Režie:
Juraj HerzKamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Václav Halama, František Ketzek, Bobina Maršátová, Libuše Palečková, Jan Vlček, Olga Novotná, Antonín Dimitrov, Ivana Klíčníková, František Pelikán, Věra Pokorná, Václav Soldát, Karel Veselý (více)Obsahy(1)
V 60. letech byl Bohumil Hrabal mimořádným inspiračním zdrojem pro začínající filmaře - ani Juraj Herz nebyl výjimkou. Pro svůj středometrážní debut si zvolil bizarní příběh odehrávající se ve sběrně starého papíru. Hrdinou je tam svérázný výkupčí, jenž se stává svědkem všelijakých trapných i dojemných příhod. Režisér již tady osvědčil smysl pro bizarní nadsázku a morbidní zaujetí, naznačené již samotným názvem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (88)
Stredometrazni komicka zalezitost odehravajici se ve sberne papiru s pepernymi dialogy a na tehdejsi dobu nevsedni nadsazkou. Vtipne a uderne zaroven, protoze hlavni postava Hanta (Vaclav Halama) je velmi neobycejny clovicek a karikatura sama o sobe. 70% ()
Trochu "papuškovo-formanovsky" pojatá filmová povídka. ()
Zajímavé je srovnání s Příliš hlučnou samotou... Herz je ale lepší. ()
Podle mého má film dva zásadní nedostatky. Jednak na něm hrozně moc vidět, že se Herz otrocky držel knížky, takže má člověk pocit, že čte Hrabala, a nikoliv že se dívá na film. Za druhé (a to je skutečně spíš Hrabalův problém obecně) nelze nevidět, že takovíto lidé v reálu neexistují; to se snad odehrává na Marsu. Ale třeba někomu vyhovuje ta poetika typu: co by bylo, kdyby to takle bylo, to by bylo! ()
No je to tak bláznivé až se z toho člověku motá hlava. Řezání soch svatých nemá chybu. ()
Smetiště plné absurdních situací. Už jen za scénu porcování svatých a anděla musím dát pět. ()
"... do oleje. Doprdele, to by byla krása!" ()
Výborný V. Halama, charismatický jako V. Burian; ...škoda, že se taky nejmenuju V. něco. :( ()
30 minut a ani o kousek moudřejší z toho nejsem. ()
I když v řadě věcí s vámi souhlasím (že je tu znát velký talent režiséra Juraje Herze, zejména filmařská nápaditost všeho druhu, nebo že tento žánr a vůbec Hrabalovo dílo má své kouzlo), nemohu dát vyšší hodnocení. Ne kvůli hojně kritizovanému závěru, ale jednoduše kvůli tomu, že toto není můj šálek čaje. Předlohu jsem nečetl. ()
Taková fantazmagorie... ()
Lákal mě hlavně název, ale film šel mimo mě. Ztracený Pepíček, 5 kg milostných dopisů od hororově vypadající staré paní a rozřezané sochy z kostela, a já furt nevím jestli to bylo tak dobrý, nebo šílený. ()
Skvelý debut všestranne talentovaného Juraja Herza. Živú atmosféru zaručujú neherci i originálna predloha Bohumila Hrabala. S Perličkami na dne sa Sběrné surovosti zaradili medzi skvosty československej filmovej generácie 60-tych rokov:-) Pre cinefilov povinnosť! ()
Jedno z nejlepších zpracování Hrabala, jen škoda těch zbytečných posledních 5-10 minut, jinak by to bylo za plný počet. ()
Ani na debut nič moc. O nejakom ukecanom volovi. Pripomína mi to podobných magorov s podobnými chytráckymi rečami a dokonca aj výzorom, ktorých som stretal na praxi v JRD a Štátnych majetkoch. ()
Hlučná povídka podle Hrabala jako přehlídka deformovaných tváří a lidí kolem sběrny papíru, někteří tam pracují, jiné to pozorují, další přicházejí a hromada papíru roste. ()
Na mě bylo té absurdity až příliš. ()
Herzovo uchopení je tu dobře poznat.Hezky zfilmovaná povídka, ale nevim proč mi to přišlo takový...Asi něco jako, když Spalovače mrtvol nazývají komedií, tak ten pocit z toho je nějak úplně jinde. ()
Kéž by Juda Tadeášek dal! Nádherná Hanťovina!!! ()
"„Jó, Haňťo, vzdorovat náporu věčnosti, to se dá jen vopravdickým tvořením. Člověk musí bejt plničkej plodivýho ticha a tvořivýho klidu. To potom končí filosofie vepřová, knedlík a zelí. Takovejch lidí, kterejm je vodepřená rozkoš z pravýho tvoření, těch je mi líto..." Sběrné surovosti se ještě nevyrovnají velkým dílům Juraje Herze, přesto tento kratičký debut předznamenává kvalitu jeho nastávajících celovečerních filmů. Spíše než epickým příběhem je lyrickou plejádou zaměstnanců sběrných surovin a jejich každodenních zákazníků, jakousi poetikou použitého papíru, ve které mají listy popsané uznávanými klasiky stejnou hodnotu jako staré noviny, milostná korespondence či účetní bilance. Juraji Herzovi se podařilo během půlhodinové stopáže přesně zachytit hlavní charakteristické znaky knih Bohumila Hrabala (autora předlohy) a ač znázorněné prostředí působí zakonzervovaně a lidé v něm dosti bizarně, divák velmi rychle podlehne kouzlu obojího. ()
Reklama