O princezně, která ráčkovala

Ne, že bych positivně věděl, co jsou zásady dobrého scénáře, dobré režie a dramaturgie, dobré pohádky a dobrého vkusu, nicméně všechny jsou s brutální okázalostí likvidovány touto úchylnou obskurností o vítězství chůvy nad ministrem v intrikovém boji o trůn zdegenerovaného královského rodu. K tomu standardní Bohdalka, zoufalá Patrasová, honolulu Krampol v životní roli, zbytečně se snažící R. Hrušínský ml. a opět ó hrůzo zamilovaný Čenský, zpívající na kompjůtrovou hudbu nulté generace. Odpad? Ne, tohle je Královské regé! Janžurová hip!!! (19.06.2012)

Stěží uvěřitelná pitomost, která baví i po třiceti a více letech. Láce z toho stříká na všechny strany, ale zejména ústřední skladba Umbabů, umbaba-umba-umba patří do zlatého fondu české televizní pohádky. Přehlídka roztomilých kreténů sestává z úlisného rádce Krampola, nesnesitelné královny Hypochondrie I., její debilní dcery a zoufalého panice-zahradníka. Tahle kombinace funguje lépe nežli sledování Výměny manželek. (21.08.2019)

Slušná studiová pohádka z poloviny 80. let, která utkví v paměti díky komediální nadsázce scénáře, několika chytlavým písničkám a hereckému obsazení v čele s Ivou Janžurovou a intrikujícím Jiřím Krampolem coby rádcem. Hlavní hudební motiv zpívaný protagonisty příběhu se dostal do všeobecného povědomí - písnička Královské reggae nejspíš zůstane i v budoucnu evergreenem. Celkový dojem: 60 %. (25.05.2008)

"Ten rrarrach pude za katrr!" Když mi bylo asi pět, moje babička usoudila, že špatně vyslovuju r a ř. Dodnes si myslím, že se mýlila a mohl jsem být ušetřen toho, co následovalo. Vzala mě ke své známé, devádesátileté logopedce v důchodu. Byla skoro hluchá a měla profesionální deformaci - všechno vyslovovala tak pečlivě a hlasitě, že si div nevyvrátila sanice. Totéž chtěla po mně. Měl jsem třeba dokola opakovat jakýsi banální příběh o třech stech třiatřiceti stříbrných křepelkách, které přeletěly stejný počet střech. Tak jsem to suše oddeklamoval, ale logopedka nebyla s mou interpretací spokojená a trvala na tom, že TŘŘISTATŘŘIATŘŘICET střříbrrných atd. V hrůze z jejích mocných čelistí jsem na to přistoupil a od té doby všechno říkal tímto způsobem, aby mě tam babička probůh nevzala zas. Horší je, že mi to už zůstalo. :-) Ne že bych přímo ráčkoval, ale řekněme, že moje r je poněkud drnčivější a ř řinčivější, než je v kraji zvykem. Myslím, že by se mohl založit nějaký Svaz Krákorajících Jedinců. Naší hymnou by samozřejmě bylo Krrálovské rreggae a vyšli bychom do ulic s transparenty "Kdo nemá errr, je amatérr!" :-) 100% (12.05.2006)

Tohle byla taková jednoduchá hudební a především televizní pohádka na nedělní odpoledne. Televizní byla svou jednoduchou výpravou, chudými kulisami a zvláštně orvanými kostýmy. Slušné obsazení podalo slabé herecké výkony (možná dle scénáře a na pokyn režiséra) a celé mi to místy přišlo jako sebeparodie. Založit komedii na tom, že všichni ráčkují a u toho se podivně pitvoří, je odvážné. Mělo by se ale počítat s tím, že to nemusí klapnout… jako se stalo tady. Jednu hvězdu za to, že mě to jako dítě několikrát pobavilo a druhou za písničky, které se staly hodně známé a jako děti jsme některé z nich měly na deskách a občas poslouchaly. Kdo ráčkující princeznu neviděl, o nic nepřišel, doporučovat není třeba. (05.05.2024)