Tančírna na hlavní třídě ’56

Němcům se musí přiznat, že se na svou minulost dokážou podívat zaostřeně a zobrazit ji bez lakování na růžovo. Přestože osudy majitelky tančírny a jejích tří dcer začínají několik let po válce, stále je vidět, jak je nacismus ve společnosti a lidech všudypřítomný a jak se zvrácenými myšlenkami národního socialismu dobrovolně a dokonce s obdivem dál řídí. A to vše v seriálu, který je – přiznejme si – tak trochu červenou knihovnou naruby. Protože se řeší převážně vztahy s muži, byť tyto vztahy nekončí šťastný sňatkem, ale spíš nešťastným: a co bylo dál…. V poslední sérii už ale vztahy a zápletky působí příliš překombinovaně.  Zajímavé je, že žádná z hrdinek není sympatická, protože tu máme nacistku, udavačku, šlapku a máklou egoistku.  ----- Vyzdvihla bych výpravu, která je vynikající, ať už jde o kostýmy, účesy nebo vybavení. A také velmi reálné zobrazení tehdejších pozic určených pro muže a pro ženy (od kterých se stále a automaticky požaduje podřízení). SHRNUTÍ: I když jsou to chladné mrchy, tak ani tyhle Němky to neměly jednoduchý. (03.11.2023)

Německý výpravný retro seriál o třech dcerách a jejich matce, která vede v Berlíně taneční školu. Velká část prvního dílu je sice celkem jalová, ale pak mne pohltil skvěle vyvážený mix kvalitní vztahovky s dobře vykreslenými postavami a sociálního filmu, kde je krásně ukázaný rozpad konzervativního světa, který po druhé světové válce dorazil rocknroll a začínající změna postavení žen ve společnosti. Není to akční ani krimi, ale já jako někdo, kdo má rád dobové filmy, které člověka o dané době nějak i poučí jsem byl spokojen. Trochu bych to přirovnal k trojdílnému Tannbachu, který je trochu výš. Jako bonus kvůli kterému si tenhle seriál zapamatuji trochu víc, že poprvé vidím, že Němci se sebemrskačsky nestydí za éru nacismu, ale že to vlastně berou jako něco samozřejmého a jsou na to svým způsobem hrdí a racionálně si to omlouvají a že v nich ten antisemitismus deset let po válce nevymizel. PS: Opět opakovaně má oblíbená disciplína filmová nahota - odvážné, přirozené a s českou filmovou tvorbou absolutně neporovnatelné, my tady se zasekli v éře bakalářů (29.09.2019)

3/3 Natolik autentické v té schizofrenní době, že by se v tom pokrytectví a maloměšťáctví dalo koupat. Takový projekt by si zasloužil větší pozornost. Ale ještě lepší zážitek je po rozklíčování fikce od inspirace realitou. Například herečka Sonja Lundi je samozřejmě fiktivní, zatímco citovaní Liselotte Pulver a Paul Hubschmid jsou zcela jistě skuteční. Finále je velkolepé nad všechny pochybnosti. (20.09.2020)

Taky mě to chytlo a hlavně se to skvěle rozjelo. Postavy vylézají ze svých skrýší a otvírají svá nitra, jak houby po dešti. Výborná atmosféra 50 let a rokenrolové vypalovačky s divokými tanci, nemilosrdně utiskují klasické tance. To nese hodně těžce Mutti tří dcer a majitelka taneční školy, která si zakládá na perfektní pověsti a prestiži. Sama je přitom zkažená, jak mléčné zuby. Osudy všech zúčastněných se pěkně rozjely a každý má nějakého toho kostlivce schovaného ve skříni. Hlavní hrdinka Monika se pěkně vyloupla z původně unylé,bezbarvé nány. A musím zmínit i Joachima, který i přes vizáž Kostěje nesmrtelného, mně dost učaroval. Přeju si, aby ti dva byli spolu i přes ty sračky, co zažívají. Sem z druhou sérií. (15.09.2019)

Rozdelené Nemecko, rozdelená rodina, rozdelené rodinné hodnoty. Skvelo vystihnutá dobová atmosféra, kde sa prelína nacistická minulosť, kapitalistická prítomnosť, konzervatívne hodnoty s prichádzajúcou rockandrollovou rebéliou, postupným oslobodzovaním žien a vzťahovo-sexuálnym uvoľňovaním. I za cenu neľahkých obetí. Všetko koncentrované v osudoch rodiny, prevádzkujúcej tanečnú školu. (07.10.2020)