Ružové sny

Poetika na prvním místě. Připomene klasické české tragikomedie. Dušanu Hanákovi se povedl život na slovenském venkově zachytit s láskou i s tíhou, která s ním souvisí. Hlavní dva protagonisté uvěřitelně růžově sní o světě jaký není, ale jaký by podle všech románů a pohádek být mohl nebo měl? Hudební doprovod s motivy cikánské muziky ke svobodnému poletování po lesích, lukách a polních cestách taky sedí a já jsem celkově spokojen. Doufám, že se s tímto snímkem zase za čas setkám. Zlatý fond slovenské kinematografie se má čím pyšnit. (04.09.2008)

Hanák natočil asi divácky najvďačnejší film. Film ktorý sa zaoberá, nazvime to takou rasistickou tématikou. Hľadám pre to aj lepšie pomenovanie ale nejde to. Neznášanlivosť gadžov(biely) a rómov(Slováci farby kofoli) je tu prezentovaná rovnakým spôsobom ako v Shakespearovej hre Rómeo a júlia. Lenže namiesto tragického konca na hrdinov čaká dospelosť. Nvota ako poštár Jakub prezentuje čudáckeho chalana, ktorého každý pozná, ktorému odstávajú uši a do ktorého sa zamilovala rómka Jolanka. Ich vzájomný vzťah, vyhrážanie sa rodinou toho druhého tomu druhému sú len malé prekážky ktoré na rozvíjajúcu sa lásku čakajú. Jakub kašle na svet a Jolanka tiež. A tak odídu spolu, preč od rodiny a pokúšajú sa žiť normálny život, lenže ružové sny videné cez ružové okuliare nemajú takú dlhotrvácnosť a nakoniec sa rozídu. Príbeh je obohatený o vedľajšie postavičky, ktoré sú vtipné, každá má svoje miesto či už na dedine alebo v príbehu - pán ktorému manželka nevarí a on tak rád je že na protest vylezie na strom aj z jedlom hovorí sama za seba. Iva bittová v úlohe Jolanky je krásna, vyplašená, utešená a hlavne uveriteľná a tak isto aj Jakub Juraja Nvotu - ktorý prechádza udalosťami a vysporiadáva sa zo životom po svojom. Hanák a Dušek si dali záležať na tvorbe scenára a je to vidieť, každá postava je premyslená a každá ako keby skutočná, okorenená o tú dedinskú a ľudskú vtipnosť ktorá vám zaručene vylúdi úsmev na tvári, lebo také niečo sa deje možno aj u vás na dedine. veľmi pekný film, ktorého zážitok je aj umocnení krátkou stopážou. (11.01.2009)

Růžové sny jsou zvláštní film. Na jednu stranu se tu v duchu jakési variace na téma Romea a Julie setkáme s celkem realistickou konfrontací dvou odlišných kultur. Musím přitom říct, že tak silný vhled do života v romské vesnici jsem ve filmu možná ještě neviděl. Ona konfrontace dvou odlišných kultur má přitom i své hudební vyjádření, kdy vcelku typická hudba Petra Hapky (snová i hravá) se mísí s typickou folklorní hudbou romskou. Nejhezčí jsou však poetické/snové pasáže, v nichž je kouzlo jakési letní poezie. Tak jako léto vždy pomalu odchází, odešla i poněkud naivní láska dvou mladých lidí odlišných kultur. Láska odešla, krása mladičké Ivy BIttové zůstala. (14.11.2023)

Růžové sny jsou filmem o první lásce a ne lásce ledajaké. Mladý pošťák Jakub se zamiluje do krásné cikánky Jolany (překvapivá Iva Bittová) a protože sám cikán není, je to problém. Režiséru Dušanu Hanákovi se povedlo natočit snímek s naivně poetickou atmosférou, do které perfektně sedlo místy neohrabané herectví dvou hlavních mladých představitelů. Díky jejich naivitě, lehce nesmyslným dialogům, snovým sekvencím, kameře a hudbě se všechno pěkně propojilo do růžového snu. Z něj zamilované občas vytrhne realita slovenské vesnice sedmdesátých let. Mladému rozbijí hubu místní - „proč se taháš s cikánkou“ a následně i cikáni – „proč za ni pořád lezeš“. Sedly mně obě roviny, jejich prolínání nebylo vůbec rušivé. Stejně jako cikánština, které jsem sice moc nerozuměl, ale nějak mi to nevadilo. Celý film mi přišel uvěřitelný, režisér se evidentně snažil zachytit reálnou stránku co nejvíce autenticky a dle mě se mu to povedlo na výbornou… čtyři hvězdy. (19.12.2023)

Poetika se filmu nedá upřít, hlavně díky snům hlavního hrdiny, kterého bezprostředně a přirozeně ztvárnil tehdy začínající Juraj Nvota. Cigánku, do které se zamiluje zahrála taktéž začínající Iva Bittová. Vadilo mě předabování českých herců Josefa Hlinomaze a Marie Motlové, když jejich pravý hlas znáte, těžko si na to zvyknete. Naopak Václav Babka a Libuše Havelková mluvili plynně po slovensky. Když spustili cikáni mezi sebou tu svoji hatmatilku, slovu jsem nerozuměl, ale asi to byl režisérův záměr. Růžové sny se zcela vymykají normalizační tvorbě sedmdesátých let, snímek mě ale upřímně moc nezasáhl. (13.03.2019)