Neznámá dívka

Už mě otravuje a unavuje Dardennovské sociálno. Všechno musí být sociální. Drama je sociální. Zápletka je sociální. Všechny postavy jsou sociální. Interiéry jsou sociální, exteriéry jsou sociální. V pohodě napsaný příběh je strašně sociální a tím pádem únavný. Bratři, prosím už příští rok netočte, pokud to bude další stejný film, děkuji. (17.10.2016)

Šikovná a sympatická mladá doktorečka (Adèle Haenel) v červených a modrých svetríkoch namiesto klasicky bieleho lekárskeho plášťa behá od pacienta k pacientovi a popri tom zvláda ešte malú ordináciu. Trápia ju výčitky svedomia, že nepomohla, aj keď mohla...otázkou je, mala otvoriť, keď už mala po pracovnej dobe? Asi áno...Veľmi pomaly plynúca dráma bez nejakých silnejších zvratov. Tak trošku som sa cítila akoby som bola s tou doktorkou v práci, pripadala mi ako taká moderná Dr. Quinn, niekedy som sa o ňu až bála, aby sa jej niečo nestalo. Osud neznámej ženy z kamery mnou však nepohol, chýbali mi tam výraznejšie emócie alebo napätie, proste niečo mi tam chýbalo, takže film hodnotím len slabšími 3*. Povedala by som, že sa jedná skôr o TV film a nič by sa nestalo, keby som si La Fille inconnue nechala ujsť. Pozreté na ARTE 15.09.2021. (16.09.2021)

S přibývajícími minutami jsem lépe chápal, co chtějí Dardennové sdělit a zároveň méně rozuměl tomu, proč to sdělují tak strašlivě krkolomným způsobem. Lépe by udělali, kdyby silně (a úmyslně?) neuspokojivou, příliš mnoho nikam nevedoucích odboček obsahující pseudodetektivní linii zcela vypustili a k poukázání na nedůvěru v komunitě a z toho plynoucí problémy využili drobných každodenních konfliktů mezi lékařkou (na roli skvěle připravená Adèle Haenel) a jejími pacienty. V prostém, stylisticky čistém a k žádnému konkrétnímu cíli nesměřujícím pozorování Jenny při práci tkví hlavní síla filmu. Jeho slabinu naopak představuje postupně sílící didaktismus, projevující se robotickým jednáním hlavní, vykoupení hledající a kompromisy odmítající hrdinky a přecitlivělostí vedlejších postav, chodících tezí. O sobeckosti lidí usilovně hledajících viníky vlastního neštěstí v někom jiném jsme přesvědčováni například prostřednictvím teenagera, kterému se dělá blbě od žaludku jen při pomyšlení, že by se měl zapojit do pátrání po dívce, již jako jeden z mála viděl krátce před její smrtí. Prapodivný mix tří obtížně slučitelných žánrů (sociálního dramatu, detektivky a morality) pak vrcholí na způsob deus ex machina. Namísto katarze se dostavuje zklamání. Částečně sice možná zamýšlené (život na rozdíl od fikce nenabízí elegantní řešení), ale z větší části vyplývající z toho, jak ledabyle jsou postavy napsané a k jak nepřesvědčivě motivovaným činům je tvůrci nutí. 55% (30.11.2016)

Psychologické, silně sociální drama, které ze začátku vypadalo vcelku zajímavě. Propojení práce doktorky a pátrání mě bavilo, ale nevím nevím, jestli by Jenny pátrala na vlastní pěst dál, i když ji bylo nejednou vyhrožováno, každopádně pro vyústění filmu to nutné je... Ano, ten už příliš moralistický a zcela zbytečný závěr, ten který zničil veškeré dosavadní dění a nechal film dá se říci bez emocí. Je to vlastně taková "Dardennovská klasika", ovšem změnu by to již opravdu chtělo. 55% (15.06.2017)

Ono je to přesně jak píše Matty. Nejsilnější je film ve chvílích, kdy ukazuje doktorku při práci. Na tom jejím neosobním přístupu k pacientům je něco podmanivého a nepamatuji si, že by mě někdy něco tak rutinního a obyčejného dokázalo upoutat. Adéle Haenel byla v tomto případě milionovou trefou. Jenže o co je silnější linie lékařská, o to slabší je ta pátrací. Na mě tady bylo až moc náhod, což by se ještě dalo překousnout, ale jestliže mi v jedné rovině ta absence emocí seděla, tak v té druhé jsem emoce postrádal. Navíc závěr s přiznáním byl příliš vykonstruovaný a celkový dojem hodně pokazil. 55% (20.05.2017)