Aguirre, hněv Boží

Podmaňující účinek filmu je neuvěřitelný, ač nechápu proč ho nedokážu dostat z hlavy. Úvodní scéna je výjimečná, zvláštní, dokumentární a realistická a následná výprava za Eldoradem, Městem ze zlata, je ukázkou kouzelně ďábelského herectví Klause Kinskiho. On je Aguirre, hněv boží, který může způsobit, že ptáci ze stromu budou padat mrtví, když on bude chtít. Závěr, v kterém je kamera fantastickou součástí prostředí a postav a dokonale dotváří atmosféru filmu, která se nedá jen tak popsat slovy, ale musí se zkusit, protože někoho nechá chladným od první minuty do konce a někdo bude jen tupě zírat stejně jako já. Werner Herzog spojil těžké natáčení s naturalistickým pojetím a s hudbou dodal filmu opravdu silné zbraně jak zaujmout... Musím se podívat znovu, protože nevěřím, že ten snímek je natolik jiný (viděl jsem ho ve 2 hodiny ráno a nedokázal zavřít ani na sekundu oči...) a na kolik je podobný Apokalypse, kterou mi tolik připomíná. Neznám zajímavější film o hledání a snaze naplnit svou touhu jako je tento. (26.07.2008)

Zhlédnuto na promítání pro školu a docela mě udivovalo, když jsem pak celý den v gymplu od studujících i vyučujících slyšela, jak to byl příšerný film, nudný, bez pointy, s minimem dialogů a naopak přebytkem dlouhých záběrů. Mně, ač nejsem nijak zvláště nadšena, se film docela líbil a jsem ráda, že jsem měla možnost ho vidět. Je sice pravda, že postrádá výraznější děj a zakončení, ale je rozhodně zajímavý. Zobrazuje Španěly (samozřejmě nemluvící španělsky, myslím, že španělština by dodala na autentičnost), jak se rozhodli za každou cenu kolonizovat Jižní Ameriku, vzít Indiánům všechno bohatství a obrátit je na „správnou“ víru. Aguirre, hněv Boží pro mě znamenal první setkání s Klausem Kinskim a hned mne přesvědčil o svém nadání. (26.05.2009)

Tohle je jeden z mála případů kdy souhlasím téměř se vším co bylo napsáno v komentářích kolem mě. Herzogovy filmy jsou strašně silné aniž by se v ních nutně muselo dít něco velkolepého. Klaus Kinsky je jedním slovem úchvatný. To šílenství co dokáže uhrát jedním pohledem snad překonává jen Jack Nicholson v Osvícení. Budu jen trochu oponovat Limovi. Všechny scény z filmu mají svůj smysl a nejsou ani trochu absurdní a zbytečné. Jak jinak už chcete ukázat absolutní vyčerpání, odevzdanost a šílenství než v oné scéně s černochem a šípem? (26.06.2006)

Slepá a pomaly sa vlečúca honba za lákavou ilúziou so zásterkou "šírenia viery", neoblomná vôľa k moci, impozantné Herzogovo mystické vizionárstvo s intenzívnou katarziou v závere. Aguirre, the Wrath of God má veľmi blízko k APOKALYPSE a FITZCARRALDOVI, atmosféricky je blízky práve APOKALYPSE - tiesnivý a intenzívne dáviaci pocitom stratenia, absenciou výhry či návratu. Cesta nikam diváka pohlcuje pomalým tiahnutím sa k záverečnému zošaleniu stvárnenom ako vždy skvelým, horko charizmatickým Kinskim. Aguirre, the Wrath of God, respektíve plť na ktorej prejdeme naprieč dielom má v sebe silného génia loci, pre Herzogove filmy tak typického (zatiaľ každý jeho film si ma úplne podmanil), vyťaženého z Kinskeho signifikantnosti, magických priestorov nekonečnej džungle a jej tepny, kde Herzog použitím minimalizmu ťaží maximum. Znova píšem - Herzogove filmy sa nesledujú, oni sa prežívajú. (30.03.2013)

Herzog vytvořil jeden z nejlepších německých historických filmů, který do diváka buší silně hutnou atmosférou. Klaus Kinski svým vzezřením vypouští démona a jeho charisma dýchá v každém záběru. Dobově se výprava podařila zachytit náramně, nicméně s přibývajícím časem to chtělo více gradovat děj nebo přinejmenším nějakou scénu vyhrotit na hranu. Potenciál zde byl obrovský, ale když vezmu v potaz 70. léta, dokážu se s tím smířit......8/10 (04.08.2017)