Režie:
Dušan HanákScénář:
Dušan DušekKamera:
Dodo ŠimončičHudba:
Petr HapkaHrají:
Juraj Nvota, Iva Bittová, Josef Hlinomaz, Marie Motlová, Hana Slivková, Sally Sellingová, Marián Labuda st., Milan Kiš, Václav Babka, Míla Beran, Naďa Hejná (více)Obsahy(1)
Iva Bittová a Juraj Nvota v poetické parafrázi Romea a Julie na slovenské vesnici sedmdesátých let... Dušan Hanák je jednou z nejvýraznějších slovenských režisérských osobností vůbec. Svým originálním obrazovým rukopisem, v dokumentaristice vytříbeným smyslem pro poezii „všední“ reality a schopností vést herce i neherce k přirozenému projevu, a hlavně neústupností k jakýmkoliv kompromisům, které by narušily suverénní uměleckou celistvost díla, připomíná českého režiséra Františka Vláčila. S odstupem času – více než dvacet let – vynikají na Hanákově filmu především rysy integrity umělecké osobnosti, v normalizační době sedmdesátých let však znamenaly ostrůvky suverénní osobnostní tvorby v rybníce ideologicky zakalených „tvůrčích“ počinů... Ružové sny jsou směšnosmutným poetickým vyprávěním o lásce mladého pošťáka Jakuba ke krásné cikánce. Vesnice je malá, všichni se tu znají a Jakub jako by byl samozřejmou součástí života každé rodiny. Jolana žije na okraji, v cikánské kolonii, uprostřed své velké rodiny, denně obklopená spoustou malých děcek a rodinných povinností. Lásce se ale poručit nedá, a to ani – jak se ten starý veronský příběh Romea a Julie stále vrací – když je „zakázaná“. Křehký příběh o vzájemném citu těchto dvou velkých „dětí“ se pohybuje mezi skutečností a snem, ve kterém se čas od času zdá všechno snazší… Pro hlavní role tehdy Dušan Hanák objevil mladého Juraje Nvotu (osobitý herec, dnes režisér vynikajícího bratislavského divadla Astorka Korzo 90) a tehdy mladinkou brněnskou studentku herectví Ivu Bittovou. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (98)
Je príjemné zistiť, že film, ktorý ma zaujal už v dobe svojho vzniku, ma dokáže zaujať aj po toľkých rokoch. Myslím, že jeho sila tkvie v naivite a milej neohrabanosti oboch hrdinov, ktoré sú konfrontované realitou a neprajným okolím. Vidieť ušatého chlapčiska s fešnou cigánočkou a uvedomiť si, aký kus cesty obaja od tej doby urazili, je takisto zážitok. K Hanákovým filmom chovám značný rešpekt a Hapkovu hudbu neskonale obdivujem. A aj keď som u filmu viackrát všimol určitú kostrbatosť, uvedomenie si doby, v ktorej bol nakrútený ma zbavilo akýchkoľvek pochybností, že patrí do desiatky najlepších SK. ()
Růžové sny jsou malý orbis pictus: Hanák jimi syntetizuje různé společenské i individuální životní formy – s důrazem na mnohotvárnost ideálů, (zlo)zvyků i předsudků, které usměrňují mezilidské vztahy i poměr člověka k jeho životnímu prostoru. Úsporné obrazy se v plynulém, neupovídaném vyprávění, protkaném nenahodilými analogiemi (jež upamatovávají na plně nepostihnutelné correspondances, tajemnou stavebnost skutečnosti), přirozeně druží, svědčíce současně o všem – o životě, místech a snech, o pocitech, práci i láskách, o lidech, zvířatech a věcech – , a uvádějí tak do jednoho nerozdělitelného světa, jehož drolivost je jen zdáním, vyvolaným vlastní labilitou jeho obyvatel – herců i diváků. ()
Slavný film Dušana Hanáka Růžové sny vypráví o světě na pomezí vesnice a kolonie. Logicky, vzhledem k předchozímu Hanákovu zaměření, je zde život v kolonii vnímán semidokumentárně a našinec je opravdu rád, pokud film sleduje se slovenskými titulky. Rozdíly mezi vsí a kolonií jsou transponovány skrze pohled na mladou lásku a výsledkem je atraktivní pohled na cosi jiného. Mladý Nvota s ještě mladší Bittovou jsou autentičtí až na dřeň. ()
„Boli ste spolu?“ - „On ma asi nechce.“ - „Daj mu niečo do kávy a hotovo!“ Nevím, zda existuje i nějaká jiná verze, ale stejně jako nemám rád, když se kdoví proč musí předabovávat slovenští herci českými, vadí mi to i opačně. A z „romštiny“ jsem pro změnu neměl vůbec nic (což byl ale nejspíš i záměr tvůrců, takže budiž). Příběh v Ružových snech není podstatný, staví se hlavně na z filmu sálající letní atmosféře a mile naivní mladé lásce. Té okolnosti nepřejí, tudíž se i nálada (s pomocí výborné Hapkovy hudby) postupně začne proměňovat, ale divákův zájem tím neochabuje. Přece jen hlavní pár Nvota-Bittová je maximálně sympatický. Očekávaný a nevyhnutelný konec udělá s publikem své, ale příjemná vzpomínka zůstane. Krom předabování mě ještě lehce zklamalo, že dlouho fungující humor se pozvolna skoro vytratil. Tak či onak, celkově mi to dává slušné 4*. „Pozor na peniaze! Keď dávaš peniaze... počúvaš? Hmatateľne sa presvedčiť či ten človek žije. Keď spí na posteli, dotknúť sa ho. Keď nedýcha, nemá nárok!“ ()
Ač v celkovém vyznění smutná romantika, působí lehce, uvolněně, ale i naivně zamilovaně a poeticky. Určitě pomáhá i letní atsmoféra, přirozený a skvělý herecký výkony, exteriéry. Velmi oceňuji, že cikáni mluvili ve filmu ve svém prostředí cikánsky a že tam byly titulky. Dušan Hanák mě svou režií udělal velkou radost. Jedna z nejpovedenšjích romantik co jsem v poslední době viděl. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (18)
- Juraj Nvota byl v pořadí až třetím kandidátem na roli pošťáka. (hippyman)
- Samotné nakrúcanie prebiehalo od 12. mája do 28. augusta 1976. (pravo)
- Na Kolibe mal pod dozorom vedenia vzniknúť veselý a optimistický príbeh, ktorý končí svadbou. Dušan Hanák a scenárista Dušan Dušek nepodľahli tlakom zhora a napriek stopnutému nakrúcaniu nechceli príbeh uzatvoriť happyendom. (Raccoon.city)
Reklama