Aguirre, hněv Boží

„Když to teď vzdáme, přijdou jiní... a ti uspějí! Z nás budou ztroskotanci.“ Už v prvním Herzogově dobrodružně laděném filmu z exotického prostředí nechybí režisérovo oblíbené téma člověka jdoucího za svým cílem až s překročením hranice šílenství. Příběhu o hledání bájného pokladu v divočině vévodí postava Klause Kinského se silně záporným charakterem a krutě nelidským chováním, což je výrazný rozdíl oproti Kinského postavám ve Fitzcarraldovi i Zelené kobře, v nichž jsem i přes rysy šílenství vnímal „jen“ mírně rozporuplné hrdiny, s nimiž se lze mnohem snadněji ztotožnit. To ale rozhodně není ten důvod, proč mě zmíněné pozdější snímky od Herzoga zasáhly víc, ten vidím v celkové stylizaci. Již tady se sice od počátku objevují v režii Herzoga dechberoucí pasáže s putováním dobrodruhů v džungli či plavbou podél řeky, obrovskou sílu má vyvrcholení na lodi s opicemi. Jenže tyto pasáže a slušně rozehraný děj jsou prokládany scénami, u nichž jsem měl pocit, že spíše než artový film sleduji jakési pohádkové kostýmní divadlo přenesené do džungle a herecké výkony ve vedlejších rolích mi někdy (např. během četby pergamenu) připadaly až vyloženě ochotnické. Nebo scéna s lidskou hlavou, která mluví ještě pár vteřin po setnutí, mi přišla spíše jako z parodie. Popravdě jsem byl z té maškarní výpravy (včetně modře oblečeného koně nebo dvou krásek v úhledných společenských šatech uprostřed džungle) a některých teatrálně stylizovaných postav dost rozpačitý a kazilo mi to zážitek, který byl tak pro mě silný jen ve vybraných částech. Závěr byl však, včetně završení myšlenkové hloubky, dokonalý... [70%] (17.11.2022)

Je nádherný se dívat na film, který minimálně v evropský a určitě v německý kinematografii hraje zásadní roli ne snad, že by tento film byl sám o sobě zásadní, ale protože se zde setkali dva fenoméni německé kinematografie Werner Herzog a Klaus Kinski. Já osobně beru tenhle film jako rozvičku na Fitzeraldo, je to příběh o magorovi, který v každým dalším záběru je větší a větší magor a celá ta magořina vyniká především díky naprosto sugestivnímu herectví Klause Kinskiho, kterýmu stačí mít pár záběrů, pár scén a opravdu sakra málo dialogů a stejně ti jeho postava vleze do hlavy. Docela psycho tenhle film, opakované utoky "neviditelného" nepřítele decimuje vyprávu nejen početně, ale i psychicky. Těžko si ten film ve mně sedá, ale už ted vím že ta atmosféra a gradující posedlost jsou hodně vyvedený, hold Herzog nehraje druhou ligu. (31.08.2017)

Toto Jarryovské absurdní drama by se velice vyjímalo na divadelních prknech - natáčení muselo být pekelně těžké, opravdu klobouk dolů před Herzogem - výtečně jsem se bavil (! ano chce to občas velkou dávku cynismu) a Klausi Kinskému by někdo měl za výkon v hlavní roli postavit pomník, fakticky skvělý zážitek! 9/10 PS: druhé shlédnutí a opět nadšení, dost možná nejlepší film o šílenství (22.02.2008)

Prolnutí reality natáčení s vyprávěným příběhem je zde hmatatelné. Zakousnutý Herzog tahá vyčerpaný filmařský tým peruánskou džunglí, snímá jejich vyčerpanost a zasazuje do kontextu univerzální marnosti a zkázonosnosti lidských ambicí. A do toho se s Kinským přetahuje o bouchačku. Bůhví kolik lidí při natáčení tohohle filmu vlastně chcíplo a někdy se to nedozvíme. Pokud se Coppola Aguirrem inspiroval při natáčení Apocalypse, tak se nemohl divit, že probíhalo jak probíhalo. (22.03.2021)

Aguirreho vidina El Dorada, slávy, úspechu a vlády nad všetkým a všetkými bola asi veľmi silná, pretože bol posledný, ktorý zostal stáť na tom vore na nohách a neprestával veriť. Šialenec. Začiatok filmu zaujme, potom je to únavné, neúprosné a smrť prinášajúce plťkovanie, no a posledná polhodina je bravúrna. Na Kinskeho som sa nevedela celý čas vynadívať. Reči šíriace sa okolo natáčania filmu mu tiež pridávajú na pôsobivosti. (25.06.2016)