Záře

Hicks fantasticky zvládá přechody mezi lehce depresivní atmosférou Davidova rodinného krbu a naopak naději vzbuzující náladou pokaždé, když se hlavní postava ocitne v okolí piana/klavíru či ještě lépe za ním. Konečný výsledek je tak zručně namíchaný (a zahraný - Rush ftw!, ale nerad bych opomenul Taylora a Muellera-Stahla), že dokáže u člověka vyvolat nebývalý nápor životního optimismu. A to je občas k nezaplacení. (31.05.2011)

Neskutečný výkon Geoffrey Rush je opravdu tím nejlepším, co tento film nabízí. Bez něho by to bylo jen průměrné životopisné drama jednoho úspěšného klavíristy. Sice se neobjevuje po celou dobu, ani ne vlastně v polovině snímku, ale i tak je nezapomenutelný. Přestavitelé mladého umělce Davida Helfgotta hrají celkem obstojně a Armin Mueller-Stahl jako jeho šíleně posedlý otec je také velmi dobrý, ale na Geoffreyho to přeci jen nestačí. A nesmím zapomenout ještě zmínit hudbu, která je tu velmi podstatná a skvělá. (13.12.2015)

Neskutečný snímek o pianistovi, kterého hudba dohnala až za hranici normálna. Strhují opus podaný geniálním Geoffrey Rushem není jen nějakým úhledným schématem "nešťastný génius", jakých bylo v poslední době k vidění hodně, je to příběh, který má dar strhnout těmi nejobyčejnějšími lidskými věcmi. Umění je obět. Někdy až příliš krutá. (14.02.2004)

Film, na který se nezapomíná! Geoffrey Rush i Noah Taylor byli prostě úžasní... A co teprv Armin Mueller-Stahl! K tomu Rachmaninova hudba, která ve filmu funguje coby jakýsi tmel. Příběh Davida Helfgotta má sílu. Je v něm spousta smutku, frustrace, ale i radosti. Jsem rád, že byl zfilmován. Nemám co vytknout. 10/10. (18.10.2011)

S hrůzou jsem zjistila, že jsem zapomněla ohodnotit jeden z mých nejoblíbenějších filmů, přitom ho uvádím v profilu! Tak honem za pět a kdyby to šlo, dám i víc: za Rushe, za Armina Muellera-Stahla, za Sira Johna Gielguda, za Rachmaninova, za všecko! Vynikající film, všechno je přesně, jak to má být. (22.03.2011)