Režie:
Leigh WhannellScénář:
Leigh WhannellKamera:
Stefan DuscioHudba:
Benjamin WallfischHrají:
Elisabeth Moss, Oliver Jackson-Cohen, Storm Reid, Aldis Hodge, Harriet Dyer, Benedict Hardie, Anthony Brandon Wong, Amali Golden, Michael Dorman, Sam Smith (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Když Cecilia (Elisabeth Moss) pochopila, že chodí s psychopatem, bylo už pozdě. Izolovaná v luxusním sídle majetnického vynálezce si uvědomí, že má-li přežít, musí utéct. To se jí podaří, a když se od expartnerova právníka dozví, že ten její odchod neunesl a spáchal sebevraždu, po letech se může znovu konečně svobodně nadechnout. Navíc je bohatá, protože bývalý přítel jí asi ve zvráceném gestu odkázal obrovský majetek. Tak proč je i dál tak neklidná? Proč má pořád nervy na pochodu? Proč se kolem ní dějí věci, jež nedokáže vysvětlit a které mají čím dál děsivější průběh a důsledek? Existují jen dvě alternativy. Buď se Cecilia regulérně zbláznila, nebo se v její blízkosti pohybuje někdo, kdo je doslova neviditelný a má jediný cíl – připravit ji o všechno, na čem jí v životě kdy záleželo. Jenže jak můžete bojovat s protivníkem, kterého nevidíte a který možná navíc existuje jen ve vaší hlavě? (Cinemart)
(více)Videa (11)
Recenze (646)
Ten tolik vypichovaný feministický podtext je samozřejmě funkční, ale mě spíše bavila chytře variovaná transtextuální forma, v rámci níž se s neviditelnou maskulinní hrozbou zachází. Skvělým tahem je hned pomyslná absence prologu a okamžité navázání na hledisko ztrápené ženy, která se chce zoufale vyprostit z okovů svého manžela - hned úvodní sekvenci ostatně po prvním zhlédnutí považuji za filmařsky nejlepší z celého snímku. Nepřítel se tak stává postupně vyprofilovaným především skrze dialogy ostatních postav, skrze úvodní představení jeho honosného sídla a prostřednictvím uvědoměle vkloubené MeToo kampaně, zatímco hlavní hrdince jsme vyloženě nuceni držet palce již od prvních vteřin a Whannell může v druhé polovině upouštět od dominantního vytváření napětí na úrovni jednotlivých scén (odkazujících k známým duchařinám více, než se na první pohled a při absenci viditelného nepřítele zdá) a přesouvat se k motivům překvapení a vyvolávání zvědavosti na úrovni příběhu jako celku (jak to všechno narafičil a jak přimět ostatní, aby Cecilii uvěřili?). Díky oné transtextuální žánrové vyhraněnosti jde o dílo mnohem sofistikovanější než jen 'únik zneužívané ženy před bohatým tyranem' a divák si v jeho průběhu může klást interpretační výzvy, ale na druhou stranu se na většinu otázek odpoví příliš brzy či se dají snadno vytušit a závěr funguje spíše jako nutná satisfakce než jako odvážné završení různých žánrových a motivačních konceptů. Musím ale uznat, že to celé drží celkem suverénně pohromadě a s výjimkou pár scén, jejichž účinek napodruhé předem zpochybňuji, je to výborně (byť vlastně nenápadně) zrežírovaný průsečík mezi klasickým hororem od Universalu a moderní žánrovou hrou s divákem, jakých v současnosti opravdu moc nevzniká. Scéna s barvou na půdě a konkrétně její vyvrcholení mě vystrašila skoro jako pasáž ve ventilaci z prvního Vetřelce. 80% ()
Po Upgradeu spíš downgrade. Zoufale tomu chybí nápady a po úvodním vtahujícím útěku z luxusní rezidence je to vlastně jen jedna velká odvozenina. Je na tom vidět, že by to hrozně chtělo být tím společensko-uvědomělým hororem a vyprávět o toxických, manipulativních vztazích podobně jako se Uteč zaobíralo rasismem, nebo My rozdělenou společností, nohy tomu ale podráží fakt, že to v mnoha pasážích prostě nedává smysl. Jinak je zajímavé, kolik styčných ploch má postava Elisabeth Moss se zmizelou a pravděpodobně v zajetí drženou manželkou scientologického lídra Davida Miscavige, ale na to se jí na press kolečku nikdo nezeptá. :-( ()
50% Krom několika nelogicnosti tomu ubližuje hlavně obsazeni hlavní ženské role, nějak mi Moss nebyla v této roli sympatická. I přesto, že to mělo dobre a silné momenty, které byly řemeslně natočeny, pocit dobrého filmu z toho moc nemám a dostal jsem chuť se opět podívat na Verhovenova Muž bez stínu, který nebyl také žádná velká pecka, ale bavil mě a zanechal pocit, že se rád po pár létech podivam- což u Neviditelného nehrozí. ()
"Dýchám páru... za zády, budem v páru... já a ty!" Hlavní čůza, pardon, hrdinka, sice byla nesympatická jako tma v peněžence, ale jinak parádní jízda naslepo! Pár technických návrhů pro příště, kudy tudy na neviditelného zmetka: místo osmipokojového bytu si pořídit mrňavou garsonku, kterou vždy po příchodu domů vystříkat malířskou barvou z tlakové nádoby... a je vymalováno... plus jistota, že tam čulibrk není. Pro sichr s sebou furt tahat pár sprejů na grafiti a samozřejmě to nejdůležitější - pořídit si slepého psa (ne slepeckého, volové, opravdu slepého :-), ideálně rotvajlera! ()
V kině po třech a půl měsících (!), kdy jsem mimo domov na televizní obrazovce sjížděl spíše starší karanténní béčka, a hned taková pecka! Velice důstojné dohnání restu ze začátku roku, který mě nadchnul již Ritchieho Gentlemanama. Whannellův Neviditelný se rozjíždí na principech duchařského hororu, následně se přehoupne v rafinovanou paranoidní hru na kočku a myš, a ta vyvrcholí ve vražedný thriller s vychytaným akčním vizuálem, u kterého nedýcháte. Každá ze tří poloh filmu prokazuje Whannellovu znalost pravidel žánrů a scénáristickou i režijní invenci. Tohle není práce pouhého řemeslníka. Tohle obsahuje bravurně budované napětí prostřednictvím pouhé divákovy nevědomosti a intenzivní temné hudby, šokujicí zvrat u kterého se vám zastaví dech jako již dlouho u ničeho (!), kreativní a intelignentní hrátky s žánrovými klišé, promyšlenou výpravu i delikátní kameramanské akrobacie. A všechnu tu parádu dává s přehledem v úctyhodně odvážné stopáži, abychom se jí nasytili do maxima. ()
Galerie (37)
Zajímavosti (24)
- Leigh Whannell sa rozhodol urobiť úvodnú scénu bez oho, aby predtým vysvetľoval vzťah Cecilie (Elisabeth Moss) a Adriana (Oliver Jackson-Cohen): "Chcel som divákov jednoducho vtiahnuť do Ceciliinej situácie bez akéhokoľvek spätného príbehu a dať im pocítiť všetko prostredníctvom nej samotnej, a našťastie som mal Elisabeth Moss, ktorá je veľmi dobrá v komunikácii s publikom bez toho, aby musela čokoľvek povedať." (Arsenal83)
- Leigh Whannell povedal kameramanovi Stefanovi Dusciovi, že tento horor bude obsahovať veľa svetla, pretože neviditeľný muž sa nemusí skrývať v tme, na čo kameraman „akoby zastonal od bolesti“, pretože kameramani milujú tmu. Scéna v podkroví je preto „malý darček“ od režiséra, ktorý dal Dusciovi, keďže sa v nej svieti len baterkou. (Arsenal83)
- Adrian Griffin (Oliver Jackson-Cohen) má stejné příjmení jako Jack Griffin (Claude Rains), původní Neviditelný muž (1933). (D.Moore)
Reklama