Liebe ist kälter als der Tod

Fasssbinderův první film působí ještě hodně prkenně a minimalisticky, chvílemi koukáte jen na postavy s bílou zdí na pozadí, scény jsou útrpně dlouhé, trošku mi to připadalo ovlivněné Godardem a Melvillem. Jednání tří hlavních postav vysvětlil sám Fassbinder: "Tento film je proticitový, protože věřím, že city se dají zneužít a ve skutečnosti se také zneužívají. Bruno, Franz a Joanna hledají lásku, ale nejsou schopni artikulovat popř. komunikovat. Proto imitují role z gangsterských filmů, aniž by si to sami uvědomovali: jejich jednání a uvažování je takříkajíc z druhé ruky." (12.07.2009)

Fassbinderovo celovečerní cvičení může, ve svém množství nápadů, mnohde působit nedotáhle, však i bez filmové průpravy a s krátkým časovým obdobím vzniku filmu se režisérovi povedlo odstartovat svou tvorbu jasně a pevně. Zkrachovalé postavy, jejichž nevydařený život je většinou umocňován perfektní prací kamery (i k jejím dlouhým jízdám později došel ve svých filmech Béla Tarr), se stávají středem Fassbinderova zájmu. (05.04.2012)

Úvod. Nepomenovaný a nenásytný syndikát zločinu láka nevyberavým a násilným spôsobom vytypovaných zločincov do svojich radov. Franz napriek mučeniu odmieta. Neskôr pasáka Franza vyhľadá Bruno. Zoznámili sa na úvodnom "konkurze do korporácie". Bruno sa ukáže ako brutálny násilník a nájomný vrah. Napriek tomu spolu, v trojici s Franzovou milenkou a zároveň prostitútkou Johanou, zosnovajú lúpežné prepadnutie banky. Syndikát však nedá pokoj. Chladne a ultravážne sa tváriace tváre predstaviteľov, rovnako emočne studeno odriekané strohé vety, divadelná strnulosť nehybnosť postáv, z času na čas prechádzajúca do nečakanej akcie. Minimálne kulisy, dej ohlodaný na kosť. To všetko dohromady a vznikol netradičný, no skvostnou cynickou atmosférou nabitý, celovečerný režijný debut jednej z najväčších postáv nemeckej kinematografie. Poznámka: Bezprostredne po skončení filmu som chcel dať štyri hviezdičky, no niektoré zážitky je potrebné nechať odležať, podobne ako divinu. Až po čase sa zistí, o akú výnimočnú filmovú chuť v skutočnosti ide. Vysoko odporúčam všetkým priaznivcom filmovej alternatívy a netradičných zážitkov, nesústreďujúcich sa primárne na dej. (16.07.2020)

Fassbinderův vstup do celovečerního filmového světa svou originalitou a smělým nekonvenčním přístupem předznamenává celý zbytek autorovy práce. Srovnání s Godarem je v lecčems na místě. I když Fassbinder přirozeně na něj navázal v místě, kde byl v druhé polovině 60. let, sám Godard debutoval s filmem, v němž naopak rychlý svěží střih a stopování vnitřního života postav skrze jejich typicky godarovsky víceznačně, na první pohled místy banální a zároveň tajemné dialogy patřily k hlavním zdrojů jeho úspěchu. Ve Fassbinderově prvotině ve zkamenělých tvářích hlavního tria postav nevyčte to, co se odehrává v jejich nitru, ani nejlepší psychoanalytik. Zbývá tak jen sledovat dlouhé záběry kamery, hru kontrastů černé a bílé a gangsterský příběh "o přátelství, lásce a zradě". A ono to bohatě stačí. Krátké doplňující info: http://www.youtube.com/watch?v=RLQwe1LcvsI (18.09.2013)

Myslím, že Jean-Luc G. by měl Rainera Wernera F. žalovat za plagiátorství. — Fassbinder zvládl vtěsnat celoživotní režisérskou dráhu do pouhých třinácti let, takže bavíme-li se o jeho raném období, jsou to vlastně jen první dva roky. Předtím, než se zformoval jeho osobitý styl (zhruba v době vzniku Obchodníka se zeleninou, když objevil Sirkova melodramata), jsou jeho filmy přímým pokračováním francouzské nové vlny. Nikde to asi není vidět tak jasně jako v jeho debutu Láska je chladnější než smrt, gangsterce, která ovšem víc než ty původní americké používá jako vzor francouzské šedesátkové filmy. Bruno (Ulli Lommel) jako by z oka vypadl Alainu Delonovi v Melvillově Samurajovi, styl (a do jisté míry i příběh) jednoznačně kopíruje Godarda (U konce s dechem, Banda pro sebe), další režisérovy vzory jsou zmíněny v úvodních titulcích, nebo přímo ve scénáři (zavražděná servírka se jmenuje Erika Rohmerová). Kamera je až na občasné godardovské jízdy statická, ale Fassbinder skvěle využívá širokoúhlého formátu a jeden z jeho trademarků – pečlivě komponované záběry – je přítomen v každé scéně. Příběh je navíc o něco přímočařejší a lépe uchopitelný než v některých jeho dalších raných dílech. — Sympatické, krátké a svěží, i když na francouzských vzorech těžce závislé zahájení kariéry režiséra, který ze sebe bude následující dekádu chrlit jeden vynikající film za druhým a stane se synonymem německé nové vlny. (05.05.2024)