Ružové sny

Růžové sny jsou filmem o první lásce a ne lásce ledajaké. Mladý pošťák Jakub se zamiluje do krásné cikánky Jolany (překvapivá Iva Bittová) a protože sám cikán není, je to problém. Režiséru Dušanu Hanákovi se povedlo natočit snímek s naivně poetickou atmosférou, do které perfektně sedlo místy neohrabané herectví dvou hlavních mladých představitelů. Díky jejich naivitě, lehce nesmyslným dialogům, snovým sekvencím, kameře a hudbě se všechno pěkně propojilo do růžového snu. Z něj zamilované občas vytrhne realita slovenské vesnice sedmdesátých let. Mladému rozbijí hubu místní - „proč se taháš s cikánkou“ a následně i cikáni – „proč za ni pořád lezeš“. Sedly mně obě roviny, jejich prolínání nebylo vůbec rušivé. Stejně jako cikánština, které jsem sice moc nerozuměl, ale nějak mi to nevadilo. Celý film mi přišel uvěřitelný, režisér se evidentně snažil zachytit reálnou stránku co nejvíce autenticky a dle mě se mu to povedlo na výbornou… čtyři hvězdy. (19.12.2023)

Ač v celkovém vyznění smutná romantika, působí lehce, uvolněně, ale i naivně zamilovaně a poeticky. Určitě pomáhá i letní atsmoféra, přirozený a skvělý herecký výkony, exteriéry. Velmi oceňuji, že cikáni mluvili ve filmu ve svém prostředí cikánsky a že tam byly titulky. Dušan Hanák mě svou režií udělal velkou radost.  Jedna z nejpovedenšjích romantik co jsem v poslední době viděl. (12.03.2024)

Poetické sbližování a vzdalování dvou odlišných duší na pomezí reality a snu. Rozpoznatelný rukopis režiséra Dušana Hanáka, pozitivní až idylická nálada celého snímku, vynikající civilní herectví dvou okouzlujících hlavních hrdinů, skvělé písně a hudba z pera Petra Hapky. Co si přát víc? Snad jen, aby se jednou, až budeme minority všeho druhu chápat jako neoddělitelnou součást naší společnosti a ne jako její přítěž či nucené zlo, mohlo stát téma tohoto filmu anachronismem. A stejně tak jako Jolanka v závěrečném snovém obrazu odpoutává Jakubovo uvězněné srdce (což je mimochodem jedna z nejhezčích metafor, kterou jsem v našich filmech viděl), abychom se od těchto myšlenkových stereotypů odpoutali i my. Snad jednou... (04.12.2009)

Je príjemné zistiť, že film, ktorý ma zaujal už v dobe svojho vzniku, ma dokáže zaujať aj po toľkých rokoch. Myslím, že jeho sila tkvie v naivite a milej neohrabanosti oboch hrdinov, ktoré sú konfrontované realitou a neprajným okolím. Vidieť ušatého chlapčiska s fešnou cigánočkou a uvedomiť si, aký kus cesty obaja od tej doby urazili, je takisto zážitok. K Hanákovým filmom chovám značný rešpekt a Hapkovu hudbu neskonale obdivujem. A aj keď som u filmu viackrát všimol určitú kostrbatosť, uvedomenie si doby, v ktorej bol nakrútený ma zbavilo akýchkoľvek pochybností, že patrí do desiatky najlepších SK. (25.09.2010)

Růžové sny jsou malý orbis pictus: Hanák jimi syntetizuje různé společenské i individuální životní formy – s důrazem na mnohotvárnost ideálů, (zlo)zvyků i předsudků, které usměrňují mezilidské vztahy i poměr člověka k jeho životnímu prostoru. Úsporné obrazy se v plynulém, neupovídaném vyprávění, protkaném nenahodilými analogiemi (jež upamatovávají na plně nepostihnutelné correspondances, tajemnou stavebnost skutečnosti), přirozeně druží, svědčíce současně o všem – o životě, místech a snech, o pocitech, práci i láskách, o lidech, zvířatech a věcech – , a uvádějí tak do jednoho nerozdělitelného světa, jehož drolivost je jen zdáním, vyvolaným vlastní labilitou jeho obyvatel – herců i diváků. (22.12.2013)