Padlí andělé

Nerozumím těm, kteří Kar-Waie běžně odsuzují a dávají stranou jako filmaře se smyslem pro dlouhý a nudný záběr, s řadou festivalových póz a svévolných manýr (ne že by Fallen Angels bylo typickým zástupcem pro vše zmíněné). Režisérský rukopis jako manýra? Dobře, poslední etapa filmů jako 2046 nebo My Blueberry Nights jisté nedostatky vykazuje. Ostatně: málokterý Kar-Waiův opus je čistý a bez jediné chybky. Ale ten pestrý svět, žánrová nezařaditelnost (především díky tomu Kar-Wai spadá do Asie, zároveň si bere své i z evropské a zámořské kinematografie), nespočet nápadů a očividná láska k řemeslu - zdá se to jako manýra? Fallen Angels je typický produkt režisérovy "školy", příběhy se prolínají a režisér se nebojí jednu linii v pravý čas utnout a třeba se k ní vůbec nevracet. Nebo si jen propůjčí postavu a posadí jí do prostředí nového. V záplavě neonů sledujeme romantické bloudění, poetické obrazy i humorné repliky, stejně jako dramatickou zápletku, střelbu a její "krvavé" odlesky. Příběh sám o sobě nehraje tak zásadní roli, u Kar-Waie je nutné mít smysl pro "just feel" sledování, městské "voyeurství", nechat se strhnout atmosférou, symbolikou režiséra a oblíbenými, vždy nadpozemsky nasnímanými motivy, doprovázenými stylovým soundtrackem a k tomu všemu soucítit např. s nějakou postavou a najít se v nějaké scéně. Nechybí ani hodiny, dým, neony, jukeboxy, trhané záběry, nadzemka... made by Kar-Wai (v nejlepším tvůrčím období). Ano, i pro tohle se pět hvězd dává (a ten závěr!). │100% (02.11.2007)

„Nikdy nezapomenu, jak chutnal.“ Některé vztahy jsou jako jídlo z fast foodu. Rychle sníst a pokračovat dál. Nezbývá čas na konverzaci, lidské životy jsou již pouze konzervovány. Svět nabízí tolik chutí, že vzniká přirozená potřeba zkoušet stále nové a nové. Jenže čeho dosáhneme? Vyprázdněnosti a poznání, nakolik stejné může být napohled jiné. Povrch, který Wong Kar-waie se všemi jeho obrazovkami, neony a zrcadly tak fascinuje, klame. Neprozrazuje, co se skrývá uvnitř a neprozrazují to nakonec ani vnitřní monology několika vypravěčů. Pravdu musíme hledat mezi tu pomalými a dlouhými, tu rychlými a krátkými záběry. Mezi momenty mlčení a momenty ohlušující střelby. Nepravidelným rytmem a ledabylým střídáním objektů jeho zájmu nám Wong brání, abychom Padlé anděly sledovali jako kterýkoliv jiný vztahový film, operující s určitou sadou vyprávěcích konvencí. Stejně jako hrdinové, řídí se i vyprávění vlastními pravidly, nutí nás být ve střehu a hledat si vlastní cestu k pochopení příběhu. Stejně jako na lásce, je i na Wongově filmu krásné, že jej bezezbytku pochopit nelze. Právě pro ono neustále unikající, nezachytitelné „něco“, nemá smysl s konzumací otálet. 80% Zajímavé komentáře: Marius, ancientone (20.05.2016)

Ten film mě do sebe v první polovině dokonale vtáhnul, zaujal svým obrazem, ale i postavami - a jakmile jsem byl teda v něm, jako by Wong nevěděl, co teda se mnou. Jako by vtáhnout mě bylo to jediné, o co mu šlo. Jenže stačí to i na těch 100 minut? Něčemu od něj už ty čtyři hvězdy dát musím, tak třeba tomuhle, ale nemůžu se zbavit dojmu, že Wong moc vsází na sílu své estetiky. (05.07.2017)

Fallen Angels jsou audio-vizualne fantasticti, atmosfera neonoveho Hong Kongu je super, storyline dvou business partneru - zabijaku je chytlava a ta zena je dokonala (pri klipove masturbacni sekvenci jsem zacal seriozne uvazovat o maximalnim hodnoceni). Nechapu, proc se toho Kar-wai Wong nedrzel, mohl to byt skvely film. Uz ale pomerne zahy rozjede uplne stejny (a tentokrat jeste mnohem vetsi) pruser jako v Chungking express - napali tam jinou storyline, ktera s tou puvodni az na par detailu totalne nesouvisi a hlavne je absolutne o nicem. Po nateseni z krasne neo-noir sexy prvni casti pak jen znudene a znechucene sledujete nemeho posuka, jak nataci sveho otce na zachode a nuti kolemjdouci jist zmrzlinu. Sorry, ale tohle Wong opet kapku (a uplne zbytecne) nevychytal. "Everything has an expiration date." 6/10 (30.09.2010)

Skoro až bladerunnerovská atmosféra neónovéhoho nočného Tokya, prudko krájatelná, so sugestívnou, detajlnou kamerou na pozadí trochu uletených príbehov. Keby sa Wong venoval len killerovi a nezasieral sa tým kryplom (nechápem), mal by film oveľa väčšiu súdržnosť. Takto sa zbytočne rozpadáva a divák nudiac sa čaká, kedyže sa vrátime k pôvodnému tématu. Chápem to tak, že ako bolo v úvode filmu zanznačené: "každý potrebuje svojho partnera", teda rozohratá patria medzi "tým, ktorý koná" a "tou, ktorá rozhoduje", mala byť jednoznačný ústredný motív. Miesto toho je zbytočne kúskovaný príbehovo bezvýznamnými epizódkami vedľajších postáv a ich emociálnymi stavmi. (12.03.2006)