Aguirre, hněv Boží

Tvůrčí "chemie" mezi Herzogem a Kinským jsem se poprvé nabažil v Nosferatu a Aguirre, hněv boží je na tom podobně. Stejně jako v Nosferatu, tak i zde mě režisér dostal hned první scénou, kde je monumentální záběr na celou výpravu jdoucí pralesem. K hudební stránce nemám výtky, i když byla taková jednotvárná, tak i přesto svůj účel splnila na výbornou. Moc mě zaujala kamera, kde vedle záběrů přírodních scenérií nechybí ani různé detaily z ruční kamery a celkově to ve mně chvílemi evokovalo atmosféru dokumentu. Jak už jsem hned na začátku poznamenal, tak Klaus Kinski coby Aguirre byl perfektní (oplývá neskutečným charismatem) a Herzog mě opět přesvědčil, že je kvalitní režisér. (01.12.2011)

Kinskiho proradný skřetí zjev, zesílené zvuky neprostupné amazonské džungle, hloubavý feel a vtahující dokumentární kamera, neviditelný nepřítel a zoufalá zlatá horečka dobyvatelských chamtivců - Herzog hezky na pomezí odvahy a šílenství, rád si zopakuji v kině když to vyjde. Fitzcarraldo je umístěn na sklonku, zatímco Aguirre na vrcholu věku velkých zámořských objevů a kolonizací, výstup je však zhruba stejný. (31.05.2021)

Spas se přírodo, blíží se člověk. Od prvních minut je zřejmé, že štáb skutečně zápasil s jihoamerickou (a v jihoamerické) divočině). Nemaskované šílenství. Reálné nebezpečí rozrušuje hranici mezi fiktivním a dokumentárním. Herci se snaží rekonstruovat historickou událost, ale jakoby z nějakých vnitřních pohnutek, ne předně pro kameru, do níž několikrát pohlédnout, čímž boří pomyslnou čtvrtou zeď. Hledají snad soucit? „Podívejte, Herzog se zbláznil.“ Podobně se lze ptát, kde končí Aguirre a začíná Klaus Kinski. Démon. Jeho výkon je absolutní. Stejná je i moc, jež člověka ničí namísto toho, aby mu sloužila. Pro příklady z méně vzdálené historie, třeba zrovna německé, netřeba chodit daleko. Ale ono by vlastně úplně stačilo prolistovat noviny. Aguirre je film pohlcující a nadčasový, zároveň komorní a černohumorný. Taková odmocněná Apokalypsa. Apendix: Zlatými hřeby „kočkování“ mezi režisérem a představitelem hlavní role byla výhružka zastřelením a odpálením domu (ze strany Herzoga) a plánování úkladné vraždy (ze strany Kinského). Sympaťáci. 85% Zajímavé komentáře: Cimr, Martinius, Andronikos, saladín. (08.11.2011)

Podmaňující účinek filmu je neuvěřitelný, ač nechápu proč ho nedokážu dostat z hlavy. Úvodní scéna je výjimečná, zvláštní, dokumentární a realistická a následná výprava za Eldoradem, Městem ze zlata, je ukázkou kouzelně ďábelského herectví Klause Kinskiho. On je Aguirre, hněv boží, který může způsobit, že ptáci ze stromu budou padat mrtví, když on bude chtít. Závěr, v kterém je kamera fantastickou součástí prostředí a postav a dokonale dotváří atmosféru filmu, která se nedá jen tak popsat slovy, ale musí se zkusit, protože někoho nechá chladným od první minuty do konce a někdo bude jen tupě zírat stejně jako já. Werner Herzog spojil těžké natáčení s naturalistickým pojetím a s hudbou dodal filmu opravdu silné zbraně jak zaujmout... Musím se podívat znovu, protože nevěřím, že ten snímek je natolik jiný (viděl jsem ho ve 2 hodiny ráno a nedokázal zavřít ani na sekundu oči...) a na kolik je podobný Apokalypse, kterou mi tolik připomíná. Neznám zajímavější film o hledání a snaze naplnit svou touhu jako je tento. (26.07.2008)

Hněv boží je jeden z těch pozapomenutých klenotů, na které většinu lidí nikdy ani nenapadne natrefit a je to škoda. Herzog je jedním z nejzajímavějších evropských režisérů. Tento film je skvělým důkazem toho, jak relativní je slovo barbar, které tenkrát užívaly evropské země ve středověku pro označení indiánů. To španělští kolonizátoři se chovali neomaleně, povýšeně, barbarsky… jako prasata. Snažíce se přenést pokrytecké křesťanské evropské hodnoty do jihoamerické džungle, působí male, směšně a hloupě. Film je natočen na motivy skutečně zdokumentované cesty. Působí silně autenticky, ani bych se nedivil, kdyby jeho natočení v džungli provázeli silné potíže. Film je poskládán z až hypnotických dlouhých záběrů a je doprovázen úžasnou minimalistickou hudbou. Autentičnosti napomáhají i herecké výkony, jakoby neherců. Samozřejmě, že filmu dominuje postava Klause Kinskeho. Ani moc nemusí hrát, stačí že se pohybuje před kamerou a jeho charisma je dost drtivé na to aby diváka připoutalo. Taková Apokalypse Now ve středověku. (05.06.2007)