Neznámá dívka

Už mě otravuje a unavuje Dardennovské sociálno. Všechno musí být sociální. Drama je sociální. Zápletka je sociální. Všechny postavy jsou sociální. Interiéry jsou sociální, exteriéry jsou sociální. V pohodě napsaný příběh je strašně sociální a tím pádem únavný. Bratři, prosím už příští rok netočte, pokud to bude další stejný film, děkuji. (17.10.2016)

Tématem filmu je konflikt citu a rozumu. Krimi, na jejímž pozadí jsou divákovi zabaleny běžné denní situace. Přesné postižení společnosti bez zbytečné vaty. U jiného filmu by mohl divák začít pospávat, ale tento se style od ostatních liší - bez hudby, padnoucí přesný střih a přesné vyjadřování pocitů herci mlčením. (03.10.2017)

S přibývajícími minutami jsem lépe chápal, co chtějí Dardennové sdělit a zároveň méně rozuměl tomu, proč to sdělují tak strašlivě krkolomným způsobem. Lépe by udělali, kdyby silně (a úmyslně?) neuspokojivou, příliš mnoho nikam nevedoucích odboček obsahující pseudodetektivní linii zcela vypustili a k poukázání na nedůvěru v komunitě a z toho plynoucí problémy využili drobných každodenních konfliktů mezi lékařkou (na roli skvěle připravená Adèle Haenel) a jejími pacienty. V prostém, stylisticky čistém a k žádnému konkrétnímu cíli nesměřujícím pozorování Jenny při práci tkví hlavní síla filmu. Jeho slabinu naopak představuje postupně sílící didaktismus, projevující se robotickým jednáním hlavní, vykoupení hledající a kompromisy odmítající hrdinky a přecitlivělostí vedlejších postav, chodících tezí. O sobeckosti lidí usilovně hledajících viníky vlastního neštěstí v někom jiném jsme přesvědčováni například prostřednictvím teenagera, kterému se dělá blbě od žaludku jen při pomyšlení, že by se měl zapojit do pátrání po dívce, již jako jeden z mála viděl krátce před její smrtí. Prapodivný mix tří obtížně slučitelných žánrů (sociálního dramatu, detektivky a morality) pak vrcholí na způsob deus ex machina. Namísto katarze se dostavuje zklamání. Částečně sice možná zamýšlené (život na rozdíl od fikce nenabízí elegantní řešení), ale z větší části vyplývající z toho, jak ledabyle jsou postavy napsané a k jak nepřesvědčivě motivovaným činům je tvůrci nutí. 55% (30.11.2016)

Doktorka a její pacienti. Doktorka pátrá po "neznámé dívce" a pacienti se jí mění před očima. A není se ani příliš čemu divit; prostředí je natolik nehomogenní, natolik "multi-kulturní", že aby se příběh odehrál mimo něj, lze jen sotva pomyslet... Musím přiznat, že víc než detektivní story mě více zajímala lékařská praxe - a možná i porovnání s lékařskou praxí naši. A také možná spolu s nedávným TV-oznámením, že naši lékaři mají stávkovou pohotovost, přestože jsem se domníval, že jsou už několik let ve stávce. Druhým motivem byla povaha Dr. Jenny Davin, která by byla hůře chápána, pokud by ji nepodporoval jeji příběh s jejím mladým praktikantem. (28.08.2018)

Nejlepší devízou tohoto filmu je pro mě ne příliš známá herečka Adéle Haenel, která svým vzezřením vypadá trošku jako Emma Smetana a stejně dobře i před tou kamerou vypadá. Pokud Vám sedne její běžná role obvoďačky, tak budete spokojeni tak, jako já. Jinak se jedná o obyčejný příběh z francouzského venkova, který je, podle mě, zvláštní právě onou obyčejností, do které mi Adéle perfektně zapadla. Působí to jak kdyby se to stalo u Vás a Vy byste byli přímo součástí jejího příběhu. Spolu se sympaticky souznějící Adéle mi to prostě sedlo. (28.02.2020)