.2010)

Dokumentární obžaloba socialismu od konce 2. světové války po rok 1990. Ani nevím, zda byli horší ty svině, které likvidovali lidi, kteří se odmítali sehnout a přizpůsobit, nebo ty davy lidí nadšeně budující světlé zítřky. Obojí se sleduje stejně nepříjemně. Ale sotva na to budou koukat ti, co říkají, že se za komančů žilo líp. (20.11.2011)