Nosferatu - Fantom noci

Herzogovi se podařilo převést Murnaovo mistrovské dílo do modernější, barevné podoby, aniž by příliš utrpěla expresionistická atmosféra původního filmu. Do hlavní role obsadil Kinského, který sice na Shrecka nemá (to se dá čekat:-)), ale i tak jeho démoničnost vyzařuje na míle daleko. Navíc hra se stíny je vskutku dokonalá. Nicméně, není nad originál! (06.03.2009)

Kdo jednou viděl ikonickou němou verzi hraběte Draculy, tedy Murnaova Nosferatu s Maxem Schreckem, nikdy na to nezapomene. Herzogovi se ale podařilo natočit dokonalý remake, kde si z původní verze vytáhl a ještě vylepšil mrtvolně bledou a zatuchle páchnoucí esenci záhrobní hrůzy a stylově se i přes barvu držel stínových  her tak typických právě pro původního Nosferatu. Dialogy nechal pouze střídmé a klidně bych si místo nich dokázal představit i tabulky s textem v němém filmu. A doslova mistrovským tahem byla volba herců,  Isabelle Adjani jako Lucy byla naprosto dokonalá a kamera  i její vizážistka ji  evidentně milovaly a všechny scény s ní jsou nezapomenutelné.  Stejně jako ty s Kinskim v roli hraběte, jehož  vlhký a mrtvolný puch je prakticky cítit i z obrazovky. Osobně jsem rád, že byl celou dobu symbolicky v masce zrůdy a jejich společná vystoupení s Lucy patří asi k tomu nejlepšímu, co bylo v rámci upírského žánru kdy natočeno. K dokonalému zážitku pak přispívají i záběry na vylidněné město plné rakví.    Pohlcující a pětihvězdné představení. (27.10.2023)

Říká se, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Prostřednictvím Herzoga se mi to takřka podařilo. K jeho vlastní cti je třeba pochválit, že čerpal zároveň jak ze Stokerovy knižní předlohy (Van Helsing, více prostoru pro akčnější paní Harkerovou) tak i Murnauovy předlohy filmové a přesto zůstal ještě svůj a přidal k tématu hodně vlastního (psychologie upíra, zajímavý závěr). Není to pravda tak kulervoucně vizuálně úchvatné jako Murnauův Nosferatu, i když i tady se najdou výborné špeky (geniální společná scéna Kinského a Adjani před zrcadlem), co mu však chybí v tomhle ohledu dohání mluveným slovem, díky němuž se dočkáme několika výborných a trefných filosofujících proslovů. Výborný výběr do hlavních rolí, Kinski je výtečný a divák mu sežere i fakt, že Nosferatu překvapivě mluví a Adjani, ta se prostě narodila jen pro tuhle roli, protože pro ni se její až éterická a nadpozemskost krása a charisma, které ohrožuje jakýkoliv fyzický kontakt, skvěle hodí. Vždycky jsem si přál vidět Adjani se ve filmu konečně usmát, tady jsem se dočkal a ten její věčně zachmuřený výraz jí tedy sluší mnohem více. Herzog nezklamal, naopak, hodně překvapil, byť Nosferatu byl, je a bude jen jeden. (13.05.2013)

Zajímavý "remake" - tak trochu stejné - tak trochu rozvité - tak trochu jiné. Jiné hlavně svým poselstvím: "Smrt není všechno. Je ještě něco horší" . Drákula jako oběť své nesmrtelnosti. Mnoho zásluh na celkovém dojmu má pak pochopitelně skutečně fenomenální Klaus Kinski, jenž sice problémem nesmrtelnosti zrovna netrpěl, ale tady jeho holé palici věříme doslova všechno. (15.07.2005)

Geniální remake legendárního Murnuaova filmu, věrně zachovávající strukturu, rytmus i většinu detailů originálu, včetně líčení a teatrálních gest typických pro němý film, a přece ve svém vyznění zcela jiný. „Čas je propast hluboká jako tisíc nocí.“ šeptá ve své zpovědi upír, zoufale osamělý, hladový a současně toužící po pochopení, a v jeho hlase i výrazu je zřetelně patrné utrpení, které dochází úlevy až v okamžiku, kdy plný pokory, vážnosti, ale také neklidu, očekává světlo přinášející smrt. Spíše než hrůzu vyvolává nové zpracování strach a neklid a omračuje sugestivní atmosférou budovanou mimo jiné i pomocí podmanivé hudební složky. (26.06.2010)