Rabbit Proof Fence

Neveselý příběh z neveselého období pro australské domorodce. Kenneth Branagh, v civilu fanatický milovník Shakespeara, zde coby fanatický vykonavatel rasistických zákonů a šílený eugenik "Mr. Devil", rozhodnutý pomoci od psacího stolu těm ubohým zabedněným Austrálcům za každou cenu, i kdyby o žádnou pomoc vůbec nestáli. Není mi ten chlap odjakživa sympatický, takže tahle role mu myslím skvěle sedne. V dílčí záporné roli se objeví i klaďas Gulpilil, jehož postava zdánlivě zlověstného stopaře ale nedostane moc prostoru a ke konci podivně vyšumí do ztracena. Tak nějak vyšumělý mi vlastně přišel i celý děj, bez tempa, bez většího napětí, mnohasetkilometrový útěk dětí polopouští se smrskne do několika schématických obrazů. Ale výpovědní hodnota je vysoká a člověk si o téhle skutečné události může přečíst i knížku, nebo aspoň zapátrat na netu. (10.04.2023)

Doslova mně iritují filmy, v nichž zajímavý a znepokojující námět zahluší přehánění a tendenčnost. Často výborné zpracování je pak zbytečně snižováno černobílým viděním světa - za všechny třeba Mullanovy PADLÉ ŽENY. Trochu jsem se před zkouknutím RABBIT-PROOF FENCE obával stejného prohřešku. O to větší bylo mé milé překvapení. Mohu s klidem v duši konstatovat, že v případě tohoto snímku se "zjednodušené a (byť s dobrým úmyslem) zkreslované pojetí světa" nekoná. Phillip Noyce předkládá civilní a uvěřitelný příběh, v němž grázlem není nikdo zbytečně a kde ti na "špatné straně barikády" nenosí všudypřítomný zlý výraz, neříkají automaticky zlé věci nebo přinejmenším při jejich hláškách nenaskakuje zlověstný tón. Phillip Noyce prostě podává příběh tak, jak se mohl skutečně odehrát. Druhou stranou mince je fakt, že to snímku může pro některé ubírat na zajímavosti, spádu či atraktivnosti. Nepříliš bombastický příběh však dává o to více prostoru pro hru s obrazem (výborná kamera) a zvukem (vynikající Peter Gabriel). A toto se Noyceovi povedlo na jedničku. Shrnuto a podtrženo: Realisticky zpracovaný příběh o tom, že "rasová čistota" nebyla vždy jen doménou Hitlera & comp. (13.11.2004)

Když v 30. letech 20. století australská vláda umisťovala domorodé děti do sirotčinců, byl to vlastně "pokrok", protože ještě na začátku téhož století bílí přistěhovalci původní australské obyvatele zcela beztrestně zabíjeli jako škodnou! - Počet takových dětí jako byla Molly a její sestřenice se odhaduje na 50 až 100 tisíc dětí! Když vezmeme v úvahu, že domorodých Australanů je dnes zhruba 400 000, jedná se o obrovské číslo! Odebrané děti byly umísťovány do bílých rodin nebo do sirotčinců, kde bujelo násilí všeho druhu vč. sexuálního, dokonce v nich děti byly zneužívány k medicínským experimentům, k testování léků apod. - Je strašlivé, kruté a nepřijatelné odtrhávat děti od matek, matky od dětí a je to stejně odporné, ať hon na děti pořádá ve 30. a 40. letech A.O.Neville, západoaustralsky komisař pro záležitosti původních obyvatel, nebo v současnosti v Evropě tzv. Juvenilní justice či v Norsku Barnevern a nic na tom nemění, že stát a jeho úředničtí pochopové to "myslí dobře"!!! (20.02.2015)

Režijně obyčejný, kamerově výtečný a příběhem velice silný film. Tři australské napůl domorodé dívky se vzepřou obvyklé úřední praxi spočívající v "táborové" převýchově na bělošský způsob života a rozhodnou se utéci z lágru zpět za mámou - tisíce mil divočinou. Směr jim dává jen plot postavený napříč kontinentem jako ochrana proti králíkům... Jo! Trailer: http://www.csfd.cz/film/43336-rabbit-proof-fence/videa/ (17.02.2011)

Silný příběh, který je ale podle mně natočený příliš neinvenčně. Celé mě to nějak míjelo, i když jsem si samozřejmě uvědomovala hrůznost a zvrácenost "šlechtění". Ani Kenneth Branagh to nezachránil, i když měl pár prima monologů - u promítačky a při diktování dopisů. A konec mě taky zklamal. Dovyprávění příběhu mimo obraz nemám prostě ráda. Ale za shlédnutí Rabbit Proof Fence stojí. Jen už se k němu nebudu vracet. (03.05.2012)