Posel

Snímek je v úvodu poněkud roztěkaný a v úmorném vedru bloumá z místa na místo - jakoby v rozlehlém, nákladně zařízeném domě a v jeho okolí teprve hledal inspiraci. Když se konečně začne ubírat tím správným směrem, je už prakticky pozdě, neboť ani on, ani já nedokážeme sebrat myšlenky a soustředit se na vlastní příběh. Kromě toho mi není nijak extrémně sympatická ústřední milenecká dvojice - a vlastně ani chlapec, který se pokouší porozumět komplikovanému, třídně rozdělenému světu dospělých ... a tak mě jejich osudy navzdory silnému sociálnímu podtextu přehnaně nedojímají. P.S.: Druhá časová linie je v tomhle případě lehce matoucí - zbytečně narušuje plynulost děje a spíš mu škodí, než aby mu pomáhala. (13.03.2012)

Román L.P. Hartleyho se pod rukama "scénáristy" Harolda Pintera proměnil ve skutečně silné dílo. Tento příběh chlapeckého dospívání a nelehké konfrontace se skutečným světem, který je zároveň hořkou analýzou života vyšších anglických kruhů začátku dvacátého století, opravdu stojí za to. Julie Christie, která nemá ve svých milostných touhách příliš volnou ruku, a Alan Bates, jenž svým způsobem připomíná onoho milence lady Chatterlyové. Dokonalý pár, jehož vztah je vnímán a deformován dětskýma očima jejich poslíčka, jenž ještě jeho konání nechápe, ale zřejmě by ho byl jistým způsobem rád účasten. Působivý je i Edward Fox jako aristokrat, který se nechává pasivně unášet dobou a konvencemi. Snímek je zajímavě vypravován - sotva postřehnutelné, ovšem postupně se stupňující retrospektivy -, velmi dobře režírován a vyniká zajímavým a chytře vybraným hudebním doprovodem. (20.07.2006)

Tomuto filmu se dají vyčíst snad jen dvě věci: je téměř dokonalý (Joseph Losey + Harold Pinter + Dominic Guard) a je z prostředí, které nemám rád. Výjimku mohu udělit jen tehdy, pokud dokonalost má nějaký smysl, a "šlechtické vztahy" přesahují svoji třídu (upper-class) a dobu (počátek minulého století). V obou případech mám pocit, že k obě podmínky byly splněny (ostatně také jsem měl v Leově věku rád svoji tetu). Pseudo-soudobá hudba Michela Legranda patří samozřejmě také k oněm "dokonalostem". (01.11.2016)

Dokoukáno s největším sebezapřením. Nuda, nuda a ještě jednou zoufalá nuda - asi je to natočeno velmi dobře, ale tenhle film mě v podstatě úplně minul. Začínám mít po krk všech těch filmů, kde je svět dospělých vnímám "nevinným" prizmatem nějakého děcka - k čertu už s tímhle nastokrát provařeným přístupem. (19.03.2012)

Zdánlivá předválečná idylka, zdánlivý poklid anglického aristokratického venkova, vášeň spojující nerovný pár a její bezděčný svědek na hranici mezi dětstvím a dospělostí – dalo by se říct, že Pokání odehrávající se o pár let dřív s tím, že Robbie a Cecilia jsou manipulátorští zmetci a zamilovaná třináctiletá osůbka je jejich svědkem a pomocníkem od začátku. Ale přece – tam, kde mi Pokání přišlo sterilní a vykonstruované, tady bez přemáhání věřím živočišnosti postav pod chladnou slupkou a kastovní problematice, kde rodičové odmítají provdávat dcery za mládence s holou... vyhlídkou na budoucnost. Podíl největší nesou ocelová magnólie Julie, živočišný milenec lady neChatterleyové, chlapec prožívající poslední prázdniny dětství, kamera a melancholicko-dramatické tóny klavíru. (11.07.2013)