Favoritka

Je mi líto, ale prakticky až do konce jsem se nedokázal naladit na tu správnou vlnu, abych si Favoritku užil. Všechny tři herečky sice hrají skvěle (grimasy Emmy Stone versus kamenná tvář Rachel Weisz), jenže k čemu to je, když jsem co chvíli v údivu krčil obočí nad tím, jaká bizarnost se na plátně právě odehrává, a říkal jsem si, co je se mnou špatně, že mě ten překvapivě laciný humor nerozesmívá jako zbytek (respektive část zbytku) sálu. Působivě podivná kamera mi připomněla filmy Juraje Herze (hlavně rybí oko je jako ze Spalovače mrtvol), nicméně zážitek příliš nevylepšila. Už asi po hodině se mi film zdál příliš dlouhý a ačkoliv mě zajímalo, co se stane dál, vlastně se nestalo nic, co bych nečekal. Škoda. (30.01.2019)

Podobně jako všechny předchozí Lanthimosovy filmy, je i Favoritka popisem bizarního zápasu o přízeň autority a úmyslně pokřivenou karikaturou lidské společnosti, kterou definuje neustálý zápas o moc. Jako bonus je ale novinka i seriózním historickým dramatem s vlastně konzervativním narativním obloukem (je cítit, že pod tím není podepsaný milovník fragmentárního vyprávění Efthymis Filippou). Favoritka se snaží být jedovatou a jízlivou dobovkou, kde prim hrají (toxické) vztahy mezi ženami, zatímco muži jsou efébní chcípáci a nadržení idioti. Ústřední trio je radost pozorovat především díky skvělým hereckým výkonům a jiskřivé škodolibosti vzájemných interakcí. Bohužel postupem času se film, trochu násilně rozsekaný do kapitol, stane tím, čím v jádru je - řídkou, monotónní historkou s předvídatelným podtextem. Zatímco dosud byl Lanthimos vždy schopný diváka vyosit a překvapit, vytrollit něčím, co možná popírá zákony logiky, ale účelně to komentuje arbitrárnost naší existence, Favoritka je v něčem konvenční. Obsahuje sice typické choreografické výstřelky, ale plyne podle žánrových pravidel. Je špinavější, sprostější, pokřivenější (Robbie Ryan ftw), občas účinně eliptická, jindy ale krutě doslovná (králíci). Z části jí fandím jako bastardovi historických dramátek "ze dvora", z části mě nijak nestimulovala, nevyvedla z míry, nepřiměla k přemýšlení. Jo, lidstvo je parta degenerátů a moc kurví charakter. Víme, Jorgosi. Ale tentokrát jsem to nepocítil. Vůbec poprvé jsem z Lanthimosova filmu odcházel spíš lehce apatický než morbidně zjitřený. (29.12.2018)

Čaká nás pútavá práca kamery, honosné priestory, fantastické kostýmy, drsné vtipy, úchylná zábava šľachty, rádoby gentlemanské rozhovory, ktoré ľahko prerastú v oplzlosti, a nespočetné množstvo spôsobov manipulácie ľuďmi. Favoritka má veľa čo ponúknuť, bohužiaľ ku koncu stráca dôraz a finále sa skôr rozplynie do stratena, než aby nám vyrazilo dych a plne nás uspokojilo. Netradičná historická dráma dokáže zaujať aj kruto pobaviť, ale asi nás hlboko nezasiahne ani neprinúti k premýšľaniu. Rachel Weisz musí spracovať svoju postavu s o niečo väčšou gráciou a trochu mužnejším spôsobom, čo tiež zvláda bravúrne. Jej sokyňa v podaní Emmy Stone dokáže oklamať každého, jej veľké oči vedia byť súcitné a vzápätí ľadové, plné pohŕdania. (11.6.2022) (02.09.2022)

Asi bych měla normálně připomínky k tak zvláštnímu a originálnímu zpracování, ale já byla fascinovaná výkony všech tří děvčat natolik, že to jako přehlédnu. Byl to skutečný koncert. Emmu a Rachel každý už zná velmi dobře a já připojím i Olivii, kterou znám mimo jiné z krimiseriálu Broadchurch, kde byla také výborná. Tady byla ovšem skvostná a naprosto perfektně hrála neduživou, morálně zkaženou a nerozhodnou královnu Annu. Ještě se mně moc líbila královská zahrada a interiéry sídla, kde se vše odehrávalo. Yorgos má ode mě první čtyřku, ale zásluhu na tom mají asi opravdu herecké výkony dámské trojky. Ale ta pokleslá morálka a líčení tehdejší doby….ufff. (12.05.2019)

» Uštipačný grécky pohľad na existenciu anglickej kráľovnej Anny Stuartovej na začiatku 18. storočia « 『 Keď som zistil, že toto obdobie zmapuje môj obľúbený bizarný režisér, tak som sa začal veľmi tešiť, až to uvidím na vlastné oči 』Tým povolaným je Yorgos Lanthimos, ktorý ma tentokrát takmer naprosto uchvátil, a to nielen trojicou úžasných ženských hereckých výkonov, že je trochu na škodu, ako dvaja scenáristi nedotiahli svoju víziu do dokonalosti, keď nechýbalo veľa, a mohľa vzniknúť podobná historická freska, ako legendárny Barry Lyndon. _Olivia, Rachel a Emma sú strhujúce, že každá dostáva svoj daný priestor - predviesť sa a zaujať filmové publikum, ktoré bude občas neveriacky krútiť hlavou, akej výzvy sa nezľakli. Myslím si, že pred tristo rokmi nemali ľudia bohvieaké vychovanie, a tak aj podľa toho sú štylizované jednotlivé charaktery, ktorí sú príliš extravagantní aj výstrední. Hodnoverne zachytená doba. Taktiež vyzdvihnem robotu d.p. Robbieho Ryana, ktorý používa fascinujúce „rybie oko,” čím sa stáva film sám o sebe - výstižnejším, nadčasovejším, skrátka, parádne vyzionársky filmový počin. A ten má k dispozícii bravúrny strih, hudbu, ale i výpravu a kostýmy, a tak máte presne taký pocit, akoby ste sa vrátili v čase, a sledovali skrytou kamerou dianie na kráľovskom dvore, kde vidíte také sekvencie, ktoré sa vám zdajú na súčasné pomery, ako určite neprípustné, ale vtedy to nebolo nič nevídané a neslýchané, úplná normálka. _ Jeden z konečne najlepších filmov, ktoré som zhliadol za kalendárny rok 2018-2019. (27.01.2019)