Režie:
Grímur HákonarsonScénář:
Grímur HákonarsonKamera:
Sturla Brandth GrøvlenHudba:
Atli ÖrvarssonHrají:
Sigurður Sigurjónsson, Theódór Júlíusson, Charlotte Bøving, Jón Benónýsson, Gunnar Jónsson, Sveinn Ólafur Gunnarsson, Þorleifur Einarsson (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Kiddi pije a rád střílí. Gummi nepije a nestřílí. Zarostlí jsou oba stejně. Kiddi a Gummi jsou bratři, kteří spolu už 40 let nepromluvili ani slovo, a jediné, co oba sdílejí, je láska k ovcím. Jednoho dne Gummi pojme podezření, že Kiddiho výstavní beran je nakažen smrtelnou klusavkou. Nad rodinným plemenem ovcí, životní pýchou obou bratrů, se začnou stahovat mračna. Film citlivě vypodobňuje bratrské pouto, které i po desetiletích vzájemných neshod zůstává silné. Nechybí mu nic, co mají fanoušci islandských filmů rádi: syrové prostředí, ironie a absurdní humor, umně vklíněný do žánru dramatu. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (96)
Vyvolávání dojetí, level mučení kanárka. Sledovat dva zarostlé stařešiny, které je místy těžké rozeznat od jejich bečících chráněnců, jak přicházejí o všechno, čemu jim v životě záleželo a čemu rozuměli je trochu jak hodinu a půl koukat na Atreje, kterýmu se topí kůň v bažině (AKA dětství v píči. Dík Petersene). Ona strohost a první signální celé zápletky je ale zase na druhou stranu poměrně záslužná, protože širší výpověď bych v tomhle asi nepřežil. Těší mě, že je to přízemní, těší mě, že je to v první i poslední řadě "pouhé" vyprávění hezkého a smutného příběhu. ()
Jedinečná islandská krajina vyprodukovala jedinečný film. Podmanivě jednoduchý příběh dvou znesvářených bratrů bydlících od sebe co by kamenem dohodil, přesto spolu dokázali čtyřicet let nepromluvit. Tuhle venkovskou náturu se povedlo natočit láskyplným pohledem, nechyběla špetka suchého humoru, ale jinak tady životní pochmurnost koukala všem beranům z očí. Celý film ubíhal čitelně a vždy se dalo odhadnout, co přijde dál. Jenže pak se vytasí s takovým koncem, který mě donutil zapomenout na vše ostatní. ()
Film ma nezaujal, i keď uznávam, že ako mestský človek som voči nemu predpojatý. Nepokladám za účelné, aby som sa pol druhej hodiny pozeral na ovce, psa a dvoch starých rozhádaných bratov. Prajem islandskej kinematografii, aby sa jej darilo tvoriť filmy, ktoré zaujmú aj niekoho iného, ako domorodcov. ()
-4* neutěšený a komorní islandský snímek o dvou bratrech, které na jednu stranu rozdělují dlouhotrvající rozbroje a zároveň spojuje bratrské pouto. Víc než slova tu mluví o nich jejich chování. Pomalý, syrový a zároveň citlivý film o lásce k půdě i zvířatům. Tohle rozhodně pro komerční publikum není - za mě slabší 4* a nejsem si jist, zda je to film na zopakování. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Berany berany chadržč! takto by se dala zjednodušeně charakterizovat oblíbená dětská kratochvíle, kdy už nás nebavilo si cpát nejrůznější předměty do chřtánu a namísto toho nebylo nic kouzelnějšího než do sebe narážet hlavou. Bratři jsou úderníci a pořád do sebe narážejí ve svých názorech. Až základní láskyplné pouto k jejich životnímu poslání je opětovně zblíží. Film krásně ukazuje jak jsou Islanďané spjatí s přírodou, ukazuje drsnost krajiny, ale i správné lidi na správném místě. Je to minimalistcké dílo, které dost možná vynikne pouze na plátně a pouze v dobrém rozpoložení. Poté si tento všední příběh nevšedně vyprávěný jistě užijete. ()
Galerie (22)
Photo © Sena
Zajímavosti (1)
- Film se natáčel na severu Islandu poblíž okružní silnice 1, a to v oblasti mezi Akureyri a jezerem Mývatn – na farmě Mýri. Farma je samém konci silnice 842, ta od farmy pokračuje jako F26 a vede přes centrální vysočinu dál na jih, kde se po cca 280 km (už jako silnice 26) kousek za obcí Hella napojuje na silnici 1. V blízkosti farmy se nachází vodopád Aldeyjarfoss. Most přes řeku Skjálfandafljót (čtvrtá nejdelší řeka na Islandu), který se ve filmu objevuje, spojuje silnici 842 se silnicí 844. Osídlení zdejší oblasti v údolí Bárðardalur se řadí mezi nejstarší na Islandu. (Gabretta)
Reklama