Srdce v Atlantidě

Uniklo mi něco? Myslím, že ne. Ono se tam toho jen stalo tak málo. Co mě ale mrzí nejvíc, tak to, že tam nejsou vysvětlené určité souvislosti - kdo jsou ti Ničemní muži (nebo Nízcí lidé?... prostě Low Men) a proč po Tedu Brautiganovi vlastně jdou? Už jen to, že si musíme domýšlet věci jako co má vlastně za schopnosti a jaktože je od něj pochytil i ten chlapec, je podané dost odfláknutě, že musíte dávat setsakramenskej pozor, abyste to zachytili. Částečně znám postavu Teda Brautigana z Kingovy série Temná věž, takže vím, jak nás film o dost věcí ochudil... nebo spíš nechal si je pro sebe. I když ona je taková už i ta samotná povídka, kterou jsem nečetl - prostě Tedovu pravou identitu neodhalí. Ale má dostatečnej potenciál zaujmout? Podle mě moc ne. Nevím, možná se mýlím. Ale taky vím, jak dokáže lidstvo Kingovi podlejzat za cokoliv, co napíše, nehledě na kvalitu. Je pravda, že to mizerné dětství (se záblesky štěstí), ten vztah s matkou, rivalita s partou tyranů (trochu připomínající Kingovo "To") a seznámení se záhadným nájemníkem, to vše je tak nějak retro pěkné. Vůbec mi k tomu ale neseděl název Srdce v Atlantidě - ve filmu se o Atlantidě sice mluví, ale kontext chybí, bych řekl. Nehledě na to, že jsem se dozvěděl, že v Kingově povídkách jde o karetní hru "Srdce", takže úplně mimo tento film. S čím jsem spokojený, tak samozřejmě Anthony Hopkins a celkově ta atmoška, ale vždy mě prudí, když divák musí tápat, i když by nemusel. Proto hodnotím tak nízko - nebo proto, že jsem Nízký muž? Jinak nejvíc mě na celém filmu překvapilo, že píseň "Only you" není od Elvise Presleyho, ale od The Platters. To jsem se opravdu dozvěděl až nyní... a myslím, že hromada lidí také žije v iluzi, že to zpívá King of Rock and Roll. (20.11.2021)

Hodně příjemná věc s tradičními Kingovými tématy a postavami (přechod z dětství do dospělosti, šikanující výrostci, pronásledovaný hrdina se zvláštními schopnostmi), která mísí hřejivé vzpomínky na dětství s mírným tajemnem a napětím a připomene jeho klasiky. Hodně tomu dává Hopkins se svým minimalistickým herectvím, kdy jako by nehrál, ale jen stál, mluvil a byl charizmatický. (25.01.2020)

Celkově by se dalo říct, že tenhle film není ničím extra vyjimečný a přesto jdu s hodnocením na čtyřku. Takže proč? Protože tam hrál jako vždy bravurně můj topkový  Anthony, protože se mně líbil soundtrack a protože to mělo zvláštní atmosféru, která mně právě dnes sedla. Bobby buď rád jak jsi dopadl s tou prazvláštní schopností, kterou oplýval Tedy. 80% (26.05.2021)

Začnu s klady tohoto filmu: snaží se držet předlohy (tedy její první části) a oplývá příjemnou atmosférou dětství v americkém maloměstě 50. let. Sir Anthony Hopkins odvedl (jako vždy) skvělý výkon, moudré věty v jeho podání zněly přirozeně, pravdivě, výpadky vědomí působily přesvědčivě... přesto jsem v závěru postrádala hlubší pohnutí, více emocí. A tenhle film je především o emocích, provázejí diváka celou stopáží, jenže takřka nekolísají, postrádala jsem nějakou gradaci, alespoň chvilkový posun od melancholie k něčemu výraznějšímu. Přirovnala bych to k pohledu na jezero při západu slunce: je to hezký, příjemný pohled, jenže je bezvětří, na hladině se nepohne ani vlnka, nevnímáme energii, nevnímáme dynamiku, jen mírný, stabilní, sladkobolný pocit. Opět váhám, zda hodnotit 3* (což je málo) nebo 4* (což je moc). "Srdce v Atlantidě" zanechalo sympatický dojem, nicméně neuchvátilo mě a naprosto chápu jedince, kteří se u tohoto filmu nudili. Možná to ani lépe natočit nešlo, předloha je taky velmi pomalá. Pro mě je to pěkných, kvalitních, avšak nikterak světoborných 69%. (16.04.2009)

Predlohou pre tento film bola kniha Stephena Kinga Srdce v Atlantídě, ktorá bola zostavená z pôvodne vôbec nesúvisiacich 5 poviedok, ktoré však King upravil tak, aby spolu aspoň trochu súviseli. Film však spracúva len jednu z nich - Ničemní muži v žlutých pláštích, ktorá síce bola nosnou poviedkou celej knihy, no mne sa viac páčila poviedka Srdce v Atlantídě, ktorá sa zamerala na Bobbyho vysokoškolské obdobie a ktorej sfilmovania sa už určite nedočkám, vzhľadom na to, že jej názov prebrali tvorcovia tohto filmu. Pri Kingových adaptáciách veľa záleží na režisérovi. Keď sa toho chopí kvalitný tvorca (Kubrick, Reiner, Darabont, Singer), vznikne majstrovské dielo, no v rukách slabého režiséra môže aj vynikajúca predloha dopadnúť katastrofálne (To, Řbitov zviřátek...). Scott Hicks určite patrí do prvej skupiny a vzhľadom na to, že predloha bola z tých slabších, film ma milo prekvapil. Síce sa počas celého filmu nič zaujímavé nedeje, no celý čas na vás dýcha príjemná retro atmosféra, vďaka čomu film pokojne plynie a nedovolí vám nudiť sa. Príjemný film, po ktorého skončení nebudete nadávať, že ste premrhali hodinu a pol svojho života, no na ktorý si o týždeň-dva ani nespomeniete. 70% (02.10.2005)