Popírání holocaustu

V roku 1995 som mal dostatok času venovať sa práve prebiehajúcemu procesu. Bol to zvláštny proces. Žalobcom bol aj mne známy popierač holokaustu David Irving a žaloval americkú historičku Deboru Lipstadtovu (o nej som do vtedy nič nevedel) za urážku na cti. Za údaje uvedené v jej knihe "Popieranie holokaustu: rastúci útok proti pravde a pamäti". Proces začal 11. januára 1995 a v Anglicku dôkazné bremeno za urážku na cti leží na žalovanom, v našom prípade profesorke Lipstadtovej. Čo to znamenalo, že jeden z najlepších britských advokátov Richard Rampton musel dokázať, že Židia v Osvienčime boli zabíjaní v plynových komorách, že masakre na východnom fronte sa diali s Hitlerovym vedomím, a musel dokázať že Irving úmyselne klame, on skutočné údaje pozná a zámerne ich mení. Bývalý advokát a v súčasnej dobe sudca Charles Gray 11. apríla 1995 vyniesol rozsudok. David Irving vo svojich knihách falšuje a úmyselne chybne predkladá historické dôkazy, klamlivo vykladá Hitlerove názory na židovskú otázku, klame keď tvrdí, že Židia neboli systematický zabíjaní v plynových komorách. Potvrdil, že Irving vykazuje všetky znaky popierača holokaustu. Irving musel zaplatiť všetky súdne trovy (viac ako 2 milióny libier) a jeho povesť, ako historika je značne otrasená. Postupne ho označili za personu non grata v celej rade krajín Kanada, Nemecko, Rakúsko, Taliansko. Keď v roku 2006 na pozvanie jedného univerzitného študentského spolku neopatrne navštívil Rakúsko, kde na neho bol od konca 80. rokov za popieranie holokaustu vydaný zatykač, zatkli ho a súd ho odsúdil za politický trestný čin popierania holokaustu na 3 roky väzenia, napriek tomu, že už skôr odvolal svoje tvrdenie spochybňujúce existenciu plynových komôr. Proti Irvingovej perzekúcii sa postavila aj jeho odporkyňa Deborah Lipstadtová. Najvyšší krajský súd vo Viedni mu skrátil trojročný trest odňatia slobody o dva roky na podmienečný. Holokaust proste bol. Nariadil ho Hitler a tým pripravil o život aj 6 miliónov Židov. To sú historické fakty, nespochybniteľné vo všetkých bodoch. Ľudia čo to popierajú sú buď klamári, alebo idioti. A už vôbec nepochopím ľudí, ktorí tento historický film hodnotia ako odpad, potom sú na tej druhej strane a to je ešte väčšie nebezpečenstvo. (27.08.2017)

Pútavý príbeh, ktorý je tu niekedy zbytočne považovaný za židovskú propagandu. Aj mne je jasné, aká existuje židovská tlačenka nielen v Hollywoode, ale celkovo v médiách a ďalších lobbystických skupinách. Tento film sa ale o to z môjho pohľadu nesnaží, nie je tu taký nátlak na citovú stránku, na ľútosť nad týmto národom. Skôr ide o veľmi slušnú právnickú drámu. A hlavne, nech už človek pochádza z akéhokoľvek názorového spektra, popierať existenciu holokaustu môže len absolútny blázon a to by nemalo byť len trestné, ale takýto človek by mal stráviť celý život rovno na psychiatrii. Inak scéna výletu z Osvienčimu bola naozaj dych berúca. A Timothy Spall naozaj vynikajúci. (09.06.2017)

Holokaust proste bol. Nariadil ho Hitler, a medzi inými, tým pripravil o život aj 6 miliónov Židov. To sú historické fakty, nespochybniteľné vo všetkých bodoch. Ľudia čo to popierajú sú buď klamári, alebo idioti. A v tom je ten problém; sám som s touto témou zabil hodne dosť času a viem, že aj niektorí idioti majú presvedčivejšie argumenty ako filmový David Irving. To zaprvé. Zadruhé, keď máš slabého oponenta, mal by si byť na koni. V Denial sa nedeje ani jedno. Vlastne je to celé paradox, nakoľko scenáristi vytvorili zrúdu, ktorá je hlúpa a bez vecných argumentov (čo vytvára dojem tendenčnosti), a proti nej postavili celú partiu právnikov, čo má dve hodiny strach (!), aby mu to vôbec natreli. Toto mohlo (malo) byť diel pamätné, gradujúce, napínavé, pri ktorom by sa človek zamyslel, a hlavne dôležité. Nie je. Premárnený potenciál, vietor do plachiet všetkým popieračom. Slabučký nadpriemer, kde ma vyslovene bavila asi len titulková scéna. (23.05.2017)

Velice věrně natočené historické drama o jednom soudu s mezinárodními dopady. Snímek je celkově velice komorní s dobrými hereckými výkony a několika nezapomenutelnými pasážemi jako Osvětim či první setkání Deborah s Davidem. Dialogy jsou správně peprné, vedlejší aktéři jsou správně britský a Rachel Weisz je ozdoba toho všeho. Tak proč tři hvězdy? Inu ač celek se drží skutečnosti, těch momentů proč si ho pustit podruhé nebo potřetí zas až tolik není. Přesto palec nahoru. 70% (29.06.2017)

Už jsem to asi zmínil i jinde. Moje babička tehdy na konci války mladé děvče - ošetřovala na Štiříně v rámci akce pana Přemysla Pittra ,,Zámky'' děti přeživší peklo vyhlazovacích táborů. Spojenci je nácházeli po celé okupované Evropě, hlavně v Polsku. Učila je znovu mluvit, jíst příborem, dávala jim lásku a něhu jako by byly její vlastní. Každá ošetřovatelka měla takto na starost skupinku dětí - chlaců i děvčat. Dětí těžce traumatizovaných jež přišly o vše a jež zažily nepředstavitelné nevyslovitelné věci. Dnes už jich žije jen pár. Žijí většinou v Izraeli, ale na mojí babičku nezapomněli. Jezdí za ní a za námi jako za vlastní rodinou (byť dnes mají své vnuky a dcery) ale pro ně a to už navždycky bude moje babička - maminka. Láskyplně jí tak oslovují byť jejich pravé maminky z Polska, Ukrajiny zmizely někde tam kde miliony dalších... Nezapomněli na ně, ale udělaly za tím tlustou čáru. Mojí babičkou jim začal nový život. Když jsem s nimi poprvé večeřel všiml jsem si, že každý má na předloktí vytetované číslo. Číslo, v které nacistické bestie změnili lidskou bytost, bližního svého... Dávno po válce u dobré večeře v útulném bytě s rodinou okolo mně opravdu v tu chvíli zamrazilo... Na chvilku jsem si musel představit dezorientované lidi zmožené hrozivou cestou, lidi vyháněné z dobytčáků, řev esesmanů, štěkot psů, srdceryvné ,,třídění'' a trhání rodin kdy jedna strana znamenala smrt hned a druhá pak až po vyčerpání hladem a upracováním... Pro většinu roztříděných pak už jen poslední cesta tam dolů po schodech ke ,,sprchám''... --- Nedivím se paní Lipstadové, že se s nácky nebaví. Nejsou hodni diskuse. Když je někdo magor, nebudu si s ním povídat nebo dokonce diskutovat o faktech, která jsou NEODDISKUTOVATELNÁ !!! Je dobře že nakonec Irving Lipstadovou sám zažaloval. Způsobil si tak sám svůj pád celou věc popírání holocaustu skvěle zviditelnil, nicméně považuji za šílené, že se 50 či dokonce 70 let po válce stále vedou diskuse zda holocaust byl. Kam se asi poděly ty miliony lidí? Děsím se skutečnosti, kdyby Irving vyhrál nebo až jednou nějaký jiný soudce nechá nějakého Irvinga vyhrát. Film se perfektně drží faktů a detailně popisuje celý proces. Vysvětluje rozdíly práva britského od amerického i ono nebezpečí, kdy soud se měl odehrávat v Londýně. Je tam perfektně vidět způsob boje špičkových právníků z teamu Lipstadové, kteří jak chirurgové aniž by umožnili Lipstedové do procesu vnášet osobní rovinu - vedli přesné řezy do nadutosti žalujícího, které nakonec Irvinga usvědčily z rasismu a ze záměrného pokřivování historických faktů. Tenhle film (stejně jako byl proces sám) je svým způsobem také hlasem všech těch umučených a zavraděných. Je další svící na oltáři pravdy, u kterého musíme neustále dbát aby to světlo nikdy vyhaslo. * * * * * (01.10.2017)