Ružové sny

Je príjemné zistiť, že film, ktorý ma zaujal už v dobe svojho vzniku, ma dokáže zaujať aj po toľkých rokoch. Myslím, že jeho sila tkvie v naivite a milej neohrabanosti oboch hrdinov, ktoré sú konfrontované realitou a neprajným okolím. Vidieť ušatého chlapčiska s fešnou cigánočkou a uvedomiť si, aký kus cesty obaja od tej doby urazili, je takisto zážitok. K Hanákovým filmom chovám značný rešpekt a Hapkovu hudbu neskonale obdivujem. A aj keď som u filmu viackrát všimol určitú kostrbatosť, uvedomenie si doby, v ktorej bol nakrútený ma zbavilo akýchkoľvek pochybností, že patrí do desiatky najlepších SK. (25.09.2010)

Růžové sny jsou malý orbis pictus: Hanák jimi syntetizuje různé společenské i individuální životní formy – s důrazem na mnohotvárnost ideálů, (zlo)zvyků i předsudků, které usměrňují mezilidské vztahy i poměr člověka k jeho životnímu prostoru. Úsporné obrazy se v plynulém, neupovídaném vyprávění, protkaném nenahodilými analogiemi (jež upamatovávají na plně nepostihnutelné correspondances, tajemnou stavebnost skutečnosti), přirozeně druží, svědčíce současně o všem – o životě, místech a snech, o pocitech, práci i láskách, o lidech, zvířatech a věcech – , a uvádějí tak do jednoho nerozdělitelného světa, jehož drolivost je jen zdáním, vyvolaným vlastní labilitou jeho obyvatel – herců i diváků. (22.12.2013)

Slavný film Dušana Hanáka Růžové sny vypráví o světě na pomezí vesnice a kolonie. Logicky, vzhledem k předchozímu Hanákovu zaměření, je zde život v kolonii vnímán semidokumentárně a našinec je opravdu rád, pokud film sleduje se slovenskými titulky. Rozdíly mezi vsí a kolonií jsou transponovány skrze pohled na mladou lásku a výsledkem je atraktivní pohled na cosi jiného. Mladý Nvota s ještě mladší Bittovou jsou autentičtí až na dřeň. (10.12.2020)

„Boli ste spolu?“ - „On ma asi nechce.“ - „Daj mu niečo do kávy a hotovo!“ Nevím, zda existuje i nějaká jiná verze, ale stejně jako nemám rád, když se kdoví proč musí předabovávat slovenští herci českými, vadí mi to i opačně. A z „romštiny“ jsem pro změnu neměl vůbec nic (což byl ale nejspíš i záměr tvůrců, takže budiž). Příběh v Ružových snech není podstatný, staví se hlavně na z filmu sálající letní atmosféře a mile naivní mladé lásce. Té okolnosti nepřejí, tudíž se i nálada (s pomocí výborné Hapkovy hudby) postupně začne proměňovat, ale divákův zájem tím neochabuje. Přece jen hlavní pár Nvota-Bittová je maximálně sympatický. Očekávaný a nevyhnutelný konec udělá s publikem své, ale příjemná vzpomínka zůstane. Krom předabování mě ještě lehce zklamalo, že dlouho fungující humor se pozvolna skoro vytratil. Tak či onak, celkově mi to dává slušné 4*. „Pozor na peniaze! Keď dávaš peniaze... počúvaš? Hmatateľne sa presvedčiť či ten človek žije. Keď spí na posteli, dotknúť sa ho. Keď nedýcha, nemá nárok!“ (28.10.2017)

Ač v celkovém vyznění smutná romantika, působí lehce, uvolněně, ale i naivně zamilovaně a poeticky. Určitě pomáhá i letní atsmoféra, přirozený a skvělý herecký výkony, exteriéry. Velmi oceňuji, že cikáni mluvili ve filmu ve svém prostředí cikánsky a že tam byly titulky. Dušan Hanák mě svou režií udělal velkou radost.  Jedna z nejpovedenšjích romantik co jsem v poslední době viděl. (12.03.2024)