Mladý Karl Marx

Něco málo o podstatě kapitalismu - a kapitálu ... a v neposlední řadě o dvou vzdělaných revolucionářích, kteří ji dokázali pojmenovat, neboť - ač nevzešli z nuzných poměrů, vnímali bídu života proletariátu ... jakkoli se nad tím výrazem můžete útrpně usmívat či přímo ošklíbat. Jenomže tím si nepomůžete - a především: Vůbec nic tím nezměníte. Dějiny naší civilizace se nikdy neubíraly, neubírají - a dozajista se ani nebudou ubírat těmi nejrovnějšími, nejsolidnějšími a vůbec po všech stránkách nejsprávnějšími cestami. Nebýt bouřícího se proletariátu a jeho vůdců, nebýt dlouhé historie tvrdých a mnohdy krvavých střetů, nebylo by ani žádných ústupků ze strany velkokapitálu - a neexistoval by kapitalismus ve své poněkud změkčené, vypolstrované podobě ... vypodložený polštáři, které ho činí přinejmenším z našeho středoevropského pohledu o poznání snesitelnějším - ne snad spravedlivým, ale alespoň o něco málo SPRAVEDLIVĚJŠÍM. (Nesmíte ovšem příliš zdvihat zrak k dalekým obzorům, to byste mohli třeba začít zkoumat globální rozpínavost a nenasytnost kapitálu.) 4,5* ... za férový přístup k tématu - a za výstižné zpracování, které v dnešní době působí tak trochu jako zjevení z jiného světa. (30.04.2018)

No nevím, obě manželky - Marxe i Engelse zde byly vylíčeny jako super tolerantní ženy, které své zapálené muže v touze po změně společnosti ještě o něco převyšovaly. Jestli je to pravda, tak měli oba pánové velké štěstí a zřejmě i díky nim se dokázali zapsat do dějin. Osobně mi přišlo obohacující vidět Marxe, kterého si nevybavuji jinak než jako zachmuřeného postaršího kudranatce, že byl také mladý a dokonce dovádivý:) v posteli. Za životopisný film ale tento snímek vydávat úplně nelze, jednalo se jen o krátkou výseč z jeho života. (06.05.2018)

„Nebuďte jako Luther. Sotva zničil katolické dogma, založil druhé, stejně tak netolerantní.“ Málo alkoholu, špíny a děvek, nedostatek násilí a další šrámy na realističnosti biografického materiálu. Film sám však není biografií, spíš nereálnou utopií, podobně jako komunismus sám. Jedno ale zachycuje věrně: zrození fejku a narcismu zneužitím bídy již zneužívaných. Hledání vlastní slávy chozením po zádech mas, za které se tito rádobyfilozofové údajně bijí. Zatímco Manifestem tehdy boj dvou zel (kapitalismus a komunismus) začal, film jím naštěstí končí. Kdo se chce podívat na lepší analýzu bídy dělnického století, nechť shlédne The Mill nebo i North&South, kde se mezi řádky lze dozvědět mnohem víc, a to rovněž v prudce romantickém, nedokumentárním podání. (18.07.2018)

Blahovi sa pri tomto filme muselo spotiť čelo. My ostatní sa len znudene prevaľujeme na gauči a čakáme, kedy tento meeting SMERu konečne skončí. TV film, ktorý ale nie je TV a snaží sa hrať na niečo väčšie však nezaujme absolútne ničím. myšlienky sa odomňa odrážali, atmosféra skoro žiadna, nesympatickí herci a to celé v dlhej minutáži. Trošku tej historicity a náznak toho, ako mladým, perspektívnym komunistom dokáže zajebať v lebeni a napíšu Manifest. 1 z 5 (08.11.2018)

Teď, v letech, mě opravdu mrzí, že jsem se nevěnoval marxismu v době, kdy jsem k němu měl nejblíže (v NDR na Vysoké, pod kuratelou ohnivého profesora Robela - ocenila ho i Gudrun Thomschke a poslala mu vzdušný polibek; "zurückgeküsst hat er nicht", potom jen s lítostí poznamenala). Komunistický manifest (správně: Manifest Komunistické strany) vyšel v Londýně, v únoru 1848). Měl bych si ho alespoň jednou přečíst a prověřit, co všechno se za těch rychle se naplňujících 200 let změnilo. Strašidlo pořád běhá světem a proklamace typu: "Nutí všechny národy, aby přijaly buržoazní způsob výroby, nechtějí-li zaniknout; nutí je, aby u sebe doma zaváděly takzvanou civilizaci", jsou stále platné. Všechno je jen povýšeno na "humánnější bázi". Film o mladých revolucionářích (nemyslím jen Marxe a Engelse) má trochu jinou atmosféru, než bych mu sám přisoudil. Také myšlenkově není film docela urovnaný. Nicméně energie, se kterou do toho šli, je tu patrná. Pozn.: Myslím, že po letech protikomunistické indoktrinace se stírají některé zásadní rozdíly, třeba mezi Marxem a Stalinem - to je ale chyba. A ještě si dovolím citovat Karla Kosíka (Předpotopní úvahy, 1997): "... obzor dnešních restaurátorů kapitalismu je natolik zatemněn nejvulgárnějším ekonomickým determinismem a peněžním fetišismem, že již nejsou schopni rozpoznat čemu slouží a co prosazují. Nad pokleslým realismem jejich interesů kamuflovanýc obranou "křesťanských hodnot", vyniká autor Kapitálu jako ztělesnění revoluční romantiky a poetického idealismu." (Pozn. termín "interes" má u Kosíka specifickou hodnotu) (07.10.2019)