Dolls
Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Džó HisaišiHrají:
Miho Kanno, Hidetoši Nišidžima, Tacuja Mihaši, Kjóko Fukada, Ren Ósugi, Júko Daike, Kajoko Kišimoto, Cutomu Takešige, Nao Ómori, Kandži Cuda, Čieko Macubara (více)Obsahy(1)
Tři povídky inspirované nešťastnou láskou z tradičního loutkového divadla Bunraku. Macumoto a Sawako se velmi milovali a vše spělo k jejich svatbě. Rodiče rozhodli jinak. Přinutili Macumota, aby se s dívkou rozešel, protože mu již nevěstu vybrali. Zoufalá Sawako se pokusí o sebevraždu. Je zachráněna, ale ztratí paměť. Macumoto se cítí zodpovědný a vrací se ke své lásce. Hiro je šéfem japonské jakuzy, ale i když má vše, na co si vzpomene, cítí se velmi osamělý. Před třiceti lety pracoval v továrně jako dělník, jeho milá mu nosila každé poledne oběd a snili o životě. Hiro se ale vydal špatnou cestou. Nyní se vrací do míst, kde hledá ztracenou lásku. Haruna Jamaguči bývala slavnou zpěvačkou, ale po automobilové nehodě má znetvořenou tvář, za kterou se stydí, a skrývá se před světem. Možná slepý Nukui, její obdivovatel, bude mít trochu štěstí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (54)
Tři proplétající se, zvláštní, až bizarní "romantické" příběhy lidí na hranici příčetnosti. Jde o snímek velmi pomalý, tichý, vyprávěný přemýšlivě v předlouhých, poetických a vizuálně podmanivých záběrech, což nemusí sednout každému. ()
no, ziadne wau ako som cakal sa nekonalo. velmi pekny film, s peknou hudbou, peknou kamerou a nehorazne pomalym tempom. viac by som to zozral inemu aziatovi. mna to nechalo dokonale chladnym, ale ten koniec aj mna dostal. ale inac iba lahky nadpriemer. ()
Nu trochu jiný Takeshi, než na jakého jsem zvyklý. Kitano hrající rudou symfonii naplněnou smutkem. Pozvolné plynutí drží v dostatečné vzdálenosti nad vodou své pozorovatele a zároveň brnká na onu melancholickybolestnou strunu lásky dvou. Kdybych prožíval těžké období milostného života, řval bych svou rozklíženou bolest do polštáře jistě celou noc. ()
Nemuzu si pomoct, Kitana mam rad a pomale tempo pribehu mi taky nevadi (viz. Kim-Ki Duk), ale tohle je uz prilis. Co naplat, ze vizualni stranka je nadherna, kdyz se u filmu unudite k smrti!!! ()
Kdo tohle neviděl,neviděl ještě krásný film.Je to jeden nádherný obraz za druhým-kamera je naprosto unikátní.Opravdu ale jen pro náročné. ()
Tak toto bolo čudné aj na japonskú kinematografiu a Kitano si snímkom Dolls u mňa určite nepolepšil, skôr naopak. Nepomáhala ani Hisaishiho hudba, stále som dúfal aspoň v nejakú pointu, no film sa naďalej vliekol napriek krátkej stopáži a čím ďalej, tým viac sa zamotával. Toto už nie. ()
Další výborný film od Takeshiho Kitana. Tři povídky jsou představeny celkem neobvyklým, ale velice pěkným způsobem. První příběh film otevírá i uzavírá a je mu věnováno také nejvíce času. Naopak třetí příběh se začíná odvíjet zhruba po půl hodině filmu a jako první také spěje ke svému tragickému konci. Nejvíce se mi líbila povídka druhá – té ženy na lavičce mi bylo opravdu líto a závěr této povídky je pro mě nejsilnějším momentem celého filmu. Třetí příběh mě naopak nijak neoslovil, proto je to celkově „jen“ 9/10 Zatím se přikláním k nižšímu hodnocení s tím, že si to určitě pustím znovu a potom se uvidí. ()
Dalsi trpkosladky pribeh z japonskych filmovych dielni a dalsi pribeh, ktory zarucene vlezie divakovi pod kozu aj ked sa o to vobec nesnazi. Vynikajuca alegoria a zaujimavo poprepletane osudy hlavnych hrdinov v spojeni s krasnou Hisaishiho hudbou. Cely film nas presviedca o tom, ze sme len babkami osudu, ktory sa vie s nami kruto zahrat a nedopraje nam byt stastnymi. ()
Poetické, symbolické a teskné... ()
5 zásadních věcí do života: 1) máte-li chudou přítelkyni a chce si Vás vzít žena z vyšší vrstvy, zabijte chudou přítelkyni dřív než se o to pokusí sama a skončí Vám stejně na krku 2) chcete - li se dostat ke svému idolu - udělejte ze sebe mrzáka 3) je možné, že jako gangster potkáte svou dřívější přítelkyni jako důchodce 4) každý jednou zůstane sám 5) každý umře ()
Nevím, jestli jsem něco působivějšího kdy viděl. Takeshi nás zasypává smutkem. Atmosféra je hutná a není v ní ani zrníčko naděje. Když už to vypadá na jasný happy end, tak se najednou něco zvrtne a milému rákosníčkovi, stejně jako vám, nezbyde než oči pro pláč. Alespoň určité rozptýlení od myšlenky prořezat si žíly je tu jedině klasický Takeshiho specifický (mě velmi blízký) druh humoru. Už teď se těším na opětovné shlédnutí. ()
Aspoň mě Kitano vždycky nadchne, nad jeho filmem se zamyslím, a po shlédnutí si třebas ještě mnohokrát vzpomenu, a nejinak tomu bylo zde. Další překvapení, ve kterém je ale divák srozuměn držen receptem Takešiho Kitana. ()
Pro mě asi nejlepší dílo od tohoto režiséra. Film líně plyne, člověk se snaží pochopit, co se odehrává před jeho očima a pár posledních záběrů mu složí veškeré příbehy do nádherné skládanky. ()
Za chyby se platí. A za ty v lásce dvojnásob. Loutkař Takeshi Kitano zvolil velice stylové pomalé tempo, doplnil jednoduchou, avšak sugestivní hudbou, vybral si své panenky a jal se náznakovým vizuálně-narativním stylem vyprávět tři příběhy o nenaplněné lásce, které mají až nepříjemně mnoho společného. Uvědomil si totiž velice důležitou věc: Pod neviditelnýma rukama lásky jsme všichni jen ty panenky. Stačí vyměnit hlavičku a oblečení a může se vyprávět další příběh... ()