Aguirre, hněv Boží

Herzog dokázal v několika svých filmech hledat výzvu a následně si spolu se všemi zúčastněnými sáhnout až na dno. Ať už se jednalo o Fitzcarralda nebo Augirrea, výsledek je podobný. Fascinující putování tropickou divočinou, které vede šílený K.Kinski. Plahočení se v bahně, plavba s vory na zuřivé řece či sestup horskými masivy - to vše a ještě více. Hmyz, divocí indiáni i svár mezi jednotlivými členy skupiny. Vynikající kamera, atmosferická hudba. Působivé i po letech... (14.02.2018)

Film oscilující mezi amatérským homevideem a geniálním klenotem kinematografie. Očekával jsem nějakou moralizující historickou fresku, ale dostalo se mi alegorického putování za vysněným cílem, které mě přimělo pokládat si základní otázky ohledně filmové tvorby, ale i samotného života. Mimořádné dílo. (08.02.2009)

Spas se přírodo, blíží se člověk. Od prvních minut je zřejmé, že štáb skutečně zápasil s jihoamerickou (a v jihoamerické) divočině). Nemaskované šílenství. Reálné nebezpečí rozrušuje hranici mezi fiktivním a dokumentárním. Herci se snaží rekonstruovat historickou událost, ale jakoby z nějakých vnitřních pohnutek, ne předně pro kameru, do níž několikrát pohlédnout, čímž boří pomyslnou čtvrtou zeď. Hledají snad soucit? „Podívejte, Herzog se zbláznil.“ Podobně se lze ptát, kde končí Aguirre a začíná Klaus Kinski. Démon. Jeho výkon je absolutní. Stejná je i moc, jež člověka ničí namísto toho, aby mu sloužila. Pro příklady z méně vzdálené historie, třeba zrovna německé, netřeba chodit daleko. Ale ono by vlastně úplně stačilo prolistovat noviny. Aguirre je film pohlcující a nadčasový, zároveň komorní a černohumorný. Taková odmocněná Apokalypsa. Apendix: Zlatými hřeby „kočkování“ mezi režisérem a představitelem hlavní role byla výhružka zastřelením a odpálením domu (ze strany Herzoga) a plánování úkladné vraždy (ze strany Kinského). Sympaťáci. 85% Zajímavé komentáře: Cimr, Martinius, Andronikos, saladín. (08.11.2011)

Aguirreho vidina El Dorada, slávy, úspechu a vlády nad všetkým a všetkými bola asi veľmi silná, pretože bol posledný, ktorý zostal stáť na tom vore na nohách a neprestával veriť. Šialenec. Začiatok filmu zaujme, potom je to únavné, neúprosné a smrť prinášajúce plťkovanie, no a posledná polhodina je bravúrna. Na Kinskeho som sa nevedela celý čas vynadívať. Reči šíriace sa okolo natáčania filmu mu tiež pridávajú na pôsobivosti. (25.06.2016)

Tvůrčí "chemie" mezi Herzogem a Kinským jsem se poprvé nabažil v Nosferatu a Aguirre, hněv boží je na tom podobně. Stejně jako v Nosferatu, tak i zde mě režisér dostal hned první scénou, kde je monumentální záběr na celou výpravu jdoucí pralesem. K hudební stránce nemám výtky, i když byla taková jednotvárná, tak i přesto svůj účel splnila na výbornou. Moc mě zaujala kamera, kde vedle záběrů přírodních scenérií nechybí ani různé detaily z ruční kamery a celkově to ve mně chvílemi evokovalo atmosféru dokumentu. Jak už jsem hned na začátku poznamenal, tak Klaus Kinski coby Aguirre byl perfektní (oplývá neskutečným charismatem) a Herzog mě opět přesvědčil, že je kvalitní režisér. (01.12.2011)