Šimon a Matouš jedou na Riviéru

Populární dvojníci Buda Spencera a Terence Hilla, jež vešli do diváckého povědomí coby dobromyslní sympaťáci Šimon a Matouš, měli něco do sebe, ale i jejich filmy trpěly tím, co jsem zaznamenal už i u originální dvojky. Byly mírně slabomyslné a velmi stereotypní. U těchto eskapád moje křivka smíchu párkrát vykazovala vyšší hodnoty, dokonce se objevil náznak něčeho zajímavého se snahou vybočit z daných kolejí, ale bezbřehá trapnost to spolehlivě zabíjela. Nápady se našly, dvojník Donalda Pleasence radost pohledět, nedomrlý strážce zákona neuvěřitelně zábavný, písnička z filmu "On My Way" patřičně chytlavá a ústřední italsko-americká dvojka Antonio Cantafora & Paul L.Smith přiměřeně sympatická. Za pozornost rovněž stojí vynikající český dabing ze staré školy pánů Ladislava Mrkvičky, Rudolfa Jelínka a spol. Od filmu velké zázraky nečekejte, hlavně tvrdé pěsti, razítka,dětsky naivní humor, rychlý spád a mimořádně bídnou obrazovou kvalitu, na níž se značně podepsal zub času. 60% (10.10.2009)

Možná to bude znít jako svatokrádež, ale kdyby tahle komedie patřila mezi ty s Terencem Hillem a Budem Spencerem, byla by jedna z těch nejlepších. Paul L. Smith je totiž akčnější a pohotovější, než jeho flegmatický skoro dvojník. Chemie mezi nimi funguje podobným způsobem a tak ani nevadí, že herecky na své slavnější předchůdce trochu ztrácí. Zápletka je vykradená ze známějších francouzských komedií o záměnách a partě neschopných zločinců. Nechybí ani tradiční honička s autem které se postupně rozpadá, ale nějakou záhadou pořád jede. Dřívější Citroeny něco vydržely. (12.10.2019)

Pro mě lepší dvojice než Spencer - Hill. Paul L. Smith je dost podobný B. Spencerovi, ale jen co se do vzhledu týče. Povahově je úplně jiný a sedl mi tak do oka lépe než věčně naštvaný Spencer. Antonio Cantafora je podobný Hillovi jak vzhledem, tak i povahou. Znělka je dosti chytlavá, možná i více než klasika u H. a S. Bohužel se nejde vyhnout porovnávání se slavnější dvojicí. Věční smolaři mě tak velice zaujali a já nemůžu jinak než na 95% (16.02.2014)

Hrdinové mých klukovských let. Měl jsem víc rád Šimona, protože ten dokázal přeprat opravdu úplně každého. A sám jsem si myslel, že to tak taky jednou dokážu. Vlastně to byli mí první akční hrdinové - dávno před Arnoldem, Sylvesterem a dalšími. Tato italská bláznivá komedie s dobrou ústřední písní mě vždy pobaví. I proto, že jsem se na ni díval každý rok na Silvestra. Rodiče sice chtěli sledovat nějakou zábavnou estrádu, jenže já byl neodbytný. A jako všichni, i my jsme měli jen jednu televizi (13.01.2014)

"Chcete na nás, abysme pracovali? To jste tedy na špatný adrese. Nedávno jsme to zkoušeli a potřebovali jsme šest měsíců, než jsme se vzpamatovali." Jsou to sice dvě nefachčenka, ale tu práci vzali a já jsem se u toho jako malý mohl uřehtat. Jenže od té doby jsem evidentně nedospěl, takže se u toho řehtám pořád. Sice už to nemá úplně ty grády, ale nostalgie to bez problémů vynahradí. Takže si užívám každou bitku, přetlačování s náklaďáky, Šimonovo taneční číslo i mafiány v rozpadajícím se Citroenu. Už jen to, že ten nejvíc nejzlejší gangster se jmenuje Frou-Frou, je pro mě důvodem k smíchu a i má děravá palice si bude navždy pamatovat to Matoušovo starostlivé "Nebolelo to moc?" po každém Šimonově razítkování hlavy. (31.10.2017)