Závrať

V první polovině se občas daří Hitchcockovi vytvořit nějaký napětí a dá se říct, že se mi Vertigo celkem líbilo, což jsem moc nečekal. Ve druhý polovině ovšem dojde k dost ujetýmu zvratu v ději a od tý chvíle už mě to vůbec nebavilo. Navíc mi to přišlo tak neskutečně naivní a hloupý, že jsem nad tim jen kroutil hlavou. Sice chápu, že v 50. letech se točily ještě naivnější a hloupější filmy, ale já se opravdu neumim přepnout do pohledu diváka v roce 1958 a pak to timhle pohledem hodnotit. Jinak mam pocit, že snad půlka filmu byla točená někde v ateliéru s naprosto příšernou zadní projekcí a občas dokonce s kreslenym pozadim, což teda vypadalo fakt hodně blbě. Hitchcock mě prostě nebere. (31.08.2012)

Vertigo je zase jeden z těch filmů, o kterých vím a chystám se na ně celý život a dostal jsem se k němu až teď. Hudba Bernarda Hermanna k tomuto filmu ovlivnila hudbu k thrillerům až do současnosti a v podstatě se stala vzorem. I přesto s ní mám maličko problém, neboť mi vlastně přišla trochu přehnaná. Představoval jsem si dle úvodního theme (které je samo o sobě úžasné) mnohem temnější, hutnější a depresivnější podívanou. Celá story je vlastně celkem ok a je to určitě jeden z těch prvních a zásadních thrillerů toho typu, kdy se veškerý děj v průběhu snímku tak trochu obrací naruby, to mám rád. Charaktery i herci mi byli ale dost vzdálení. City umělohmotné a přehnané. Motivace postav zvláštní, a to, jak sebou nechala hlavní ženská postava cloumat úplně všemi, mi vlastně bylo dost protivné. Hlavní mužská postava byl vlastně docela násilník a magor a nemohl jsem se s ním nějak ztotožnit. Taky mi přišel James Stewart pro tuto roli zbytečně starý. Vizuální stránka je ovšem úžasná. Ať už jsou to záběry na San Francisko, ikonický záběr na schody v kostele nebo zajímavá práce s animací. Tady je ovšem taky jedno ale. Mám se studiovou prací Alfreda Hitchcocka podobný problém jako třeba berg.12 a i zde jsou některé věci, které mi vizuální i příběhový zážitek kazí. Vadí mi tapeta jako výhled z okna, vadí mi zadní projekce při návštěvě parku, vadí mi, že zadní projekce v autě se otočí dříve než postava otočí volantem, vadí mi, že historický obraz, okolo kterého se to celé točí, je něco, co někdo namaloval někde v parku u studia, vadí mi, že během dvou krátkých střihů postavy úplně změní místo, kde se nacházejí a mají úplně jinou pozici těla. Já si nemůžu pomoct, ale vnímám to jako v podstatě šlendrián a něco, co by třeba Kubrick neudělal. (13.09.2021)

U mě jednoznačně nejlepší Hitchcockův film, kterému ale pořád chybí docela dost k tomu, aby dostal nejvyšší hodnocení. To"tajemno" mohl rozvést mnohem víc a udělat film mysterióznější, několikrát mi takhle bohužel bylo dopředu jasné, co se cca stane (i když hlavní pointu jsem, přiznávám, neuhodla, to ale nemůže podle mě nikdo) a hlavně mi tam přebývá asi tak půlhodina, jejímž ubráním by bylo Vertigo nadupané napětím a ani chvíli bych se nenudila. V téhle podobě bohužel takové okamžiky nastaly, některé scény i postavy (Johnyho přítelkyně malířka) mi přišly naprosto zbytečné. (06.07.2007)

(Ještě jednou si někde přečtu, že za "Vertigo by se nestyděl ani Lynch", tak padnu!) Pro mě VERTIGO boduje především důkladným visuálem, podobně jako u mnohých dalších Hitchhocků, i tady si můžete téměř libovolný záběr zarámovat a pověsit. Hitchcock byl prostě v mnoha věcech napřed a to i dnes. Pro dnešního diváka musí být ohromující jeho detailní a promyšlená režie. Klobouk dolů. (11.01.2009)

Úžasně tajemný film, taková ta poctivá podívaná, která je čím dál zajímavější a napínavější a kterou je radost sledovat poprvé i postoprvé. James Stewart podal ohromný výkon, Kim Novak propadl tak, jak by jí propadl asi úplně každý. A Hitchcockovy promyšlené záběry více než jen podbarvené Herrmannovou hudbou, to je zkrátka senzace. (24.04.2016)