Režie:
Jaroslav BalíkScénář:
Jaroslav BalíkKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Karel MarešHrají:
Nelly Gaierová, Ota Sklenčka, Jiřina Štěpničková, Marie Rosůlková, Eva Svobodová, Marie Brožová, Jiří Kostka, Nataša Gollová, Blažena Slavíčková (více)Obsahy(1)
Děj se odehrává v domově důchodců a vytváří mozaiku životních osudů starých lidí, kteří se snaží nalézt vztah k sobě i k životu v těchto specifických podmínkách. Každý z jeho obyvatel má svůj osobitý přístup k životu a jeho základním hodnotám. Největší zajímavosti titulu, který je poznamenán viditelně chladným realizačním přístupem, jsou hodnotné výkony herců starší generace. Někteří z nich vystoupil před kamerou po dlouhých letech a bohužel již naposled.
Jaroslav Balík několikrát prokázal citlivost vůči příběhům starých lidí (viz Romeo a Julie na konci listopadu), avšak jeho ještě častější zaujatost ideologicky vhodnými látkami jej společensky znemožnila a posléze vedla i k úpadku jeho tvůrčích sil. Konečná stanice se odehrává v domově důchodců a sleduje vztahy mezi několika jeho obyvateli, jejich různé přístupy k životu i rozdílné osudy, kterými byli poznamenáni. Ve filmu natočeném dosti chladně a jakoby nezúčastněně se ovšem setkáme s řadou známých osobností.
(oficiální text distributora)
Recenze (29)
Bez ohledu na dobu vzniku stále (a patrně trvale) aktuální snímek, který diváka tak nějak jemně upozorňuje, co ho v budoucnu, bude-li dostatečně dlouho živ, v té či oné formě čeká. Z tohoto důvodu jde o dílo notně deprimující, natočené ovšem s nadhledem, kvalitními herci (mj. řada hvězd 30. a 40. let - Gaierová, Gollová, Štěpničková, Dohnal) a smyslem pro humor, takže je ta neradostná tématika místy odlehčená docela vtipnými momenty. ()
Skvělí herecké výkony starých skutečných es naší kinematografie i divadla - Oty Sklenčky, Nelly Gaierové, Jiřiny Štěpničkové, Nataši Gollové, Blaženy Slavíčkové, Jiřího Dohnala a dalších mě donutily, abych filmu dal možná slabších pět hvězdiček. Spisovatele Zdeňka Pluhaře jsem měl vždycky moc rád a kdysi jsem četl i tuto jeho knížku o životě v domově důchodců. Jak dovedl mistrně vykouzlit různé postavičky, tak je Jaroslav Balík představil i na filmovém plátně. Takový předseda samosprávy Prokoš - jako by si sám ze sebe dělal legraci (jako ve skutečnosti známý poctivý straník), když přednášel na schůzi důchodců; a právě tak i Jiří Dohnal v jedné ze svých posledních rolí... Čtenář Rudého práva, který nesměl být ničím rušen, A ostatně i přiznání o tom, jak se někteří herci nehodili do schématu her 50. let (Nelinka Gaierová). Všechno svázané uctivou a vřelou láskou dvou stárnoucích umělců... ()
6/10 V prvni chvili mi to prislo jako ceska "obdoba" Keseyova hnizda v domove duchodcu a cekal jsem tlak na pilu podepreny slzami. Nestalo se tak, a to me mozna dobre. Neni to mozna tak barevne jako Babi leto, ale docela to vystihuje okazmik, ktere ceka ty z vas, kteri se chystaji dozit vyssiho nez maleho mnozstvi veku se vsim, co k tomu parti - nemoci, psychicke problemy, ztrata rodiny - zkratka parada. Obycejne problemy obycenych lidi zahranych squelymi herci presne v tom duchodovem veku. Budova skoly mi sice jako odpovidajici misto pro DD (nebo seŇor klub jak se ted moderne pojmenovava) neprisla, ale ty osudy vevnitr zas tak mimo nebyly. Jak jsou filmy nevhodne pro deti do 18 ;]] let, tak toto je zase obracne film nevhodny pro dospele od 60 - i kdyz s mistnim posouvajicim se duchodem bude jeho pristupnost taktez posunuta.... ()
"Kdyby bylo nějaké zpátky, tak tady nebudu zaclánět.." Ze začátku poněkud šedivý film z prostředí domova důchodců, "kde se žije jen minulostí" . Příchodem Nelly Gaierové, bývalé herečky, která tvrdí, že "život je jenom komedie, hlavně abych ve své roli byla dobrá," se vše rozsvítí. Spolu s Otou Sklenčkou doslova září a jakýmsi vrcholem je její pěvecké číslo. Scenaristiky trošku krkolemný ten dočasný odchod "Sandry" z domova, ale jinak hezká hlavní linka příběhu. Jinak se ve filmu setkáváme s pleaádou tehdejší starších herců, které mnohdy stále umí sehrát zajímavé figurky. Když se třeba do sebe pustí Nataša Gollová s Evou Svobodovou ("trhni si nohou ty nádhero" :D) je to k popukání. ()
Krásný poetický příběh s dokonalou ústřední melodií pro klavír a orchestr od Karla Mareše. Překvapilo mě, kolik scén bylo točených v Pardubicích a v okolí. Tento film mám rád, i když je dost depresivní a místy až moc hloubavý a nudící. Vynikající Ota Sklenčka... Některé staré dámy moc přehrávají a jsou místy příliš teatrální... Zapomenutý a zakopaný film... ()
Reklama