Cokoliv

Další neobyčejně obyčejný Woody Allen, který po svém a s velkou lehkostí vypráví o banálních problémech několika Newyorčanů. Co potěší nejvíc (stejně jako předtím a předtím a ještě úplně na začátku) je skutečnost, že se Allen, ač vypráví znovu to stejné, neopakuje a nevykrádá své starší skvosty. Tentokrát navíc herecky ustupuje do pozadí a je spíš občasným průvodcem Jasona Biggse, který se zrovna nachází v jednom hodně chaotickém vztahu. Po období „děláme to všude a kdykoliv“ přišel čas „nemám chuť a ještě do tvého bytu nastěhuju svou mámu a její piano“. Scénář je opět plný brilantních dialogů a paranoidních myšlenek, vše je navíc nasnímané zkušenou kamerou Dariuse Khondjima (Sedm, Úkryt, Funny Games USA) a okořeněné nejen překvapivě slušným Biggsem, ale hlavně výborně ujetou a neurotickou Christinou Ricci, která je i proklatě sexy. Slabší (ale pořád) čtyři hvězdy!! (06.08.2013)

Trochu víc Annie Hallové, trochu méně Dannyho Rose z Broadwaye, pak ještě něco dalšího... Ano, je pravda, že dějově Cokoliv nepatří k Allenovým nejoriginálnějším počinům, ale koho to zajímá, když se na film tak dobře dívá, když jsou v něm tak vtipné scény jako ta s puškou, stěhováním klavíru a telefonováním, když 108 minut uteče jako 80? Vyhovovalo mi i obavy vzbuzující obsazení, zejména teď myslím na Jasona Biggse, který nakonec působil úplně přirozeně a postavu, již by před dvaceti třiceti lety Woody Allen hrál sám, vystřihl na jedničku. Christina Ricci byla roztomilá, Danny DeVito díky scéně v restauraci zcela bezvadný a Allen (v neodolatelné úloze paranoidního cvoka) opět vtipný k popukání. Tak co. (03.08.2014)

„Jsi motoricky nemotorný, že tě děsí akcidentální výstřel?“ Vzhledem ke zdejšímu hodnocení, byl pro mě tento snímek velkým překvapením. Allen nenabízí nic, co bychom u něj již dříve neviděli, naopak dost okatě parafrázuje Annie Hallovou, částečně i Manhattan, ale proč ne, vždyť si to ve svém věku může dovolit. Nechci tím naznačovat, že jeho věk nekoresponduje s věkem většiny aktivně tvořících lidí a že tudíž nemůže napsat nic neotřelého (Match Point dokázal, že může), spíše se octl v situaci, kdy je těžké nevykrádat sám sebe a přitom zůstat sám sebou. Jak vidno, napsat inteligentní romantickou komedii mu nečiní potíže, přičemž není třeba přivírat oči nad jejími kvalitami. Do hlavních rolí tentokrát obsadil dva mladé, nepochybně talentované, herce, kteří vyloženě neexcelují, no, přinejmenším ukázali, že v nich něco vězí (dokonce i Christina Ricci umí být pod vedením správného režiséra proklatě sexy). Samotný Allen si přidělil postavu mentorského staříka, který by klidně mohl být starší a životem protřelejší verzí Alvyho Singera. Naučil se spoléhat pouze na sebe (nejen co se sexu týče), problémům pouze pasivně nepřihlíží, snaží se je řešit, cítí potřebu sdělovat svá životní moudra méně zkušenému kolegovi („Při psaní usiluj o originalitu, anebo vykrádej ty nejlepší“). Sice je člověkem, který toho od života moc nečeká, ale alespoň ví proč. Chtělo by se napsat „starý paranoidní žid“ a skutečně, Dobel je částečně Allenovou karikaturou. Množství vtipných hlášek bohužel nebylo dostačující pro vyplnění přehnaného prostoru sto a osmi minut, jsou to však právě hlášky typu „Nekonzumuji dvojchlopňové tvory mrtvé přes 72 hodin“, co mě přimělo jít nakonec na slabší čtyři. 75% Zajímavé komentáře: Radko, dzej dzej, pabelito, maeb (03.09.2007)

Moje druhé setkání s "neurotickou hnidou z NY" v životě. Podruhé rovněž u takzvaně horšího mistrova filmu z jeho novější tvorby (ještě jsem viděl Celebrity) a podruhé jsem velice spokojený. Neurotická hnida je správně cáklá a neurotická. Trpaslice Ricci k sežrání a film prošpikovaný jednou hláškou za druhou. Už se teším na nášup. (30.12.2008)

Cokoliv je jednoznačnou (auto)citací Allenova nejslavnějšího filmu Annie Hall. S odstupem dvaceti šesti let nám maestro překládá prakticky totožný příběh: hlavní hrdina, který se protlouká jako komik, vypráví v nekontinuální chronologii příběh krachu vztahu s osudovou dívkou. Tato dívka je nápadně podobná Annie Hall – hysterická, komplikovaná a „prdlá“. Woody Allen sám vystupuje ve filmu v roli hrdinova mentora, který se ho svými radami snaží navést na správnou cestu. Sebereflexivní téma se v Allenových filmech začíná v poslední době pravidelně objevovat (viz. Hollywood Ending) a i v Cokoliv je velmi důležitým prvkem. Allenova postava za 26 let od Annie Hall neprošla žádným vývojem. Neurotismus, (pseudo)intelektuálství, nešikovnost, analýzy sexu, paranoidní vztah k antisemitismu, vazba na New York to vše jsou neměnné stavební kameny Allenovského hrdiny. Jednolitý hrdina všech jeho filmů vzdoruje plynoucímu času, nové a mladé postavy se dostávají do identických situací jako před lety on. Život se točí v kruzích v zajetí manhattanského statu quo (20.02.2006)