Rozdvojená duše

Až záverečná pol hodinka prebrala k životu. Do daného momentu mi to strašne pripomínalo Hitchcocko-v neskorší snímok "Marnie", v ktorom hlavná postava prepadla svojej duševnej deformácii na základe nejakého vizuálneho "spúšťača". Tu sú to tmavé čiary na bielom podklade, tam to bola červená farba. Akoby Alfréd čerpal námet zo samého seba. No a keďže tamtomu som udelil tri, pri tomto neurobím výnimku. (10.07.2017)

Inu, bavil jsem se v podstatě skvěle. Jenže trochu jinak, než Hitchcock původně zamýšlel. Je to podobné, jako když notorický béčkař natočí nezvládnutou žánrovku, která vás rozesměje spolehlivěji než oscarová komedie. Přitom má Hitchcock štěstí, že své filmy rád odlehčoval humorem a s odstupem let se stírá hranice mezi tím, co kdysi myslel vážně a co mělo být k smíchu. Hitchcockova představa o psychoanalýze byla těžce naivní a mimo jakoukoli realitu už v době vzniku, dnes působí skutečně směšně. Milostný vztah mezi svými hrdiny buduje Hitchcock pomocí těch nejpokleslejších způsobů červené knihovny. Z hereckého projevu Gregory Pecka by člověk nepoznal, že před ním stojí jedna z legend filmového plátna. Ingrid Bergman sice charisma vyzařuje na všechny strany, jenže hraje ultimátní husu, jakých si asi moc za svou kariéru už nezopakovala. Místo napětí mi mistr tentokrát naservíroval něco, co se nechtěně blíží parodii sebe sama. Celkový dojem: 65 %. (26.01.2013)

(1001) I když to je ze začátku trochu zábavné, sledovat ploché bezkrevné figurky pokoušet se vyvozovat z detailů bez kontextu pravdy o životě, tak při celovečerním formátu to může diváka silně unavit a neuspokojit. Ale možná jsem jenom zaujatá, protože film, co takhle znevažuje básníky, si o to vyloženě říká. U filmu s tímto přístupem k emocím nemám moc možností k rozjímání kromě zasněných odhadů, kolik centimetrů asi měří Gregory Peck. Můj další problém je v tom, že velmi špatně přijímám temnotu ve filmech, které jsou doplněny rozjásaným orchestrálním doprovodem. Proslulý sen je rozkošný, ale zbytek filmu je hodně statický, drama příliš chtěné v kontrastu s tím, jak nechtěně směšně některé (klíčové) situace působí. (14.06.2015)

"Ženy sú najlepšie psychoanalytičky, pokiaľ sa nezamilujú. Potom sú z nich najlepšie pacientky." Zaujímavá štúdia paranoje alebo úzkostného komplexu viny. Spojenie Gregory Peck a Ingrid Bergman nemohlo dopadnúť zle a taktiež hitchcockovská pointa priniesla (ne)očakávané vyvrcholenie. Hoci ma scenár potešil, film skĺzal do občasnej nudy, no osobitnú pochvalu si zaslúži najmä desivá nočná mora - ako to asi funguje v našom podvedomí? (17.03.2010)

Obdivuju Alfreda a jeho nevyčerpatelnou studnici nápadů se špičkovými scénáři. V Rozdvojené duši nám opět předvedl velice originální námět i scénář ( který různí scénáristé rádi vykrádají i dnes - hlavně ten konec), k tomu přimíchal koktejl vynikajících hereckých výkonů a výslednou lahůdku zalil polevou z pořádně mrazivé atmosféry. Všichni tu vyzdvihují snovou scénu, já ji vyzvednu také. Opravdu správně popletený sen, kterých mívám za týden tucet. . . Asi jsem zralý na psychoanalýzu :) (18.07.2007)