Zvuk metalu

Povedený a hodně zajímavý film. Líbí se mi na filmu to, že je hodně civilní a "obyčejný", a přesto v něm jsou scény a momenty, které obyčejné nejsou. Režisér Darius Marder odvedl dost dobrou práci. Je to nejvíce znát a slyšet na zvukové stránce filmu, která je pro nás diváky o to více zajímavější. Díky tomu výborně funguje kontrast toho, co vnímá a nevnímá hlavní hrdina, a my jako diváci můžeme prožívat to, co prožívá hlavní hrdina. PO herecké stránce je to koncert Rize Ahmeda, který jde do role na plno a je výborný. Je to upřímný a silný herecký výkon. Velmi příjemně mě překvapila Olivia Cooke, protože mi znovu dokazuje, že herecky roste a má na těžší a složitější role. Hlavní hereckou dvojici parádně doplňuje Paul Raci, jenž je zde dost dobrý. Film má několik silných momentů a rozhodně jde o působivou podívanou, která se odehrává v celkem neokoukaném prostředí. The Sound of Metal je dobrý a kvalitní film. (27.02.2021)

Zaujímavý príbeh, ktorá v sebe ukrýva aj pointu: Lepšie niekedy naozaj nepočuť. Prvá hodina ma bavila výrazne viac ako tá druhá. Celkovo nemám z toho zlý dojem, vďaka filmu sa človek vie nejak nachvíľu ocitnúť v koži človeka prichádzajúci o zmysel, ktorý väčšina z nás považuje za samozrejmosť. Na druhej strane som očakával silnejšie vygradovanie deja a možno aj negatívnejší záver. Herecky inak ale výborné, no keď už si mám predstaviť film o strácaní zmyslov, tak jednoznačne môžem odporučiť Perfect sense (Dokonalý zmysel) s Evou Green. (26.12.2020)

Láká to trochu na něco, čím to není, protože o metalovou hudbu zde prakticky nejde. Jakkoli se zpočátku pobrodíme v kvalitním sludgovém bahně, které vychází z hudebního projektu Jucifer, kteří byli původně protagonisté Marderova nedokončeného dokumentu se stejným tématem jako tohle. Sound of Metal je zejména o problému bývalého narkomana, kterému se podařilo tendence k závislostem přeformátovat do intenzivní hudby, o kterou ho později připravila sluchová vada a tedy o jeho snaze zase nespadnout do starých neřestí. Sic v polovině se to trochu motá v klasických klišé o někom, kdo nejdřív něco nechtěl, ale pak to zkusil a po nějaké době zjistil, že to vlastně bylo dobře, tak i přesto prostředí, kterým se film věnuje, vykresluje věrohodně (z koncertních scén jde vidět, že Marderovi nejsou koncerty alternativní špíny cizí, v terapeutické osadě se zase obklopíme jejich reálnými obyvateli) a je to výborně zahraný. Riz Ahmeda pasivně sleduju téměř od jeho hereckým počátků a těší mě, jak konečně získává role, vyžadující více než jen vyjukaného Araba a hlavně jak perfektně si s nima dokáže poradit. (28.02.2021)

Kvůli nominacím na Oscary jsem se nevyhnula ani snímkům, kterým bych za normálních okolností nevěnovala vůbec pozornost - a tohle je jeden z nich. Už dlouho jsem neviděla film s tak nepřístupným a nesympatickým hlavním hrdinou. Neměla jsem jediný důvod neslyšícímu hudebníkovi fandit a sledovat více než dvě hodiny jeho snahu naučit se žít s postižením pro mě bylo čiré utrpení. Rozhodně ale musím ocenit práci se zvukem, která právem prestižní ocenění získala. Pokud vám nevadí snímky s méně (nebo vůbec) sympatickými hrdiny a rádi se místo rozvíjení zápletky zaměříte na psychologickou sondu do duše člověka, který se právě stal neslyšícím, směle do toho. Jen ještě upozorňuji, že zde uváděný žánr hudební je poněkud zavádějící, protože kromě úvodního koncertu se tady s hudbou vůbec nesetkáte. (05.05.2021)

Sound of Metal je uveriteľný a smutný príbeh. Smutný v zmysle akéhosi blúdenia, ktoré hlavný hrdina zažíva a s ktorým sa viem celkom stotožniť. Film ako taký, ale robí všetko preto aby emocionálne nevydieral a vývin postáv v tomto smere smeruje skôr k  vyzretosti ich rozhodnutí. V zásade je to film o mentálnej dospelosti ktorej hlavný hrdina čelí, pretože prišiel o niečo veľmi dôležité. V polovici tomu trošku padá remeň ( ale nie kvôli príbehu ako takému). Skôr mi príde, že tie vzťahy v komunite nie sú rozvité do takej miery, aby niektoré emócie boli pre mňa úplne akceptovateľné. Je tam priestor aj na pekné momenty ( bubnovanie na šmíkačke) a nesie sa to ku koncu v pomerne optimistickom duchu. Na filme najviac oceňujem fakt, že ako divák vieme, kam to celé bude smerovať. Vie to aj hlavný hrdina. Ale verí. A tou vierou ( možno naivnou, možno úplne pochopiteľnou) je nám jeho rozhodovanie omnoho sympatickejšie. Príjemný film o nepríjemnej veci. (17.12.2021)